Rozhovor Haló novin s Karlem Dvořákem, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny v Kraji Vysočina. »Z mého pohledu je tedy největším problémem společnosti výchova nové generace se vším, co k tomu patří. Je to problém věčný, nikdy nebude úplně vyřešen, je to pro lidstvo výzva«.
Patříte k mladším kandidátům, mohl byste shrnout své dosavadní politické působení? Co vás vlastně do politiky přivedlo?
Odpovídat začnu od poslední části otázky, jak jsem se ocitl mezi komunisty. Logicky to vyplynulo ze situace. Rodiče měli hodně známých a kamarádů. S nimi se setkávám, znají mě, obracejí se na mě a žádají o pomoc. Postupně jsem zjistil, že hodně z nich je členy KSČM. Asi před čtyřmi lety mě opakovaně žádali o vstup do místní malé organizace KSČM, protože bylo potřeba získat někoho mladšího i na kandidátku do městského zastupitelstva. Je pravda, že od roku 1989 mě žádná jiná strana nebo uskupení neoslovilo, tam bylo zájemců o zavádění nových pořádků dostatek. Já jsem byl považován za levicového tak jako tak, proto jsem nabídku na kandidátku do zastupitelstva a posléze i členství v KSČM přijal. Byl nejvyšší čas, za mladého se už rozhodně nepovažuji.
Navzdory svému věku jsem však mnoho zkušeností v politice dosud neposbíral. Důvody jsou pochopitelné, KSČM patří ke stranám přehlíženým. Já nyní pracuji v komunální politice jako člen finančního výboru zastupitelstva a v kulturní komisi rady města.
Pokud zasednete v Poslanecké sněmovně, na co byste se chtěl zaměřit především?
Pokud voliči rozhodnou a já se do PS PČR dostanu, budu se nejdříve muset učit naslouchat a vnímat, jak to ve vysoké politice funguje. Musím přiznat, že ačkoli dění na politické scéně sleduji přes média pravidelně a co do objemu jistě nadprůměrně, často tomu, co je řečeno, nerozumím. A budu se muset naučit ovládat emoce, protože nad výroky některých politiků bývám rozčílen.
V opravdové poslanecké práci bych se rád co nejvíce věnoval životu seniorů. Ti jsou skupinou lehce zranitelnou, doba od roku 1989 na nich napáchala nejvíce zničujících experimentů. Ožebračení při kuponové privatizaci, rušení jejich pracovních míst, nezaměstnanost, cílená nepoužitelnost v další práci pro neznalost jazyků a PC, zřizování živnostenských listů a pokusy podnikat. Absolutní chaos v začátcích se teď vrací nízkými důchody a zničeným zdravím. Mezi současnými důchodci je řada těch, kteří sympatizují s KSČM. Nezaslouží si, aby o nich politici ve věku jejich dětí či vnoučat říkali, že mají na rukou krev. Lidem, kteří celý život poctivě pracovali a nyní mnohdy ze svého důchodu živí jednu či více rodin svých dětí.
Co považujete za největší problém v rámci České republiky?
Kolik oborů, tolik problémů a určovat největší je obtížné. Pro každého je největší právě ten jeho. Zdravotnictví, zemědělství, doprava – s kým mluvíte, ten řekne, že horší než u nich to být nemůže. Ale to je důsledek něčeho, je třeba hledat příčinu. A tou je nepřipravenost nastupující generace systematicky pracovat.
Z mého pohledu je tedy největším problémem společnosti výchova nové generace se vším, co k tomu patří. Je to problém věčný, nikdy nebude úplně vyřešen, je to pro lidstvo výzva.
Co konkrétně byste chtěl v Poslanecké sněmovně udělat pro Vysočinu, případně Havlíčkobrodsko, Chotěboř a okolí?
Chtěl bych opravdu naplňovat význam výrazu demokracie a demokratické vládnutí. Představuji si to jako otevřenou diskusi s voliči o jejich problémech, přenášení informací do regionu, spolupráci na tvorbě zákonů z oblastí, které jsou pro náš region důležité a samozřejmě hlídaní dotačních programů a s tím spojený tok financí. Práce ve vysoké politice by pro mě byla úplně nová, a jestli jsou moje představy slučitelné s realitou, to ukáže čas.
Jste zkušený podnikatel, jaký je podle vás přístup státu k živnostníkům? Na čem by bylo třeba zapracovat?
Podnikání je každodenní boj o přežití. Já sám takto bojuji přes dvacet let. Každý jde na to své podnikání trochu jinak, ale všichni musí vytvářet hodnotu, za kterou dostanou ve finále svůj plat. Přitom se musí učit a zdokonalovat ve svém oboru, nakupovat techniku, úřadovat, mít nebo nemít zaměstnance, dodržovat bezpečnost práce, mít různá oprávnění, absolvovat kontroly, zúčastňovat se výběrových řízení, hlídat nabídky práce a mnoho dalších, mnohdy zbytečných, nařízení. Tady by se hodilo méně té byrokracie a více demokracie.
A o co jsou drobní živnostníci ošizeni? O velké a dobře placené státní zakázky. Na ty malý živnostník prostě nemá. Na něj čekají jen zakázky malé, kde je většinou potřeba za málo peněz hodně muziky.
Jak vnímáte zavedení elektronické evidence tržeb?
EET je ve své polovině, také mě se druhá vlna týkala. Zařízení s instalací mě stálo 11 118 Kč. Podotýkám, že se jedná o jedno z těch obyčejných. K tomu je třeba přičíst provoz a zřízení internetu v prodejně, ne každý ho v prodejně měl, je to tedy dalších 500 Kč měsíčně. Kromě zvýšení výdajů mně to naprosto nic nepřineslo. Zjistit, jak evidování probíhá v nepříznivém počasí na trzích a jarmarcích, nás za pár měsíců teprve čeká. Slibovat, že po volbách se EET zruší, je snaha získat politické body. Těm, co již museli zainvestovat, peníze nikdo nevrátí, ti, co živnost kvůli EET zrušili, ji těžko obnoví. Řada důchodců byla tak připravena o možnost přivýdělku, protože potřebnou techniku nezvládají, špatně vidí, v rukách chybí cit.
Přitom stačilo tak málo, vyčkat několik let na úplný nástup internetové generace, ta bez připojení ani pracovat nezačne, firmu nezaloží. A nepokračovat v dalších vlnách zřizování EET? To by nebylo poctivé narovnání prostředí. Muslimské řetězce rychlého občerstvení by dál neevidovaly, zatímco poslední hospůdka někde na konci světa byla už téměř před rokem »díky« EET zavřena. A dávno měli evidovat překupníci polských výpěstků, je to prodej zboží jako každý jiný, je to schovávání prodeje za zemědělskou činnost, která zatím EET nepodléhá.
Podnikáte mimo jiné v oblasti zbraní a střeliva, to je v současné době velmi diskutovaná otázka. Jak vnímáte snahy o omezení legálního držení střelných zbraní ze strany EU, a naopak – mají podle vás smysl vládní snahy toto zvrátit, či se jedná o výstřely do tmy?
Prodej zbraní a střeliva funguje trochu jinak než prodej ostatního zboží, například podobnou elektronizaci, jako je EET, mi stát nařídil již před několika lety, ani tehdy to nebylo zadarmo. Za dobu mého podnikání se už několikrát měnily různé zákony, kterým prodej zbraní a střeliva podléhá.
Mohu říci, že získat zbrojní průkaz a následně zbraň není v ČR úplně jednoduché a jednoduché to nemají ani prodejci. Myslím, že náš zákon o zbraních pamatuje na všechno a držitelé zbrojních průkazů a zbraní jsou se svými povinnostmi řádně obeznámeni. Úpravy, které EU připravila, nemají vůbec žádnou logiku a naši vládní představitelé se brání, což smysl určitě má. V době, kdy se o případných změnách ve zbrojním zákoně vzrušeně diskutuje, teroristé vraždí úplně jinak, teroristé legální zbraně nepoužívají! Teď právě vraždí auty, máme tedy čekat ze strany EU regulaci motorových vozidel? A co bude nařízeno dál? Odstranění nožů nebo celých příborů?
Čím může KSČM podle vás oslovit mladé voliče?
Mladého voliče těžko oslovuje jakákoli politická strana. Kdyby politické strany věděly jak na to, určitě by to udělaly. Mladý člověk nechce politiku levicovou ani pravicovou, chce se mít dobře a začíná mu být lhostejné, jakým způsobem ke svému pohodlí dojde. Chce chytrý telefon, internet, nechce běžence, ale sám chce cestovat, chce dělat to, co ho baví, experimentuje s drogou, se sexem, baví ho extrémy. Proto lze zaznamenat mírný posun mládeže k extremismu, ke stranám, které mu přinášejí nějaké vzrušení.
Já si myslím, že s mladými se musí mluvit, předkládat argumenty a vyvracet nepravdy, které slyší od některých autorit. Ty, které politika zajímá, je třeba nalákat na zpracovávání zajímavých a potřebných témat, zaměstnat je třeba jako asistenty poslanců, protože jen tak se dozvíme, jaký názor na dění ve společnosti mají. Hledat si cestu k mladým je těžké, já sám se o to pokouším při pořádání různých akcí.
Do kampaně jste se pustil s pořádnou vervou. Jak na vás lidé reagují a co je nejvíce zajímá?
Pokud něco dělám, snažím se to dělat s plným nasazením. Bez pomoci kolegů by to nešlo. Žádné výrazné reakce okolí jsem zatím nezaznamenal, nainstalované materiály zatím nikdo neničí, zdá se mi být poměrně klid. Trocha vzruchu je na sociální síti Facebook, kde jsou moje příspěvky komentovány různými způsoby, od vtipných, přes prostoduché až po vulgární. Vážné diskuse se dočkám minimálně. Do volební kampaně letos poprvé zasahuje Úřad pro kontrolu nad financováním politických stran a hnutí. Kandidátům to příliš práci neulehčuje. Jako vždy, každý si nová pravidla vysvětluje po svém, podrobnosti se dovídáme postupně, někdy i pozdě. A na co se lidé ptají, co je zajímá? Sympatizanti se neptají na nic, odpůrci se ptají s opovržením, proč kandiduji právě za KSČM. Já jsem nic jiného nečekal.
Už delší dobu se hojně debatuje o volbě prezidenta, koho byste na Hradě rád viděl vy?
Pokud by KSČM postavila do prezidentských voleb svého kandidáta, určitě bych se o něm chtěl z dostupných zdrojů dovědět co nejvíce podrobností. Pokud by splňoval moje očekávání, dal bych mu svůj hlas. V posledních volbách jsem upřednostnil současného pana prezidenta, v lednu nehodlám na svém rozhodnutí nic měnit. Některé události kolem něj za poslední rok se mnohým zdají nedůstojné a mezi ně patřím i já. Moc bych si přál, aby se důstojnost tohoto úřadu vrátila tam, kde jsme ji jako samozřejmost cítili i my mladší. Volali jsme po přímé volbě prezidenta, snažme se chovat demokraticky, uznejme toho kandidáta, kterého většina zvolí, i když to nebude právě náš favorit.
Co byste vzkázal voličům?
Vzkaz pro voliče bych měl, přijďte k volbám! Podpořte svého favorita. Jedno z ústředních hesel sametové revoluce bylo volání po svobodných volbách. Máme je tady a většina si toho neváží. Vím, že není jednoduché se pro nějakou stranu nebo hnutí rozhodnout. Snahu těch, kteří sestaví svůj volební program a kandidátku, těch, kteří jdou se svou kůží na trh, je určitě slušné vzít na vědomí a svým hlasem se vyjádřit a podpořit ty, kteří nejvíc zaujali, kterým věříte, jejichž cílem jsou i cíle vaše. Pokud bychom volby zhodnotili po finanční stránce, přepočítali cenu tištěných materiálů, práci všech, kteří volby připravují a zajišťují jejich průběh, a vzali v úvahu to, že volební balíček je připraven pro každého voliče a doručen až domů, nelze se divit, že občas se objeví názor, že volby by měly být povinné.