Vláda ČR minulý týden na svém středečním zasedání projednávala materiál Koncepce rozvoje Policie ČR do roku 2020 (aktualizace 2017). Jedná se o modifikaci materiálu Rozvoj Policie České republiky v letech 2016–2020, který projednával výbor pro bezpečnost již v červnu 2016, ale po zjištění, že se nejedná o materiál schválený vládou, bod projednávání přerušil. Trvalo tedy skoro další jeden rok, než předkladatel, tedy ministerstvo vnitra, udělal nezbytné, ale standardní úkony, aby mohl být materiál vládě ke schválení předložen a poté projednán v příslušném výboru.
To, že se v polovině roku 2017 schvaluje něco pro rok 2016, vypovídá své o schopnostech práce na policejním prezidiu a vnitru. Jako úsměvné pak působí, že tato koncepce ukazuje přínosy dalšího rozvoje Policie ČR ve střednědobém horizontu! Jestli mají předkladatelé nastaven střednědobý horizont rozvoje jen na dva roky dopředu, tak se nedivme, že je Policie ČR v takovém stavu, v jakém je. Předkladatel si je již po roce od předložení původního dokumentu vědom, že v jedné z klíčových oblastí, tedy oblasti lidských zdrojů, si zadal úkol, který nedokáže splnit, a tak navrhuje zpomalení tempa růstu policie prodloužit do roku 2022.
V popisné a analytické části předkladatel zcela objektivně popisuje současný stav Policie ČR, včetně všech problémů. Můžeme se dočíst třeba to, že policie není schopna na více než 28 procentech místních a obvodních oddělení zajistit nepřetržitý výkon služby. Konkrétně je to na 120 odděleních z 521. Dále se dočteme, že nejsou dodržovány dojezdové časy nejen prvosledových hlídek, ale ani zásahových jednotek. Nebo že kriminální policie nemá kapacity provádět odhalování trestné činnosti a není schopna reagovat na sofistikovanou a technologicky náročnou kriminalitu. V totálním kolapsu je policejní školství. Prostě, kdo se otázkami vnitřní bezpečnosti státu zabývá a je slabší na srdce nebo naopak prchlivý, by tuto část určitě neměl číst.
Vše má společnou příčinu, a tou jsou peníze. Škrty na platech, snižování stavu a s tím spojené propouštění a zastavený nábor mají za následek to, že, i přes snahy současného vedení policie i resortu ministerstva vnitra o zlepšení podmínek není o službu u Policie ČR zájem a policie stárne. Plánovaný nábor nových policistů se nedaří, a proto přichází i ten návrh na odklad do roku 2022. Podle koncepce rozvoje byly za posledních osm let do lidských zdrojů v Policii ČR zmařeny investice za více jak 930 milionů korun.
Je-li situace zoufalá, jsou předkládána i zoufalá řešení. Nově se tak navrhuje snížit nároky na fyzickou a zdravotní způsobilost pro výkon služby, přijímání do služebního poměru uchazeče se středním vzděláním bez maturity nebo s cizí státní příslušností. Není to přitom tak dávno, kdy policisté bez maturity museli řady policie opustit a maturita se nově stala i kvalifikačním předpokladem pro výkon povolání strážníka obecní policie. O záměru přijímání osob s cizí státní příslušností se raději ani nevyjadřuji, považuji ho za absolutní úlet. Zajímavé by však určitě bylo vidět, jak cizinec nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život, aby tak bezezbytku vyplnil přísahu policisty.
Předkladatelé si v navržených systémových opatřeních kladou velmi vysoké cíle. Se všemi bezezbytku souhlasím, ale nevěřím, že se je může podařit v tak krátkém časovém horizontu naplnit. Pro policisty bych si přál, aby se podařilo vyplnit alespoň padesát procent z nich, aby vedení Policie ČR, resort ministerstva vnitra, ale i vláda, ať již současná nebo ta, která vzejde z podzimních parlamentních voleb, pochopily, že zajistit bezpečnost obyvatel ČR je jedním z prioritních úkolů a že každá bezpečnost, má-li být účinná, něco stojí. Šetřit na lidských zdrojích a na vybavení pro výkon jejich náročné služby není ta správná cesta.