Jaroslav Kojzar: Kšefty s krví

24. 7. 2017

Už jsem přišel na to, proč se po převratu »roztrhl pytel s upíry«. Kniha za knihou obohatila náš knižní trh a filmů bylo nemálo. Člověk si mohl vybrat. I upíří tesáky si mohl zakoupit a strašit v noci mladé dámy, nebo je na to získávat? Vyberte si. Jsou různé formy »balení holek«.

To vše mi připomenul jeden pořad z naší veřejnoprávní televize. Bylo to, nemýlím-li se, v úterý večer. Tehdy jsme byli informováni, že v Brně není v nemocnicích dostatek krve a že se vedení nemocnic muselo obrátit s výzvou na dárce prostřednictvím internetu. Nevím, jak ona výzva zněla, zda její autoři žádali o to, abychom se dostavili k odběru, anebo někde někoho…, však to znáte, různých hororů je v televizi dostatek.

Je ovšem ještě jiná cesta. Milostivě požádat takové mistry obchodních transakcí, jako byl a je pan Šťáva, jenž dodnes se za »zmařenou investici« soudí s českým státem, či spíše »arbitruje«. V té souvislosti jsem se musel zamyslet nad zmíněným obdobím po roce »0«, kdy jistý pan Havel, po němž je pojmenována spousta laviček a jehož bustu dokonce můžete vidět ve Washingtonu a Štrasburku, nám slíbil zářnou budoucnost. Bylo to v době různých nápadů. Prodali jsme loďstvo, prodali jsme OKD, prodali jsme cukrovary, noviny a časopisy, prodali jsme i krev. Tedy tu, kterou často dobrovolníci zcela zadarmo poskytovali nám, kteří jsme ji potřebovali. Říkalo se tehdy, že stát je špatným hospodářem, a soukromník? Ten ukáže, jak se co má dělat. Od té doby mnohá odvětví »kliknula«, mnohé jsme přestali vyrábět, mnohé omezili, aby našim družstvům mohli konkurovat zahraniční dodavatelé, kteří pak v klidu položili na lopatky leccos. Nedivím se, že i kvůli tomu pan Havel má své busty ve Washingtonu a Štrasburku.

A ona krev? V jedné jihočeské nemocnici byli po roce »0« tak »in«, že prodali všechno, co podle nich nesouvisí s léčebnými zákroky. Soukromá firma, kamarádi mají přece kamarády, převzala nemocniční kuchyň, jiná lékárnu, další úklid, ještě další parkoviště a pochopitelně kšeft nad kšefty - krevní banku. Dnes většina zmíněného je zase zpátky. Jen o tu krevní banku byla prý větší tahanice. Firma, která službu zabezpečovala, údajně nemocnici žaluje za to, že jí chce »zmařit investici«. Nedivím se, jde o velké peníze, které teď chybí na léčebné zákroky. Pokud by tuto službu zmíněná nemocnice dělala sama, ušetřila by nemálo peněz.

A jsme zase u pana Šťávy, bechyňského zámeckého pána a jinak přítele pana Kalouska, ztráta licence pro obchod s krví znamenala ztrátu velkého množství peněz, jde dokonce o miliardy. Nedivím se, že tak bojuje. Byl přece lepší hospodář než zástupci státu, tedy celého zdravotnictví. Kdo mu ten kšeft přihrál, nevíme. Škoda. Kdyby to totiž byl pan Kalousek… Ne, nespekulujme. Zatím víme jen to, že v Brně nemají potřebnou krev a žádný z privatizátorů - pan Šťáva nebyl jediný - zatím žádnou nenabídl. Snad až nemocnice přihodí a bude za ni platit víc. Anebo bude třeba požádat upíry.

Autor: 
Jaroslav Kojzar
Zdroj: 
halonoviny.pdf (Naše pravda)