Rozhovor Haló novin s Pavlou Švepeš Šlahúnkovou, pětkou jihočeské kandidátky KSČM. »Nikde není řečeno, že politikou se můžou zabývat jen moudří pánové s bílým plnovousem. I mládí má svůj hlas«.
Patříte k mladým kandidátům. Co vás do politiky přivedlo?
Byla to právě ta drzost mládí, která mě do politiky přivedla. Pamatuji si, když jsem se v den svých osmnáctých narozenin účastnila demonstrace proti radaru v Brdech. Nechápala jsem, z jakého důvodu by měla mít naprosto cizí armáda u nás svou základnu. Myšlenka, že by se u nás usadila cizí vojska jen tak, aby měla lepší a strategičtější polohu pro své mocenské cíle, a ještě navíc budou pustošit krásný kus naší země, byla pro mě naprosto absurdní. A tak jsem se v tom začala šťourat víc a víc, protože jde o naši budoucnost, a mně se nechtělo jen sedět doma a nadávat: Proč nemám právo na první zaměstnání po škole? Proč je pro mě nedostupné pořádné bydlení? Proč si člověk musí nejdřív pořádně spočítat, jestli může jít studovat? Nebo dopřát si ten luxus a založit rodinu?
To a další otázky byly tím impulsem, proč jsem se rozhodla, že se do politiky zapojím aktivně. Protože přece nikde není řečeno, že politikou se můžou zabývat jen moudří pánové s bílým plnovousem. I mládí má svůj hlas, a kdo jiný může do politiky přenést to, co mladé lidi trápí, než jeden z nich.
Kdesi jsem se dočetl, že jste studovala na Vídeňské univerzitě. Jaká byla Vídeň pro Češku? Co jste tam studovala?
Vídeň byla škola života. Když jsem tam přišla, ocitla jsem se najednou v úplně novém světě. Ač je Vídeň opravdu kulturně rozličná a plná lidí z nejrůznějších koutů světa, tak její obyvatele poznáte naprosto bezpečně. Jsou to ti, kteří vás považují za hrozného cizáka a vetřelce. I tak jsem ale ze školy byla vždycky zvyklá, že Rakušané byli v kurzech a na přednáškách v menšině, zato jsme tam měli spoustu Arabů, Němců, Číňanů a dalších a dalších. Je ale pravda, že v Rakousku byli v horší pozici Němci, na ně tam pohlíželi jako na ty, kteří jim berou místa ve školách nebo v zaměstnáních, protože my ostatní jsme byli nuceni naučit se německý jazyk, ale oni prostě svou velkou zemi zaměnili za menší. Tato nevraživost se projevovala opravdu v každém aspektu života.
Musela jste ve Vídni jistě přemýšlet o střední Evropě, o současných jejích sporech se Západem o národní stát a migraci. Jak vidíte dnešní spor, který bychom mohli zjednodušit na Visegrád versus Francie-Německo?
Problém s migrací jsem tam zažila, ještě než přišla tato obrovská vlna, a to když se do Vídně dostalo několik desítek migrantů, kteří se ubytovali ve stanech v parku v centru Vídně. Ten park se nacházel v blízkosti univerzity, a tak jsme byli opravdu svědky toho, jak to vypadá, když se někdo cizí dožaduje nějakých práv, ale nehodlá respektovat ta vaše. Musím říct, že v tu dobu jsem se opravdu necítila zrovna bezpečně. V přednáškách jsme často řešili, co a jak by měly vlády dál podnikat, a názory se národnostně různily, ale to je na dlouhé povídání. Vystudovala jsem sociologii, takže oborově velmi blízko k dané problematice.
Spor, který vznikl po jednání premi- érů V4 s novým francouzským prezidentem, odrazil rozdělení sil v Evropě. V očích Západu jsme stále jen východoevropskou malou zemičkou, která se má větším podřizovat. Na druhé straně vyjádření našeho premiéra rovněž nepomohlo napravení našeho zařazení. Hlavní roli hrají opět peníze - peníze na srovnání mezd českých občanů na úroveň té lepší, větší Evropy, peníze na zajištění pobytu migrantů podle určených kvót.
Kandidujete z pátého místa - věříte v úspěch? Jak aktivní v kampani chcete být? A čemu byste se případně ve sněmovně chtěla věnovat?
Kdyby si člověk nemyslel, že je šance na úspěch, tak přece nekandiduje. Kandidátní listina je postavena jako tým lidí, kteří chtějí něco změnit, a ne, že se spočítá, kolik lidí má pravděpodobnost, že by se mohlo dostat do sněmovny, a zbytek je jen jako křoví. To by bylo hloupé. Takže samozřejmě že každý z nás má šanci. V každé kampani jsem byla vždy aktivní, a to ať už jsem se jí účastnila jako kandidátka, nebo jen jako pomocnice kandidátovi. Během kampaní už jsem taky prochodila několikery boty. Pokud člověk chce, aby kampaň byla úspěšná, musí se do ní zapojit aktivně, a to nás všechny čeká i letos. Těch oblastí, kterými bych se chtěla zabývat, je mnoho, protože náš život a svět kolem nás potřebuje zlepšit v mnoha aspektech, ale uvědomuji si, že by nebylo moc času na rozkoukávání, musela bych začít plnit dané úkoly – jaké, jakou specializaci, to je předčasné řešit.
Jak vnímáte současnou politickou situaci? A jak jste si interpretovala nedávnou vládní krizi?
Úplně nejaktuálnější politickou situaci dneška vnímám jako volební kampaň, která začala už dávno před vyhlášením termínu voleb. A právě tohle se odrazilo ve vládní krizi. Nebyla to podle mého krize tří koaličních stran, ale krize osobních vztahů, přetahovaná kdo s koho. A kdo zvítězil? Nikdo, každý utrpěl osobní, mocenské a stranické ztráty.
Jak se vám vůbec líbil výkon vlády ČSSD, KDU-ČSL a ANO v uplynulých čtyřech letech?
Myslím, že se nemůže nikomu líbit výkon naší vlády. Jeden skandál za druhým, stranické a osobní nevraživosti, které se odrážely v jednání sněmovny. Koaliční poslanci hodně brzy zapomněli, co slíbili nám voličům. Třeba se jim to všechno sečte v těchto volbách.
Jaké bude podle vás jejich hlavní téma?
Volební témata se již vynořují na billboardech. Jeden nám sděluje, »o čem sní, když spí«, jiný věří v dobré bydlení, třetí sází na jednoduchou populistickou rétoriku – na migraci. Zeptal se však někdo občana, co ho trápí, jak vystačí s výplatou a podobně? Ano, řeší se otázka lithia, migrace, nedostatku vody. To jsou závažné otázky, které je nutno řešit, aby se zamezilo dalšímu vytunelování českého majetku. Přesto se domnívám, že by se nemělo zapomenout i na ty základní problémy běžného života.
Výzkumy veřejného mínění ukazují zajímavý vývoj – rostoucí dominanci hnutí ANO, propad sociální demokracie, ostatní zůstávají zhruba na svém, včetně KSČM. Věříte průzkumům? Jaký výsledek odhadujete vy? A může současným poměrem sil ještě něco otřást?
Ve škole jsme se učili přesně takovéto průzkumy tvořit, takže vím, jak se statisticky vypočítávají a jak se vybírají respondenti. Možná, že jsem tímto ovlivněna. Ráda bych věřila, že výzkumy jsou objektivní, že zadavatel opravdu chce zjistit objektivně své postavení ve společnosti a nevytváří zkreslený průzkum pro objednavatele. Pro KSČM druhé místo by bylo úžasné. Proto jdu do kampaně s plným nasazením, abych pomohla druhé místo vybojovat.
Jaký je největší problém Jihočeského kraje? A šlo by ho vyřešit ve sněmovně?
S nejpalčivějšími problémy Jihočeského kraje se potkáváte dnes a denně. Je škoda, že tak krásný kraj zaostává za republikovým průměrem mezd a je tu nedostatečná dopravní infrastruktura. Proč stále není dostavěná D3 a D4? Bez nich do kraje nedostaneme turisty, kteří by kraj ekonomicky obohatili. Stojí tu Temelín, a i přesto máme nejdražší cenu energie, pomohla by dostavba dalších bloků. Krásný Národní park Šumava, otáčivé hlediště v Českém Krumlově, pivovar Budvar – jedny z posledních opravdových perel Jihočeského kraje, to všechno by měl mít poslanec na paměti při schvalování zákonů. Prostě i při osobní specializaci pamatovat na krajský volební program a jeho plnění.