Dnes uplyne 75 let, kdy byl na pražské Kobyliské střelnici popraven jeden z největších literátů mezi dvěma válkami, MUDr. Vladislav Vančura (1891–1942). Dokladem významu a hodnoty Vančurova uměleckého poselství je jeho stálá inspirace odrážející se například v mnoha filmových zpracováních jeho námětů, které patří k vrcholům kinematografie. Vzpomeňme například jen Markéty Lazarové režiséra Františka Vláčila, Konce starých časů, Rozmarného léta režiséra Jiřího Menzla, ale také půvabné animované pohádky Kubula a Kuba Kubikula a mnoha dalších i televizních inscenací.
K odkazu díla i životního osudu Vladislava Vančury se hlásí nejen milovníci krásného jazyka, ale také půvabná městečka. Je to jeho rodiště Háj ve Slezsku a památná Zbraslav, ve které prožil téměř celý život. Svůj jedinečný vztah k této významné osobnosti dokumentují obě městečka. Jsou to například názvy škol, které nesou Vančurovo jméno, pomníky, pamětní desky a také řada různých kulturních akcí, jako například Rozmarné léto v Háji ve Slezsku a jinde.
Když bychom chtěli charakterizovat to podstatné, co se táhne celou Vančurovou tvorbou, byla by to jistá múzičnost, která se projevila nejen v literárním projevu, ale také v jeho výtvarném vidění. Mnozí čtenáři jistě potvrdí, že málo, u kterého autora, tak jako u Vančury, máme přímo vizuální zážitky při četbě jeho textů. Pro Vančuru je také typické záměrné prosazování těch nejširších společenských souvislostí. Tento přístup jej předurčoval k chápání problémů vždy s nadhledem, nikdy je neřešil z hlediska momentálního, dílčího pohledu. Jak prozíravě znějí jeho slova: »Kdybych měl odpověděti na otázku, co je důležité a co má být na počátku práce zdůrazněno, řekl bych: vědomí souvislostí.«
Vančura měl v rámci své tvorby, ale také v posuzování tvorby svých současníků, velký smysl pro nové nekonvenční umělecké cesty. Respektoval specifičnost umění, právo na novátorství, dokonce povinnost hledat a prosazovat nové cesty. »Umění se nesnáší s hesly, s konvencí škol a s náhodami.« Noblesnost byla součástí jak Vančurovy tvorby literární, stejně tak se projevovala v jeho statích umělecko-estetických. Se stejnou noblesou a morálním kreditem také žil. V nelehké době německé okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence, ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. V květnu 1942 byl zatčen a zabit. Stal se tak jedním z prvních intelektuálů, kteří položili život za demokracii.
Vladislav Vančura inspiruje nejen svou jedinečnou literární tvorbou, ale také svým pevným občanským postojem. Dokumentuje jedno prosté spojení, a tím je úzké propojení jedinečné umělecké hodnoty s přesvědčením a uplatňováním levicového chápání a prosazování podoby světa.