Kdo hledá, najde. I když pro všechny regiony neplatí, že by každý mohl získat slušnou práci. V době konjunktury sice statistici evidují nízkou nezaměstnanost, ale to nic nevypovídá o tom, zda lidé dostávají odpovídající mzdu a jestli nacházejí v zaměstnání uplatnění svých schopností. Smějeme se bonmotu, že práce je poslední zoufalý pokus, jak vydělat peníze. Ale není to odrazem toho, že pro mnohé zaměstnání skutečně znamená jen peníze na účtu? To je málo.
Práce by nám měla přinášet uspokojení, že něco dokážeme a jsme pro společnost užiteční. Realita bývá ale často jiná. Polistopadovým mocným se podařilo zejména střední generaci chytit do pasti úvěrů a hypoték na bydlení. Za vyšší plat tito lidé nebojují, potřebují si udržet i tu hůře placenou práci jako stálé zaměstnání. K němu si přibírají druhé nebo různé brigády. Jaký je to život štvát se do úpadu od splátky ke splátce? I proto KSČM prosazuje zvýšení minimální mzdy na 50% průměrné, aby zesílila tlak na celkový růst mezd. I když se u nás zvýšila produktivita práce, stále máme nízkou hodnotu práce ve výrobcích. Dosahuje 8%, zatímco jinde i 30%. Opravdu tedy máme nízké mzdy. S tím je třeba skončit. I proto, že práce, které věnujeme tolik času, by pro nás měla být aspoň trochu potěšením, ne vysilující robotárnou.