Krvavá čistka představitelů ozbrojené složky nacistické strany SA, nazývaná nocí dlouhých nožů, se odehrála v Německu 30. června 1934. Předcházelo jí v lednu 1933 nastolení fašistické diktatury. Levicovým silám se tomu nepodařilo zabránit. V parlamentních volbách v roce 1932 sice získali druzí sociální demokraté a třetí komunisté dohromady více hlasů než vítězná Hitlerova NSDAP, přesto nebyli schopni dohodnout se na spolupráci. Tak tomu bylo ke škodě pracujících i v celé nejnovější historii a je také v současné době, kdy se znovu hraje o všechno.
Po nástupu Hitlera k moci představovala pro jeho vládu největší nebezpečí komunistická strana. Jako vždy pro každý reakční režim. Záminkou k jejímu potlačení se stal požár Říšského sněmu, který si 27. února 1933 zapálili sami nacisté. Obvinili ale komunisty. Ve známém Lipském procesu koncem roku 1934 však obžalovaný Jiří Dimitrov ve své odvážné řeči před celým světem přesvědčivě vyvrátil nacistické lži a odhalil podstatu a cíle fašismu. On i jeho druzi museli být pro nedostatek důkazů pod tlakem mezinárodní solidarity osvobozeni. Přesto byla činnost Komunistické strany Německa zakázána, omezena demokratická práva a zatčeno několik tisíc levicově smýšlejících osob.
Hitler se cítil ohrožen také vnitřní opozicí ve vlastních řadách. V noci dlouhých nožů dal vyvraždit velitelský sbor SA včetně jeho představitele, svého dlouholetého rádce a blízkého přítele Ernsta Röhma, bývalého kancléře Kurta von Schleichera a více než stovku svých odpůrců. Byli to Hitlerovi dřívější příznivci, se kterými měl nyní ideologické rozpory a obával se i jejich konkurence. Hitler upevnil svou moc, oddíly SA ztratily svůj rozhodující význam, který nyní získaly jednotky SS.
Oběti této Hitlerovy čistky nebylo třeba litovat. Byli to vcelku podobní nacističtí zločinci, jako jejich vrazi. Noc dlouhých nožů varovala Německo i celý svět, že se hitlerovci nezastaví před ničím. V té době již budovali koncentrační tábory a intenzivně se připravovali na válku. Nacistická agrese pak zanechala za sebou miliony mrtvých, zničené země… Na to se nesmí nikdy zapomenout.
Po pádu socialistického tábora navzdory všem historickým zkušenostem s fašismem výrazně zesílil neofašismus. Členy neonacistických skupin v Evropě je v současné době více než sedm milionů převážně mladých lidí. S projevy neofašismu se setkáváme i v České republice. Od Havlových a Schwarzenbergových omluv za tzv. vyhnání Němců přes ustavení Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, brněnské poutě smíření se sudeťáky až po aktivní účast českých vládních představitelů Bělobrádka a Hermana na revanšistických srazech landsmanšaftu. V zájmu mírové budoucnosti je třeba z těchto vlastizrádných aktů vyvodit urychleně jednoznačné důsledky.