Rozhovor Haló novin s profesorkou Vladimírou Dvořákovou, politoložkou. »Ani převedení Babišova majetku do svěřenských fondů, byť právně je to čisté, není ideální řešení«.
Andrej Babiš ve funkci ministra financí skončil. Většina médií tvrdí, že koaliční a vládní krize tím také skončila. Je to tak?
Záleží na tom, jaké aspekty bychom brali v úvahu. Skutečnost, že bylo přijato odvolání Andreje Babiše a byl jmenován nový ministr, znamená, že ať už byly předtím výhrady, dotazy a nejasnosti – podle mě byly dost nesmyslné – jakékoli, nakonec se vše odehrálo podle toho, jak je Ústava napsána, interpretována a vnímána. Protože bylo přijato odvolání a byl někdo jmenován do funkce, vládě tedy z hlediska formálních náležitostí nic nebrání ve fungování a může pokračovat v činnosti. Z tohoto hlediska určitě. Jiná věc je, že vzhledem k tomu, že je před volbami, a zažívali jsme to pravidelně před každými volbami koaličních vlád, efektivita práce vlády není už taková.
Na druhou stranu vláda vlastně už tím, že brzy končí sněmovna, už nemá moc šancí dávat do sněmovny návrhy zákonů, protože už nemají šanci projít legislativním procesem. Spíš jde o to, aby udrželi to, co vláda chce, případně zabránili tomu, co vláda obecně nechce. Takže efektivita činnosti vlády je z tohoto hlediska vždy v posledním roce menší a spíše se řeší věci například implementační, než že by se navrhovaly změny zákonů. Takže bych to neviděla nijak tragicky, odpovídá to běžné situaci před volbami. Můžeme přemýšlet o tom, kdo koho víc nemá rád, jaké jsou vztahy v politice, ale to asi k politice také patří.
Nemyslíte si, že kdyby nebylo pár měsíců před volbami, Andrej Babiš by zbytku koalice tolik nevadil?
To je otázka, pan Babiš vadí koalici i opozici. Je to trošku složité, když pan Kalousek kritizuje pana Babiše, běžný člověk si není moc jistý, co se tím vlastně sleduje v mnoha věcech. Ale já si myslím, že střet zájmů, vlastnění médií, je problém. Ale je to věc, která se měla řešit zhruba před 15 lety. Vědělo se, jak je to ve světě, že s tím Italové měli problémy, vzpomeňme premiéra, mediálního magnáta Silvia Berlusconiho.
U nás přece nic nebránilo tomu, aby se přijala civilizovaná legislativa, která by bránila zejména střetu zájmů. Když se třeba manželka předsedy vlády jmenuje do správní rady ČEZ (šlo o manželku Václava Klause – pozn. red.), nikomu to v ČR nepřijde divné. Zákon o střetu zájmů jsme měli mít už dávno. Když se v 90. letech objevovaly požadavky řešit střety zájmů, to, aby lobbisté nepůsobili ve vládě, nebo členové vlády nepůsobili jako lobbisté, tady se neustále dávalo najevo, že jde o jakési omezení svobody. Společnost si na tuto argumentaci zvykla, a v momentě, kdy se to začalo projevovat proti panu Babišovi, to pro mnoho lidí působí nevěrohodně.
Já jsem ráda, že zákon o střetu zájmů byl přijat. Mohl být přijat v lepší podobě, ale to je na další diskusi. Přísný zákon tu měl být od devadesátých let, takže na mě působí trochu farizejsky takové to zděšení, jak je možné, že se takový střet zájmů dopustil. Na druhou stranu je to u Andreje Babiše střet zájmů, a ani převedení tohoto majetku do svěřenských fondů, byť právně je to čisté, není podle mě ideální řešení. Mnohé věci tu nejsou dobře nastaveny, mnoho věcí, které člověk vnímá jako špatné, vlastně není nezákonných. Protože zákon je vypracovaný tak, aby se daly dělat.
Opozice Babiše nemá ráda od začátku. Nemohla však »vytěžit« z dané krize víc? Nedávný průzkum Medianu, podle kterého ČSSD ztratila čtyři procenta – má 14 %, ANO ztratilo jedno procento a má 26 %, ale KSČM, ODS, TOP 09 a také KDU-ČSL nepatrně posílily.
Výsledky průzkumy se musí brát trochu s rezervou, ne že bych je podezřívala z manipulace, ale každý průzkum má trochu jinou metodiku a vždy je dobré sledovat to v rámci jedné řady jednoho výzkumu. Jednoměsíční vychýlení nemusí být jednoznačný trend, spíš to ukazuje i na jiný trend také v jiných průzkumech, který je spíš dlouhodobý, takže to není zejména pro ČSSD žádná skvělá zpráva.
Opozice samozřejmě vždycky vydělává na problému koaličních vlád, to je politika, není na tom nic negativního. Opozice by byla hloupá, kdyby říkala: Oni to dělají dobře, nějaké problémy sice mají, ale… To nemůže nikdo od opozice očekávat, to by bylo v rozporu se zdravým rozumem politického soutěžení, které takové je.
Podstatné však je, a z toho jsem v době krize měla velký strach, že se tu nemohou libovolně posuzovat pravidla, Ústava je v daných věcech naprosto zřetelná. Jestli pan prezident chce vědět, zda slovo odvolá znamená odvolá, tak to už nevím, co jiného. Jediné, co je tam ještě nejasné, je trochu časovost, ale většina ústavních právníků a odborníků říká – pokud není dán v Ústavě časový limit, předpokládá se, že se tak má učinit co nejdříve. Jistě se počítá s tím, že bude chtít například promluvit se stranami o nějakém řešení, ale není možné, že to bude prodlužovat. To je cesta, která je hodně špatná, tímto způsobem nastupují autoritářské režimy. Měla jsem opravdu velký strach, že se přistoupí na hru, že se bude říkat, že odvolá, ale vlastně to znamená, že neodvolá. To není možné. Prezident nemá odpovědnost za vládu, tu má jednoznačně premiér.
Je to pár dní, co opozice ještě mluvila o předčasných volbách. Když bylo jasné, že červnový termín už je nereálný, ODS hovořila o počátku září. Jaký by to mělo smysl, když řádné volby jsou ve druhé polovině října?
Nemá to smysl žádný. Ale každý vychází z toho, jak mu předčasné volby vyhovují. I vzhledem třeba k průzkumům. Předčasné volby v době Rusnokovy vlády byly fakticky reakcí na to, že prezident najmenoval Rusnokovu vládu, aniž by ji výrazně diskutoval s Poslaneckou sněmovnou. To byla reakce sněmovny. V tuhle chvíli tu důvod pro předčasné volby není právě proto, že už se dokončují jen některé projekty, které vláda připravila. Předčasné volby v této situaci by znamenaly, že věci, které se mají dokončit, by se nedokončily, protože by to nestihl parlament doprojednat. Vlastně to není řešení krize, která by měla zabránit dlouhotrvající agónii něčeho.
Jak podle vás mohou říjnové volby do sněmovny dopadnout?
Nevíme, co bude v srpnu, co se stane v září, nevíme, jaké budou strategie jednotlivých stran. A nikdo netuší, co udělá protistrana. V tom je ta hra. Pokud se počítalo s tím, že odvolání Babiše a pilná aktivita proti němu výrazněji povede k zeslabení hnutí ANO, tomu se mi moc nechce věřit. Jiná otázka je, že hnutí ANO už je oblast určitého napětí. Takový moment a taková krize vždy ukážou problémy strany, která stojí na jednom člověku. V momentě, kdyby Babiš řekl, že odejde a už nebude v politice, protože ho všichni naštvali, je otázka, zda by se hnutí ANO jako takové nezhroutilo. Víme, že jakékoli následnictví se třeba v případě Václava Klause v ODS nebo Miloše Zemana v ČSSD neslo velmi těžko, takže změna nástupnictví není jednoduchá u žádné strany. Ale u strany tohoto typu je to problém mnohem větší. Tohle je asi ve hře, ale nemyslím si, že by celková kampaň mohla nějak výrazněji hnutí ANO poškodit.
Nakonec pan Babiš se rozhodl z funkce odejít, když premiér podal jeho odvolání, což vlastně zeslabilo argumentaci o tom, že je propojen a dohodnut s prezidentem. Prezident by ho neodvolal, kdyby Babiš neřekl, že tedy skončí. Přišel s jedním a pak s druhým návrhem na ministra. A myslím si, že u prvního návrhu ve střetu zájmu byl, byla jsem sice deset dní v zahraničí, ale vnímám to tak. Nakonec na ministra financí, který bude připravovat rozpočet, navrhl člověka, který je sociálně trochu jinde, než byl Babiš. Názory a představy Ivana Pilného mohou být mnohem vzdálenější sociálnědemokratickým idejím než Babišovy, a to nemusí být dobře. Ale uvidíme, jak bude jednání o státním rozpočtu na příští rok probíhat, jak se vláda konsoliduje, zda se přestane hádat. Důvěra veřejnosti ve vládu byla jen díky tomu, že kvůli těm předchozím vypadala jako oáza klidu a stability.