Rozhovor se sociologem Lubomírem Vackem o výsledcích výzkumu Klubu společenských věd. »Počet členů KSČM sice pomalu klesá, ale počet sympatizantů a zájem o její činnost stoupá, dokonce v lepším, tedy v mladším věkovém složení. To vše svědčí, že ideje komunistů, důvěra v jejich programové cíle má stabilní základy«.
Poznatků z výzkumu je jistě mnoho, takže nejprve otázka: Mají lidé vůbec zájem o politiku, o politické dění?
Jak kteří, největší zájem projevuje starší generace a lidé s vyšším vzděláním, odborní pracovníci, muži poněkud více než ženy. Třetina dotázaných uvádí, že zájem o politiku nemá. Ve srovnání s výzkumy před deseti lety je situace obdobná.
Jak vidíte situaci před podzimními volbami?
Předně je nutno počítat s tím, že přibližně dva a půl milionu občanů k volbám nepůjde. A pak jde o to, jak se bude politická sféra strukturovat do politických stran. V podstatě jako dříve – napravo, do středu a nalevo. Jakkoli někteří analytici, politologové tvrdí, že současné rozdělení světa na levici a pravici je překonané, není důležité a efektivní, je svět rozdělen, stručně řečeno, na bohaté a chudé, rozdělení společnosti je třídní. Tak je to i u nás.
Z toho plyne, že rozhodování voličů se bude řídit, respektive formovat, vztahem k politickým stranám, k jejich společenským, tedy třídním cílům a záměrům?
Ano, konečný volební akt každého voliče má začátek někde v jeho sociálně ekonomickém postavení, v jeho životních hodnotách, výchově a zkušenostech, v jeho názoru na okolní svět, tedy v dlouhodobě získané orientaci. Do volebního rozhodování lidí zasahuje mnoho faktorů – od manipulací mediálními prostředky, přes osobnosti kandidátů, vizuální prostředky a kupodivu až po přízeň počasí v době voleb. Rozhodující je však vztah voličů k volební straně.
Tak tedy nyní o vztahu k politickým stranám. Co jste se z tohoto hlediska dozvěděli?
Ještě přece jen připomenu, že volební preference se pozměňují relativně často, lze říci, že co volby, to určité proměny. Vztahy k politickým stranám se mění méně často, mají trvalejší charakter, u mnoha lidí celoživotní platnost. Ukazuje se, že hnutí ANO bude v říjnových volbách převyšovat ostatní strany. Mnohé tomu nasvědčuje. Hnutí ANO ve všech výzkumech, i v tom našem, je výrazně na prvním místě přízně voličů.
Proč tolik lidí sympatizuje s hnutím ANO? Z výzkumu plyne, že lidé vidí více příčin – celkovou zaměřenost hnutí, praktičnost jeho politiky, pozitivní přístup k lidem, a uvádějí řadu vlastností, zejména otevřenost a aktivitu. Na druhé straně někteří respondenti kritizovali především vystupování Andreje Babiše, podbízivost a neupřímnost funkcionářů hnutí v praktické politice.
Zajímavé je sociální složení sympatizantů hnutí ANO. Jsou to především střední vrstvy se středovou politickou orientací, ze středně velkých míst bydliště, středně nižšího věku, tedy do 45 let, kupodivu spíše ženy. Ale to už jsem naznačil příliš.
A postavení KSČM?
Při detailním porovnání s údaji z předchozích výzkumů realizovaných od roku 2001 je patrné mírné zlepšení vztahu občanů ke KSČM. Dnes k ní má pozitivní vztah téměř třetina dospělých občanů České republiky. Přirozeně, že ne každý, kdo má kladný vztah ke straně, ji bude volit. Potvrzuje se poznatek, že velká část sympatizantů má obavy, dlouhodobý blok zabraňující jim volit KSČM. Prokazatelně klesá počet těch, kteří mají ke KSČM zásadně odmítavý vztah, podle výzkumu pod dvacet procent. I když nejrůznější média, zejména antikomunističtí propagátoři, předpovídali ne-li zánik KSČM, tak pokles preferencí a konec socialistických idejí. Počet členů KSČM pomalu klesá, ale počet sympatizantů a zájem o její činnost stoupá, dokonce v lepším, tedy v mladším věkovém složení. To vše svědčí, že ideje komunistů, důvěra v jejich programové cíle má stabilní základy.
A z dlouhodobého hlediska?
Získané poznatky vypovídají mimo jiné o tom, jak je veřejnost informována o činnosti KSČM, a jsou určitým indikátorem pozice KSČM. Jestliže před lety projevovalo o její činnost zájem kolem čtvrtiny dotázaných, pak před několika týdny to byla třetina. Naopak klesl počet těch, kteří se o činnost strany nezajímají.
Jaké je postavení ostatních politických stran?
Pokud jde o volební preference, jsou výsledky našeho výzkumu v podstatě stejné jako renomovaných agentur, kromě veřejnoprávní televizí podporované agentury Kantar. To znamená hnutí ANO v čele, poté komunisté, sociální demokracie, ODS a pak další. Pozice ČSSD se nejeví nadějně, lidé jsou spíše skeptičtí, i její sympatizanti se projevují vlažně. Pravicové strany mají spíše útlum, a malé strany mají malé, lépe řečeno menší naděje. Zajímavé jsou rovněž údaje o negativním vztahu k politickým stranám. A zde se ukazuje, že nejhorší vztah má až polovina občanů jednoznačně ke stranám pravicovým – ODS, TOP 09 a KDU- ČSL, což se zřejmě projeví při volbách.
Výzkum měl širší záběr, a pokud jsem se s výsledky mohl seznámit, pak mezi jeho závažné poznatky patří i názory na některé sociálně ekonomické problémy…
Ano, ukazuje se vysoká nespokojenost s odměňováním za vykonanou práci. V poslední době se mezi veřejností objevila vysoká nespokojenost s finančním ohodnocením různých profesí, učitelů, zdravotních sester, záchranářů… Ve výzkumu se projevilo totéž, a v ještě větší míře. Lidé cítí vysokou nespravedlnost v ocenění jejich práce. A tak nepřekvapuje, že dvě třetiny české populace považují odměňování v ČR za špatné, a třetina je nepovažuje sice za špatné, ale za vysloveně vadné. Hodnocení jedničkou je výjimečné. To vše bez rozdílu sociálních skupin. A s uvedenou problematikou souvisí i další dotazy.
Například?
Rozdíly mezi bohatými a chudými v naší společnosti spatřují dvě třetiny respondentů za velké. Anebo s výrokem, že trh vyřeší problémy naší ekonomiky, souhlasí jen necelá desetina dotázaných občanů. Hromadění majetku v jedněch rukách považuje více jak polovina respondentů za nesprávné. Je patrné, že občané mají k levicovým hodnotám pozitivní vztah, pozitivnější, než jak se projevují a vyjadřují ke své celkové politické levicové orientaci.
Zajímali jste se také o konkrétní světový názor dotázaných?
Skutečně jde o podstatnou sociologickou informaci sledovanou v České republice od roku 1946. Získané poznatky korespondují s výzkumnými daty z dřívější doby. Potvrzují určitý vývoj a v posledních letech stabilitu světonázorové orientace české populace. Z jednotlivých světonázorových proudů se v současné době přihlásil k sociálnědemokratickému, k liberalistickému a k socialistickému názoru přibližně stejný počet respondentů, vždy kolem patnácti procent. Jiná světonázorová orientace – ekologická, náboženská, pragmatická – má menší zastoupení. Přibližně čtvrtina dotázaných v otázce absentovala.
Ještě jeden dotaz. Někteří lidé mají obavy o bezpečnost v naší republice, protože bez klidu a míru se dá těžko žít. Jak se to projevilo v odpovědích?
I k tomu byly ve výzkumu dotazy. Třetina lidí se cítí v podstatě bezpečná. A pokud ne, pak nejvíce se obávají radikálního islámu, a poté s odstupem aktivit USA, a to o poznání více než Ruska či Ukrajiny. Jsou také obavy z některých problémů uvnitř naší společnosti.
Shrneme-li poznatky z výzkumu do závěru…
Pak z toho vyplývá, že vědomí levicových hodnot v naší společnosti setrvává, že česká populace je spíše levicová než jakkoli jiná. A ještě jinak, levicovost české populace, vyznačující se silným vědomím sociální spravedlnosti, je na vyšší úrovni, než si myslí někteří představitelé pravice. Jejich představy mají trhliny, které se projeví při volbách – při těch podzimních a zřejmě i prezidentských. Rozhodná levice má šance uspět.