Systém exekucí zůstává palčivým tématem, mnoho občanů i firem je exekucemi ohroženo. Přesto se stále nepodařilo vytvořit funkční pravidla, která by řešila vztah dlužníka a věřitele.
Exekuce provází lidstvo celým jeho civilizačním vývojem. Už prastaré právní normy řešily vymahatelnost plnění mezi věřitelem a dlužníkem. Může jít o soukromé osoby stejně jako o korporace či subjekty veřejné. Za minulého režimu existovalo vykonávací řízení. Přízrak dluhů a osobních bankrotů nebyl tak děsivý jako nyní. Dnes probíhá na milion exekucí popřípadě soudních výkonů ročně. A mnohé mají pro dotčené osoby existenční charakter.
Ve vztahu mezi věřitelem a dlužníkem jsou pochopitelně rozporné zájmy a stát ve svém mocenském monopolu v něm dělá arbitra. Vymáhání exekučních titulů může mít různou podobu a obsah. Může probíhat podle občanského soudního řádu, podle správního či daňového práva, ale i podle trestního řádu. Obrovskou část agendy zabírají stížnosti na průběh exekuce. Loni bylo na 145 tisíc lidí s deseti a více exekucemi, což je činí prakticky nevymahatelné. Alarmující nárůst problémů s exekucemi z tohoto tématu činí citlivý právní, ale i sociální problém.
Změny ve vymáhání dluhů
V našem systému se od května 2001, tedy za vlády Miloše Zemana, objevil nový nástroj. Zákon o soudních exekutorech, tedy exekuční řád. Inspiroval se slovenskou úpravou z roku 1995 a zřídil profesi exekutora jakožto soukromého podnikání. Exekutoři se sdružují ve stavovské samosprávě (exekutorské komoře) a jsou vykonavateli při vymáhání plnění. K nákladům na vymáhání se tak kalkuluje i odměna exekutorovi.
Cílem tohoto kroku bylo usnadnit postavení věřitelů a zrychlit celý proces vymáhání plnění. Ovšem exekuční řád přinesl celou řadu problémů a byl za oněch šestnáct let své platnosti snad již čtyřicetkrát novelizován. Souvisí to jak s nastavením striktních pravidel, tak s tím, že zde byla kompetence vymahatelnosti práva přenesena na soukromý subjekt a ten má pochopitelně svá podnikatelské zájmy.
Povinností státu je samozřejmě hájit zájmy všech účastníků, zajistit efektivnost celého procesu, ale i právní jistotu všem stranám. V roce 2016 šlo o exekuce na 834 tisíc lidí a na osmašedesát tisíc firem. Z toho polovina lidí má na svém kontě čtyři a více exekucí najednou. Vymahatelnost jednotlivých exekučních titulů se pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty. Co ovšem s lidmi, kteří uvízli v dluhové pasti a nebyli by schopni platit ani zálohu na exekuce? Od roku 2001 se zpětinásobil počet důchodců v exekuci. To jsou varovná čísla.
Samozřejmě, že je oprávněný požadavek na finanční gramotnost lidí, aby si nepůjčovali na něco, co nemohou splatit. Pozornost je třeba věnovat i právnímu vědomí občanů, pasti se mohou stát například dozhodčí položky v podepisovaných smlouvách. Něco mohou usnadnit i pravidla osobního bankrotu. Důležité je i stanovování obvyklých nákladů na poskytnuté půjčky, tedy přiměřeného zisku bez lichvy. Ale i stropy na smluvní úroky a sankce za zpožděné splácení. Ale soukromý byznys s exekucemi přežívá a žije zejména z rozdílu mezi dluhem a pohledávkou.
Již v minulosti se řešili otázky růstu nákladů exekucí, zpřesňoval se majetek, který je exekučně zabavitelný, řešen byl i problém exekucí na společný majetek manželů. Obstavení účtu má mít přednost před zastavováním věcí. Tématem byl dosah invazivních metod exekucí. Má snad být exekuováno i penzijní připojištění? Neměl by být zabaven a nuceně prodán majetek, kterým by se kšeftovalo mimo trh. Je lepší, když dlužník sám použije k snížení závazků prodej nemovitosti za tržní cenu. Řešena byla i otázka výzev k úhradě dluhu a započitatelných nákladech exekutora.
Přes množství novel exekučního řádu se ani v končícím volebním období nepodařilo dát exekuční systém do ideálnějšího souladu. Jde především o další posílení kontroly soudů při výkonu exekucí, která by eliminovala nepoctivé exekutory. Také snížení exekučních nákladů a osobní odpovědnost exekutorů za vzniklou škodu (striktní kontrola dodržování exekučního řádu).
S tím souvisí seznamy exekutorů u soudů, které rozhodují o výkonu rozhodnutí, popřípadě o opravných prostředcích. Tématem je i rozbití trhu s exekucemi zavedením teritoriálního principu, tedy místní příslušnost exekutorů.