Rozhovor s předsedou Asociace Vojáci proti válce plk. v. v. Jiřím Burešem. »Ze strany státních orgánů ČR včetně parlamentu je silná podpora protiruských nálad (včetně pořadů v oficiálních médiích) a udržování válečnické psychózy a podpory konfrontace s RF. Odpověď občanské veřejnosti a opozice není adekvátní«.
V našem nedávném rozhovoru jsme nevěděli ještě o tom, že čeští vojáci budou posláni do pobaltských států, údajně proto, že se je Rusko chystá prý napadnout. Co říkáte tomuto nasazení?
Jde o dosti obsáhlé téma a na solidní rozbor a výklad nebude zřejmě dostatek ani prostoru, ani času, ale zkusíme to. Tak tedy opět o programu: průjezdy, přelety, cvičení, příprava na výlet do Polska a Pobaltí. A to od jara do podzimu. Procvičili jsme si obranu Litvy před vpádem ruských vojsk, naučili jsme se tankovat za letu, přesně bombardovat stanovené cíle, při tom jsme si ověřili funkčnost pardubického naváděcího střediska, ale při zajišťování toho všeho také možná funkčnost pražského centra NATO pro řízení logistiky. Naši přátelé ve zbrani se v pořádku vrátili z výletu – snad všichni, my jsme je sice nepočítali, ale doufám, že v prostoru cvičení nebyl zapomenut žádný obrněnec s posádkou pro posílení tamní armády před ruskou invazí, nebo jako poradci (instruktoři) pro přípravu vstupu do zájmové oblasti.
Březnové cvičení v Litvě, kterého se zúčastnilo 112 příslušníků AČR, kontroloval sám náčelník Generálního štábu AČR generál Bečvář a znamenalo to jakýsi náznak plánovaného začlenění mnohem početnějších uskupení do vznikajících jednotek NATO (Enhanced Forward Presence), rozmísťovaných v Polsku či Pobaltí.
Pokud se jedná o turisty v obrněncích, kteří se prohánějí po našich silnicích, nutno říci, že my jsme je sem nezvali. Pořád nám někdo vsugerovává, že je to v rámci nějakých spojeneckých závazků. My jsme žádné takové závazky nikomu nedali. Dokonce jsou ze strany různých občanských aktivit vznášeny protesty, jak proti shora popsané »spolupráci« se »spojenci«, tak proti mrzačení Ústavy ve snaze »spojencům« vyhovět. Ono nejde ani tak o »závazky«, jako spíše o horlivost některých politiků – vládních činitelů, některých poslanců a senátorů při tvorbě a přijímání závažných dokumentů v oblasti bezpečnosti splnit přání, požadavky a pokyny příslušných institucí USA. Ve své činnosti tedy místo prosazování a hájení zájmů ČR podporují a prosazují především splnění zájmů USA.
Toto tvrzení je možno celkem bez problémů dokázat. Již jsem se posledně zmínil o našem »vzorném« plnění úkolů, požadavků, návodů a doporučení obsažených v Koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí (Joint Operational Access Concept - JOAC). Uváděl jsem, že jsme v pozici aktivního plnění této koncepce… Vzhledem k současnému vývoji je možno říci, že se nacházíme v předposledním stadiu, tj. ve stadiu přípravy »společných sil« ke vstupu do zájmové oblasti. Uváděná koncepce je formulována podle nejnověji přijaté Bezpečnostní strategie USA.
Moment, oč jde?
Ve své Bezpečnostní strategii vymezují Spojené státy konkrétní nepřátelské státy, kterým připisují své vlastní špatné vlastnosti, neuvěřitelně lžou a dělají z lidí hlupáky (tuto vlastnost získali i naši někteří politici). USA se staví do role světového četníka i soudce jako jediné spravedlivé velmoci. Jako nepřátelské státy jsou uvedeny: Rusko, Írán, Severní Korea, Čína - jako agresivní nekomunikativní státy nebezpečné pro svět (zejména pro zájmy USA).
A důvody?
Rusko prý ukázalo, že nerespektuje mezinárodně uznávané hranice svých sousedů a je ochotné svých cílů dosáhnout použitím síly. Ruské akce údajně podlamují regionální bezpečnost, nerespektují mezinárodní právo.
Írán podle USA stále pokračuje ve snaze získat raketové a nukleární technologie v rozporu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Írán má být také sponzorem mezinárodního terorismu a destabilizátorem celého regionu, podkopal stabilitu ve státech, jako je Libanon, Irák, Sýrie a Jemen.
Severní Korea se podobně jako Írán prý snaží získat nukleární zbraně a balistické střely, což přímo ohrožuje Jižní Koreu, Japonsko a může se v časovém horizontu stát také hrozbou přímo pro USA. Severní Korea je údajně také velmi činná v útocích v kyberprostoru.
Čína svým chováním v regionu podle amerických plánovačů podněcuje tenze mezi státy. Její nároky v Jihočínském moři jsou v rozporu s mezinárodním právem a ostatní státy se ze strany Číny nesetkaly se snahou tyto problémy kooperativně a diplomaticky vyjednat. Naopak, Čína agresivní snahou, jak se v dokumentu konstatuje, o získání území v tomto prostoru destabilizuje region. Dokument stanovuje úkoly.
A cíle?
Zastrašit, zabránit a porazit státní aktéry a, což se zdůrazňuje, když bude potřeba, USA se nebudou bát jednat jednostranně, i kdyby to bylo v rozporu s názory jejich stávajících spojenců. Dále chtějí narušit, rozbít a porazit případné nestátní aktéry. K tomuto je, podle mínění autorů, třeba přistupovat velmi opatrně a tvořit si v různých místech konfliktu spojence a ty trénovat a vyzbrojovat. Je zároveň prý třeba uchovat a rozšířit působení jednotek USA v klíčových oblastech světa. V Evropě ujistit podporu spojeneckým státům NATO a odstrašit Rusko, které je podle tvrzení agresivní na svých periferiích.
A pokud jde o nás?
V dokumentu Obranná strategie ČR, jenž byl přijat v březnu 2017, je uvedeno, že »vzhledem k charakteru bezpečnostních hrozeb a spojeneckým závazkům obrana České republiky nekončí na hranicích našeho státu«. Česká republika zajišťuje obranu své suverenity a územní celistvosti především v rámci společné obrany NATO podle článku 5 Severoatlantické smlouvy.
Dále je deklarována úzká součinnost se Spolkovou republikou Německo. Budeme rozvíjet obrannou spolupráci se SRN kromě jiného prostřednictvím vytváření větších mnohonárodních vojenských uskupení určených jako následné síly pro operace kolektivní obrany v rámci iniciativy Framework Nations Concept (FNC). Plánovacím předpokladem je, že Česká republika začlení brigádu do většího celku (divize), vytvářeného v rámci této iniciativy. Jedním z nástrojů prohlubování regionální spolupráce s Německem a Polskem je příspěvek České republiky k posilování schopností aliančního Mnohonárodního sboru Severovýchod (Multinational Corps Northeast, MNC-NE) ve Štětíně. Regionální obranná spolupráce je postavena tedy na dvou hlavních pilířích: na spolupráci se Spolkovou republikou Německo (SRN) a rozvoji obranné spolupráce v rámci Visegrádské skupiny. Pro kolektivní obranu spojenců podle článku 5 Severoatlantické smlouvy poskytne Česká republika pozemní a vzdušné síly předurčené k tomuto účelu v rámci obranného plánování NATO, jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu.
Na základě tohoto dokumentu je plánováno v roce 2018 vyslat jednotky Armády ČR do zahraničí, a to: do bojového uskupení vedeného Německem na území Litvy (DEU eFP BG) v počtu do 250 osob na dobu od 1. května 2018 do 31. ledna 2019 a do bojového uskupení vedeného Kanadou na území Lotyšska (CAN eFP BG) v počtu do 40 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019. Obojí samozřejmě na obranu České republiky před údajnou agresí Ruska.
A jak to všechno chtějí zajistit?
V koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí (JOAC) je rozpracován způsob, jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu a vstup do zájmových oblastí. V podstatě se jedná o detailní návod na přípravu porážky Ruska. Příhodnější název by byl Koncepce přípravy útočné války proti Rusku. V jednotlivých částech dokumentu je popisována činnost, která je již několik let ze strany NATO prováděna. Počínaje »přibližováním«, získáváním nových členů, obkli- čováním Ruska, budováním nových základen kolem Ruska, dále společná cvičení členských států NATO co nejblíže ruských hranic, nácviky provádění dálkových přesunů vojenských jednotek a techniky US Army přes území několika států a další. Koncepce JOAC je o válčení. Pojednává o použití síly k získání přístupu do operační oblasti za situace, kdy se protivník svými silami snaží tomuto přístupu zabránit. Koncepce navíc zdůrazňuje, že protivník je schopný a disponuje pokročilými technologiemi v rozmanitém prostředí. I když to zde není zvláště zmíněno, použití zbraní hromadného ničení zůstává i nadále předmětem vážných úvah.
Ještě jednou ve zkratce opakuji: Bezpečnostní strategie USA je laděna v konfrontačním tónu s jasným zaměřením a zacílením na Rusko. Obranná strategie České republiky je v poslušném tónu podpory zámořské světové velmoci USA a zároveň přisluhováním evropskému lídru Německu. Kromě bezpečnostních otázek se to projevuje také v ekonomických otázkách a dalších včetně velké vstřícnosti vůči landsmanšaftu (včetně nápisu na tabulích vymezujících hranice - místo státní hranice změna na zemské hranice).
Tedy v souhrnu řečeno: Ze strany státních orgánů ČR včetně parlamentu je silná podpora protiruských nálad (včetně pořadů v oficiálních médiích) a udržování válečnické psychózy a podpory konfrontace s RF. Odpověď občanské veřejnosti a opozice není adekvátní. I přes potíže spojené s překážkami uměle vyvolávanými vládními institucemi by - vzhledem ke stále se zhoršující nejen bezpečnostní situaci - měl »hlas lidu« znít hlasitěji. Dopisy, výzvy a petice zasílané vládním činitelům a parlamentu různými občanskými iniciativami jsou zřejmě neúčinné a většinou není na ně ani odpovězeno ze strany adresátů.
Co ale udělat, aby se situace změnila?
V této situaci se jeví jako nanejvýš nutnou kompletní výměna odpovědných figur. A to důsledně, na všech úrovních. Mám na mysli legální oficiální klidnou výměnu s využitím blížících se parlamentních voleb. Každá volební strana nebo hnutí a každý kandidát by měli být veřejně dotázáni na to, jaké mají představy a co chtějí v případě zvolení prosazovat jak v bezpečnostních, tak také dalších otázkách. Ale pozor. Nemůžeme dát důvěru politickým subjektům a jednotlivcům, kteří se dosud aktivně podíleli nebo bez odporu přihlíželi devastaci společnosti a státu a jeho zavlečení do područí a na pokraj účasti v přípravě útočné války. Můžeme dát svůj hlas jen subjektům a jednotlivcům, u nichž jsme se přesvědčili o jejich poctivosti na základě jejich dosavadní činnosti. Promarníme-li tuto šanci, můžeme tím ohrozit a podpořit nebezpečí rozvratu a nejistoty. Máme možná poslední šanci k této výměně – nemáme právo se mýlit.
Kritériem pro výběr kandidáta by taky měl být jeho záporný vztah k další existenci NATO a vojenským strukturám EU, a pozitivní vztah k nahrazení NATO novou celoevropskou strukturou kolektivní bezpečnosti od Atlantiku po Ural a od Baltu po Černé moře. Budována by měla být na zásadách helsinského procesu s využitím zkušeností Hnutí nezúčastněných.