Pamatuji se na letáčky varující před nadměrnou konzumací alkoholu. Stál na nich vtipný slogan: „Napřed rum, potom bum.“ To, co se ovšem kolem tohoto nápoje strhlo, připomíná spíše smutné heslo: „Napřed rum, potom Evropská komise.“ Dobrá, trvala na přejmenování, protože jako rum se mohou označovat jen výrobky s určitým složením. Tak se natiskly etikety s novým názvem Tuzemák. Pár lidí zakroutilo hlavou, ale po zkušenostech s pomazánkovým máslem to už málokoho překvapilo.
Současné sdělení EK, že by se mělo zakázat používání rumového éteru pro výrobu rumového aroma, už ale mnozí pokládají spíše za odvetu. Na předvolebních akcích se setkávám s názory typu, k čemu jsou nám evropské instituce, když postupují tendenčně. Na jihu Čech působí v Jindřichově Hradci známý výrobce tuzemáku, a tak se nedivím, že právě tady se o tom diskutuje. Ohradili jsme se proti dvojí kvalitě potravin nadnárodních společností pro tzv. západní a pro náš trh, tak si našli způsob, jak nás poškodit. I to teď slyším. Skutečností je, že Potravinářská komora ČR se ohradila proti tvrzení, že rumový éter ohrožuje zdraví spotřebitelů. Používá se do tradičního středoevropského aroma, které se vyrábí více než 150 let bez jakýchkoli zjištěných negativních dopadů. Potravináři upozornili, že diskutovaný obsah furanu není v potravinách zase tak výjimečný. Podle vydaného stanoviska stejné množství jako ve dvou „panácích“ tuzemáku do sebe dostaneme, pokud vypijeme dvě rozpustné kávy, sníme 100 g dětské výživy, kilogram ovoce nebo půl kilogramu zeleniny. Aféra s karcinogeny v tuzemáku pak vypadá dost účelově. Zvláště když v Rakousku se vyrábí tzv. Stroh rum s ještě vyšší koncentrací rumového aroma a nic se neděje. Jak je to možné?
Rakousko si zavčas vyjednalo výjimku, a to trvalou. Producenti jejich rumu ho navíc mohou exportovat do jiných zemí EU. Na jihu Čech se proto dokonce spekuluje o tom, zda avizovaný zákaz používání rumového éteru pro naše výrobky nezávání likvidací konkurence. Volby se blíží, takže se náhle vzpamatoval ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) a oznámil, že bude taky žádat o výjimku. Tato i předchozí vlády na to jaksi zapomněly. Šokoval mě ale jeho stranický kolega europoslanec Pavel Svoboda, když v nedávných Otázkách Václava Moravce rumové aroma přirovnal k aféře s metanolem. Tak jak to lidovci vlastně myslí? Podobné kroky Evropské komise nepřispívají k tomu, abychom se ve větší míře ztotožňovali s Evropskou unií, jejímž členem je i Česká republika. Na předvolebních diskusích s občany proto zazněl i názor: „To jim jeden brexit nestačí?“ Chápu naštvanost, kterou vzbuzuje „bruselská“ arogance, pokud nejsou návrhy rozhodnutí podloženy podrobnými odbornými studiemi. Nicméně doufám, že i u nás doma budeme péct oblíbené vánoční cukroví sice ne s rumem, ale tuzemákem podle tradiční receptury.