Padají velká slova a Zaorálek se snaží rozsvítit oranžové světýlko v tunelu beznaděje. Volební lídr Zaorálek, který po celou dobu intenzivně spolupracoval s Bohuslavem Sobotkou a neměl sebemenší výhrady ke směřování ČSSD, najednou hlásá razantní přerod celé strany a je ochoten to podepsat vlastní krví. Co je to však za změnu, když jsou u ní ti samí lidé?
Žádné nové tváře ani převratné nápady. Rétorická cvičení, která jsou nuceni poslouchat sociální demokraté, ale i my ostatní, jsou pouze oranžovým nátěrem, jenž má spravit celkový dojem. ČSSD ve své podstatě nikdy příliš nelpěla na svých volebních slibech. Zářným příkladem toho mohou být církevní restituce, které byly po celou minulou volební kampaň velmi propagovány. Rozhodně však nedošlo k jejich zastavení ani případnému prošetření, zdali opravdu je nutné vydávat vše, co církve požádají. Svůj dluh má tato strana i vůči řešení odměn exekutorům. Cesta k účinné vymahatelnosti práva je taková, že za ni má odpovědnost stát a ne nějaký soukromý exekutor. Příliš se jim nechce zrušit soukromé exekutory a nastolit jasný postup soudním úředníkům, kteří nebudou zainteresováni na vymáhání dluhů osobně, jako je to v mnoha státech Evropy.
ČSSD se příliš nechce ani do řešení privatizačních kauz. Nesnaží se ani o vyšetření a získání ukradených prostředků zpátky, viz. OKD. K této kauze má současný premiér velmi blízko. A tak ponechme nové vycházející hvězdě na oranžovém nebi dostatek prostoru ke slibům, které tak lehce dává na odiv. Zaorálek by však měl počítat i s tím, že občané je budou chtít plnit. Jeho výkřiky o soustředění se na miliardáře jsou opravdu úsměvné a ti se rozhodně nemusí bát. Zůstane totiž opět pouze u slibů.