Rozhovor Haló novin s Petrem Braným, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny v Jihočeském kraji. »Za zásadní problém naší ekonomiky považuji nízkou hodnotu práce ve výrobcích. U nás dosahuje 8 %, zatímco jinde 30 %. I když se produktivita práce zvýšila, platy nijak výrazně nerostou, aby se zvýšila hodnota práce ve výrobcích. To není možné dál tolerovat«.
Kandidujete do sněmovny v Jihočeském kraji. Může se do poslanecké práce vůbec promítnout to, odkud kdo pochází?
Jistě. Hlavně si myslím, že vláda předkládá a koalice schvaluje stále hodně zákonů, které neodpovídají potřebám obyčejných lidí. Říkám obyčejných ve smyslu, že nemají žádné horentní příjmy, nebydlí ve vilách s vysokými ploty a nejezdí v luxusních autech obklopeni kývající společností. Dopady zákonů, protože tak tomu je, jakkoli někdo říká, že ho politika nezajímá, mohou tedy posoudit především ti, kteří neztratili kontakt s běžným životem, znají potíže obcí a měst ve svém regionu. KSČM má navíc tu výhodu, že nějaké odtržení od reality svým poslancům ani nedovolí. Pořádáme řadu akcí, besed a setkání, na nichž si s účastníky tříbíme názory. Kromě toho má každý kraj své zvláštnosti, které se mohou projevit i v přijímaných zákonech. V Jihočeském kraji chceme znovu prosazovat přijetí samostatného zákona o Národním parku Šumava. Vláda se zodpovídá sněmovně, která jí vyslovuje důvěru, na což se občas zapomíná. Zákonodárci mají zejména při práci ve výborech šanci ovlivňovat i zásadní koncepční rozhodnutí. V našem případě podporujeme dostavbu elektrárny Temelín.
Když jste pracoval ve sněmovně v předchozím období, byl jste členem rozpočtového výboru. Jak hodnotíte politiku vlády v této oblasti?
Podoba státního rozpočtu může výrazně ovlivnit celkovou situaci v zemi. Záleží na prioritách, které vláda a pak sněmovna určí. Komunisté vždy prosazovali prorůstová opatření. Ovšem zažil jsem škrtací mánii Miroslava Kalouska, která místo aby dopady světové krize mírnila, tak je prohlubovala. Rozpočtový výbor se také zabývá zákony, které s přípravou a plněním státního rozpočtu souvisejí. V této předvolební kampani se představitelé stran dohadují hlavně o daních. Nevidím důvod, proč by měli tíži naplňování státní kasy nést všichni stejně, v dani z přidané hodnoty. Komunisté navrhují progresivní zdanění především kapitálu velkých korporací a spekulantů. Za zásadní považuji, že se vláda handrkuje, zda přidat důchodcům tři nebo pět set korun, protože prý nemá na víc prostředky, ale přitom lhostejně sleduje, jak každý rok putuje 300–350 miliard korun za hranice do mateřských společností zdejších filiálek. Bezzubá dosud je i vůči přesouvání prostředků do tzv. daňových rájů. Jen co utichla poslední aféra zvaná Panama papers, už o tom vládní představitelé ani nehovoří. Zisk vytvořený u nás našimi zaměstnanci by měly firmy přednostně investovat do rozvoje výroby a své činnosti, do vytváření nových pracovních míst a zvyšování platů. A samozřejmě se podílet na financování státu, který jim vytváří podmínky pro podnikání. Komu by se líbilo, kdyby od jara dřel na zahrádce a úrodu mu pak sklidil soused? Opravdu by mu pak za to ještě zatleskal? A přece se tak část voličů chová, když chce hodit lístek těm, kdo tak obrovské úniky peněz z naší práce do zahraničí stále tolerují.
Jak se vám líbil výkon ministra financí Babiše, případně jeho nástupce Pilného?
Je třeba posuzovat je podle toho, jak se jejich činy projevily v kvalitě života obyčejných lidí, což je pojem možná nešťastný, neboť mnozí z nich jsou neobyčejní svými osudy a leckdy i tím, co dokážou, ale snad si rozumíme. Tak tedy jejich situace se výrazně nezlepšila. Naopak se stále více rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. To, že byl Babiš pracovitý, nevypovídá nic o výsledcích. Snad že se projevil jako šikovný podnikatel, když hledal »díry« v zákonech a využil je ve svůj prospěch, jako v případě korunových dluhopisů. Jak byl ale opravdu úspěšný? Na tiskovkách loni zářil nadšením nad přebytkem státního rozpočtu. Ale ukázalo se, že jde jen o hru čísel. Když chtěli kolegové z vlády ty desítky miliard korun rozdělit na potřebné projekty, tak peníze fakticky nebyly k dispozici. Vzpomínám si na Václava Klause, který v devadesátých letech také hovořil o skvělých makroekonomických ukazatelích. Dosáhl toho tím, že se nadhodnotily zásoby. Pak se v tichosti odepsaly a bylo po »zázraku«.
Proč si myslím, že všechno není tak růžové, jak to líčí Babiš a Pilný? Kdyby bylo, proč by se například znovu začalo diskutovat o obnovení poplatků za pobyt v nemocnici či o zavedení standardů a nadstandardů ve zdravotní péči? Za směrodatné už vůbec nepovažuji pochvaly od nadnárodních institucí. Stačí si vzpomenout na - podle nich »nejlepšího ministra financí« - Miroslava Kalouska. Babiš byl druhý nejlepší, za lucemburským. Trnu, kam to tedy dovedl on.
Jak jste vnímal zavedení EET?
Vůbec se nedivím, že se k EET zachoval klub KSČM velmi zdrženlivě. A to nejen kvůli nepřipravenosti tohoto projektu. Myslím si, že jde o opatření, aby se jako něco dělo, ale velký ekonomický význam to nemá. I když se Andreji Babišovi podařilo vytvořit atmosféru, že jde o zjednání spravedlnosti. Uznávám, že ve vytváření iluzí je mistr. Cítí, že ve fungování tržního prostředí u nás je cosi nezdravého. Ale neví si s tím rady. Nebo nechce? EET se totiž vztahuje jen na prostřední část celého řetězce. Je náhoda, že se netýká zejména zpracovatelských podniků? Zavedení kamerové evidence u výroby alkoholu a cigaret pomohlo odstraňovat daňové úniky. Kusová kontrola u dodávek kuřat či salámů ve skutečnosti není. Taky bych chtěl upozornit, že po zavedení EET si lidé většinou koupí méně zboží za stejné peníze než předtím. Do cen se promítají náklady na pořízení pokladen a programů i trvalé měsíční poplatky za přenos dat a tištění hromad účtenek, které si zatím málokdo bere. ANO se ocitlo ve dvojím ohni. Daňoví poradci či výrobci hardwaru a softwaru, kteří na EET vydělali, touží po dalších etapách zavádění. Zdravý rozum ale namítá, že v některých povoláních by to byl vlastně nesmysl, zatěžující už teď administrativou zavalené, například lékaře. Síly a zřejmě i odhodlání udělat opravdu pořádek na vnitřním trhu Babišovi chybějí. Přitom jsou zde do očí bijící případy využívání, či spíše zneužívání cenové volnosti, připomnající spíše lichvu. Když je zájem nakupujících, tak cenu másla vyšponujeme na padesát korun. A ve sdlovacích prostředcích najdeme vysvětlení pro další zdražování. Výběr daně z přidané hodnoty se nijak prudce nezvýšil a tak efekt EET je opravdu mizivý.
A co zbytek vlády. Jak byste vládu ohodnotil?
Abych parafrázoval Karla Čapka, lidé si vytvořili stát a vládu pro svou potřebu. Ale pracovala v tomto případě vláda opravdu pro jejich zájmy? Tak třeba ve školství zaznamenávám spíše chaos, povoluje se zakládání nových škol, studenti rok od roku tápali, z čeho vlastně budou maturovat, otazníky visí nad inkluzí. V dopravě se sliboval obrat ve stavbě dálnic, ale kde nic tu nic. Tedy abych nekřivdil, snad se postavilo šest nových kilometrů. Miliardy se utrácejí aspoň za opravy, ovšem tak »zkoordinované«, že cestovat nejen po D1 je horor. Před volbami propagované centrální nákupy na ministerstvech se nějak neujaly. Po ostudě s přidáním 40 Kč pro důchodce se hledala jednorázová alternativa, ale až komunistický poslanec Miroslav Opálka ve výboru prosadil 1200 korun. Justice prý snížila počet případů, které se soudí více než 10 let. Dobrá, ale pořád jsou. Navíc máme ve věznicích 24 tisíc odsouzených, což je skutečně vysoký počet. A tak bych mohl pokračovat. Rozhořčila mě zejména podlézavost vicepremiéra Bělobrádka a ministra kultury Hermana vůči sudetoněmeckému landsmanšaftu. To už s našimi zájmy nemá vůbec nic společného! Na život u nás se nesmějí politici dívat z pozice vládního vozidla, protože pak jim lidé splynou v čmouhu, kterou nedokážou rozeznat.
Jak jste vnímal nedávnou vládní krizi? A překvapilo vás, že vedla – podle výzkumů veřejného mínění – k propadu důvěry v ČSSD a posílení ANO?
Nepřekvapilo. Ale myslím, že to není jen důsledek vládní krize a pro mnohé nepochopitelného chování premiéra Sobotky. ČSSD odsunula stranou národní zájmy. Prý máme sdílet s EU i to těžké, ale lidé nechtějí být ohrožováni migrací v zemi, která nikdy neměla koloniální ambice. ČSSD také vsadila na propagandu, že jiný než vládní názor je vlastně nepřijatelný. Už zase jsme se ocitli v situaci, kdy velká skupina lidí je považována za kacíře, protože se neztotožňuje s postoji mocných. Zapouzdřování společnosti, na něž vsadila ČSSD, ovšem vede ke snaze voličů tento krunýř rozbít. Řada lidí bude hledat nový smysl politiky. Hnutí ANO sice programově nic nepředvedlo, ale její velitel, neboť Babiš má neuvěřitelně rozsáhlé pravomoci, umí vyvolat dojem, že teď to teprve přijde. My to zvládneme! Brzdili nám to tu sociální demokraté, jindy lidovci, ale nyní to nastane. Některé lidi nadchla vidina, že po letech nejasností, neustálých změn názorů politiků, Babiš prostě bouchne do stolu a všechno půjde podle jeho jednoduchého scénáře.
ANO ve výzkumech ostatní strany drtí. Bude těžké jeho náskok stáhnout?
Ale nikdo neví, jak volby dopadnou. Může je ještě ovlivnit řada faktorů. Zastavil bych se u volební účasti. Část občanů považuje po více než 25 letech zkušeností politiku spíše za morovou ránu. Záleží i na tom, jak se nám podaří je přesvědčit, aby za sebe nenechali rozhodovat jiné. Jak jim vysvětlíme, že čeští miliardáři, zahraniční vlastníci či nadnárodní společnosti nechtějí rozdávat jako svatí Mikulášové pamlsky dětem. Babiš možná bude bouchat do stolu, ale bude mít vždy na paměti své zisky a zisky této úzké skupiny. A nemusí »krásť«, ale využívat děr v zákonech nebo přímo navrhovat vhodné zákony. Pokud KSČM nebude silná, aby prosazovala zájmy obyčejných lidí, tak budou voliči značně rozčarováni. Jenže jak se říká, pozdě bycha honit. Proto bude mnohem lepší se už nyní snažit občany motivovat, aby se nad svou volbou zamysleli.
Předvolební kampaň již běží. Jaké z ní máte zatím pocity? Na co se lidé v diskusích nejvíce ptají, co je zajímá, rozrušuje?
Zatím se v debatách objevují spíše otázky na situaci v Sýrii, Turecku, na migraci. Lidé málo odhalují své niterné problémy před ostatními. Až v osobních rozhovorech někteří přiznávají, že mají potíže s placením činže nebo se splácením hypotéky. Hodně z nich si pořídilo vlastní bydlení, ale jsou svázáni úvěry. To se dosavadním vládním politikům povedlo, aby utlumili protesty. Setkávám se s tím, že lidé nereptají proti nízkému platu, aby nepřišli o stálé zaměstnání. Radši si k němu přiberou další práci nebo brigády, aby dokázali platit úvěr. Střední generace tak mnohdy žije pod bičem měsíčních splátek. I když je otázkou, co je to za život, pracovat do úpadu. Práce by měla přinášet i jistý druh uspokojení, že něco umím a jsem užitečný, nejen trápení, jestli dám dohromady další hromádku peněz pro banku. Čekal bych od odborů, že k tomuto problému především střední generace nebudou už mlčet.
Jaký by podle vás měla KSČM zaujmout postoj v otázce migrace, migračních kvót a bezpečnosti?
KSČM už zaujala jednoznačný postoj. Odmítáme vnucované kvóty na přerozdělování migrantů. Česká republika nevstoupila do Evropské unie, aby poklonkovala Německu a plnila pokyny Angely Merkelové. Vyzýváme všechny, nejen české politiky, aby se řešily především příčiny migrační krize. Na besedách s občany se setkávám s rozčarováním, že EU nedokáže zajistit, aby se na její břehy nehrnuly desetitisíce ekonomických migrantů. Zaznívá názor, že miliardový kšeft převaděčů by zbrzdilo, kdyby loďky a čluny s migranty vracely evropské hlídky zpět k africkým břehům, odkud teď hlavně vyplouvají. Zachránilo by se tak i mnoho životů. Některým se zdá divné, že příliv migrantů neovlivnil zvyšující se počet utonulých ve Středozemním moři. Je ovšem v lidské povaze, že si říká: Mně se to nestane. Kdyby se ale výrazně snížila šance, že po zaplacení vysoké sumy se do Evropy, kde očekávají pohodlný život a někdy i bohatství, dostanou, někteří by přivítali s nadějí pomoc ve svých zemích. Frustrace běženců, jejichž představy se nenaplnily, zhoršuje bezpečnostní situaci. Nepovažuji za nějakou xenofobii, že kvóty odmítáme a nechceme si zahrávat s budoucností své země kvůli chybám či ambicím jiných.
A co Evropská unie? Je čas začít diskutovat o odchodu z ní, jak vyzý- vá Václav Klaus? A co přijetí eura?
Chtěl bych připomenout, že do EU jsme vstoupili referendem. Než by se ale položila otázka o vystoupení, musela by tomu předcházet důkladná debata. Nejen o tom, co hovoří pro vystoupení, a co proti. Na příkladu Velké Británie vidíme, že nedomyšlenost kroků po odhlasování vystoupení působí značné potíže i těm, kteří v hlasování vyhráli. Premiérka Mayová v předčasných volbách místo posílení svého mandátu vyhrála s odřenýma ušima a musela vyjednávat o podpoře své vlády. Také si uvědomuji, že USA by rozklad EU náramně vyhovoval. Pokud ale velké země budou tlačit ty menší do nepřijatelných závazků, pak je třeba vysvětlit občanům, proč už s nimi EU nemůžeme sdílet. Mimochodem, Václav Klaus navrhuje vystoupení hlavně proto, aby ochránil »české kapitalisty«, které za svých vlád rozchvácením národního majetku pomáhal vytvořit.
Přijetí eura už vůbec není na pořadu dne. Nejde o to, splňovat nějaká makroekonomická kritéria. Pokud nebudou odpovídat platy a důchody těm v Německu a dalších zemích, jen by se prohlubovalo sociální napětí. Za zásadní problém naší ekonomiky považuji nízkou hodnotu práce ve výrobcích. U nás dosahuje 8 %, zatímco jinde 30 %. I když se produktivita práce zvýšila, platy nijak výrazně nerostou, aby se zvýšila hodnota práce ve výrobcích. To není možné dál tolerovat.