Ladislav Vrábel, svolavatel demonstrací, si zažil stejnou zkušenost jako já. Při prezidentské volbě před pěti lety si mne totiž pozval do studia DVTV moderátor Martin Veselovský. Do této mé »popravy«, jak byl rozhovor se mnou moderátorem zamýšlen, jsem byl v preferencích beznadějně poslední (protože jsem do kampaně nemohl dávat peníze, na rozdíl od Jiřího Drahoše, či Michala Horáčka, Pavla Fischera či Mirka Topolánka, ale i Vratislava Kulhánka a nakonec i Miloše Zemana).
Po tomto extempore moderátora Veselovského jsem okamžitě poskočil o místo výše a nakonec jsem posledním nebyl. Analytici pak vypočítali, že co se týká výtěžnosti (to znamená náklady versus výsledek) jsem byl druhý za Markem Hilšerem.
Pro osvěžení paměti vám zde naservíruji onen rozhovor ve formátu Martin Veselovský versus já. Také jsem dlouho zůstal v klidu a nakonec přešel do protiútoku a rozhovor poněkud předčasně, protože mu scházely argumenty, ukončil moderátor sám:
Přátelé, musím však uznat, že Martin Veselovský byl ve srovnání s Marií Bastlovou, která si pozvala na popravu Ladislava Vrábela, přímo legendární americký novinář a vydavatel Pulitzer.
Myslel jsem si, že se Veselovský nedá překonat. A ejhle. Stalo se to. Marie Bastlová udělala hned v úvodu, ještě před jakýmkoliv vstupem toho, který jí měl poskytnout rozhovor, zásadní chybu. Začala o něm povídat věci, které by každého jiného rozpálily do běla. Vrábel však zůstal v klidu a trpělivě dosáhl toho, že všechny věci vyřčené proti němu v úvodu uvedl na pravou míru.
Veselovský také na mne začal útočit, ale až alespoň po mých prvních dvou slovech »dobrý den«. Snad si myslel, že se sesypu. Což se nestalo.
Marie Bastlová pracovala dříve ve veřejnoprávním ČRo. Sice v Českém rozhlase se to tak úplně nestává, ale v České televizi s někým něco natočí a pak k tomu přidají svůj komentář a to někdy i před příspěvkem, který zpovídaného dehonestuje a obrátí jeho slova v podstatě v pravý opak (pořad 168 hodin a jeho redaktorky jsou v tom přebornicemi).
Z celého rozhovoru mám dojem, že Marie Bastlová, na rozdíl od Martina Veselovského, neumí vůbec, ale vůbec improvizovat. Nalajnovala si rozhovor a nechtěla ustoupit ze svého ani o píď. Pouze tak učinila jednou, protože by z rozhovoru nebylo vůbec nic, a to na počátku, kdy musela nechat uvést na pravou míru to, co o něm na úvod rozhovoru řekla. Nejlépe bude, když zde nechám zaznít celé dílko Marie Bastlové:
Tak takto probíhal rozhovor.
Martin Veselovský měl alespoň tzv. »poker face«, na rozdíl od výrazu tváře Marie Bastlové, která byla emočně vypovídající. Někdy mi připadala jako malé dítě, které si dupáním nožičky vyžaduje své. To její stálé, »tady se ptám« já, bylo přímo někdy až směšné.
Ladislav Vrábel několikrát předem upozorňoval, že nebude-li moci hovořit o tom, co mu předem slibovali, tak odejde z rozhovoru. Po opakovaném varování tak prostě a bez emocí učinil. A to je pro moderátora velká prohra.
Ale zase, jedná se o internetové soukromé médium, takže sdílení hraje určitou roli pro inzerenty. Tak, bůhví, jak to bylo. Třeba to tak bylo zamýšleno a tento »zbastlený« rozhovor se dočkal oproti jiným vyšší čtenosti a sdílení.