Rozhovor se senátorem Václavem Homolkou (KSČM). »Doufám, že upozorní na neřešení vleklých problémů, kdy opouštíme naše tradiční hodnoty a nahrazujeme je pouhým přebíráním prvků školských systémů západního vlivu«.
Jste členem senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jako bývalého učitele vás z této oblasti určitě nejvíce zajímá školství. I když jsou prázdniny, o okurkové sezóně v této oblasti se asi mluvit nedá…
Tak tradiční okurková sezóna to v letošním roce samozřejmě není. Je to zásluhou blížících se voleb do Poslanecké sněmovny a s tím spojené atmosféry volebních kampaní jednotlivých politických stran a uskupení. Navíc se vše koná podle nových pravidel a předpisů. Že se budou rozdílně a účelově vykládat, bylo jasné už od napomenutí pana prezidenta kvůli jeho tradičním pracovním cestám po jednotlivých krajích.
Myslíte si, že to může ovlivnit začátek školního roku a pak následně i jeho průběh?
Jak je vidět, noví mladí učitelé se za katedru nehrnou. Také ředitelé škol signalizují, že za branami jejich zařízení nečekají zájemci, z kterých by si mohli vybrat nejvhodnější kantory. Spíše jsou často rádi za každého využitelného vyučujícího, mnohdy důchodce, kteří však za stávajících podmínek již učit nechtějí. Politici, a hlavně ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, zklamali učitelskou veřejnost špatnou přípravou kariérního řádu a následně jeho neschválením, čímž dali najevo nevhodný přístup k celé problematice z hlediska budoucího rozvoje. Není pak divu, že učitelé chtějí své rozčarování vyjádřit 1. září stávkou.
Co by podle vás pomohlo situaci zlepšit?
Před dvaceti, možná i patnácti lety, kdy jsem upozorňoval na systémové chyby při rušení odborných učilišť, zavádění oborů bez návaznosti na potřeby trhu práce, na přehršel gymnázií a vysokých škol, na úlohu maturity a nevhodné financování pouze na žáka či studenta apod., se dalo řešit na základě plánování vše najednou a postupně situaci zlepšovat. I když učitelé dostali novým popřevratovým režimem přidáno hlavně na práci, a sice o dvě vyučovací hodiny do týdenního úvazku, ještě se s nimi dalo hovořit o jejich práci jako o »poslání«.
Dnes je to po všech těch slibech zhruba dvacítky ministrů školství velmi složité. Například mistři odborného výcviku na učilištích dávno odešli do důchodu a nestačili předat zkušenosti mladým. Výchova nových se nerýsuje. Zrovna tak by se měla změnit příprava studentů pedagogických fakult nebo i dalších vysokých škol na učitelské povolání. Více se zaměřit na přírodovědní obory, např. učitele aprobace matematika–fyzika hledají snad všude.
Bohužel, dnes je to už v podstatě jen a jen o penězích. V kapitalismu nic nového pod sluncem. Všechny vlády hrály s učiteli nefér hru. Proto také životnost ministra školství byla v průměru asi jeden a půl roku. Byli jaksi obětováni za neplnění slibů při tvorbě rozpočtu na další období.
Někteří představitelé politických stran se však nechali slyšet, že by se zaměstnancům ve státní sféře měly platy zvýšit, a nejvíce právě učitelům…
Je to ohraná písnička před každými volbami. Dokonce i pan premiér se na toto téma nechal slyšet. Jen nějak zapomíná, že ČSSD měla, a i nyní má, ministra školství ve své gesci, mohl tedy zásadní nápravu učinit již během své vlády. Někdy se sám některým učitelům divím, že opakovaně dají svůj volební hlas straně, která je několikrát podvedla nesplněním slibů. Vládní strany si pak z učitelských hrozeb evidentně vrásky nedělají. Vědí dobře, že učitel jen tak nenechá své žáky bezprizorní. Proto také ohlášená stávka na 1. září bude bez žáků a jejich rodičů. Doufám, že upozorní na neřešení vleklých problémů, kdy opouštíme naše tradiční hodnoty a nahrazujeme je pouhým přebíráním prvků školských systémů západního vlivu. Dobře je to vidět například na zavedení takzvané inkluze. Rovněž snaha o přepisování dějinných událostí našemu školství škodí. Mládež se dostala do sféry vlivu západního stylu života a v konzumu cigaret, alkoholu a drog již obsazujeme přední evropské příčky.
Nicméně premiér Bohuslav Sobotka po jednání s předákem Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou uvedl, že podpoří na jednání vlády záměr, aby se od listopadu zvedly učitelům tarify o 15 procent. Co o tom soudíte?
Od premiéra to je podle mě tah, jak přilákat učitele, aby volili ČSSD. Jde totiž o poměrně velkou voličskou základnu. Kdyby to s růstem platů sociální demokraté mysleli skutečně vážně, souhlasili by například s mým návrhem na zvýšení odměn učitelům za třídnictví. Ani k tomu ale nedošlo, takže toto prohlášení já vnímám jako předvolební populistický tah.
Co podle vás české školství v současnosti nejvíce potřebuje?
Školství potřebuje především stabilitu. Je potřebná určitá vize, aby se vědělo, kam to ve školství chceme dotáhnout, abychom uměli propojit praxi s teorií, protože to se nyní rozchází, a nejlépe je to vidět na učňovských školách. Především bychom měli vycházet z našich tradic, využívat to, co se osvědčilo, a nepřebírat z ciziny něco, co se ani tam neosvědčilo. Nechci tím říct, že bychom měli být uzavření do sebe, vždy jsme se dokázali prosadit ve světě, a tak by to mělo i zůstat, ale stabilita a upřímný vztah k učitelům a ke školství vůbec je to zásadní, co české školství potřebuje.
Máte nějaký konkrétní příklad z vašeho regionu, který by nějak vámi popsanou situaci demonstroval?
Zrovna v závěru týdne se bude konat v Českých Hamrech každoroční pietní akt u pomníku svobodníka Soukupa, jenž byl zákeřně zastřelen narušitelem československých hranic. Je to velmi dojemný příběh mladého záložáka, který zahynul při plnění svých povinností. Doma na něj čekala těhotná manželka, dcerka se narodila po smrti tatínka, nikdy ho nepoznala. O to víc se ale musím pozastavit nad činem, kterým naopak někteří oslavují vraha svobodníka Soukupa, když mu a jemu podobným u Chebu vystavěli pomník jako hrdinovi.
Školství se zase postaví na nohy, až budeme interpretovat dějinné události v jejich pravdivé podobě, kdy se nebudou zaměňovat příčiny a následky a kdy nové vize budou vycházet z našich tradičních hodnot.