Rozhovor se sociologem profesorem Janem Kellerem. »Když si uvědomíte, že třeba Tomio Okamura získal prakticky jen svým vlastním úsilím více hlasů než komunisté či než sociální demokraté, pak si musíte položit otázku, kam se poděla práce všech těch sekretariátů, orgánů a oddělení ústřední, krajské, okresní a městské úrovně …«.
Povolební guláš se pomalu začíná rozvíjet. Co mu říkáte?
Výsledky voleb netipoval rozhodně nikdo. Na jedné straně obrovský propad ČSSD a KSČM, na straně druhé neočekávaně dobré výsledky Pirátů a Tomia Okamury. Došlo k destabilizaci dosavadní politické scény. Voliči si ovšem tuto destabilizaci přáli. Jinak by nevolili tak, jak volili. Není vinou voličů, ale vinou politiků, že právě takový guláš byl ve volebních urnách namíchán.
Je, podle vás, Andrej Babiš schopen - za situace, která nastala - vytvořit skutečně fungující vládu? A pokud ano, jaká vlastně může být, pravá, nebo levě se tvářící?
To je samozřejmě otázka na Andreje Babiše. V tuto chvíli to vypadá tak, že fungující vládu nesestaví. Mohl by ji sestavit v případě, že by se nějakou formou opřel o komunisty a Okamurovu SPD. On ovšem v průběhu kampaně opakovaně tvrdil, že tyto dvě strany jsou pro něho naprosto nepřijatelné. Nejvíce shodných programových bodů má, opět podle svého vlastního tvrzení, s pravicovou ODS. Proč s ním ODS nechce jít do koalice, to je zase otázka na Petra Fialu. Taková vláda by byla naprosto ideální. Volič by velice brzy zjistil, co si to neprozřetelně do čela země zvolil.
Jaký scénář nás čeká, jestliže by pan Babiš ani napodruhé ani napotřetí neuspěl?
Nejspíš by byly předčasné volby. To znamená, že politická scéna by byla paralyzována zhruba dalšího půl roku. Ve stejné době se bude v Evropské unii jednat například o novém azylovém zákonu, který by byl pro naši zemi ještě mnohem nevýhodnější než povinné kvóty, které už samy o sobě byly otřesné. Obávám se, že naši politici jsou na tom tak, že dají přednost vzájemnému hašteření před společnou obranou zájmů naší země. Vinu pak budou svalovat jeden na druhého. V sociologii se tomu říká »organizovaná nezodpovědnost«.
Jak dlouho se všechno může táhnout?
Pokud by se opakovaly někdy začátkem léta volby, mohly by skončit opět patovou situací. Jen Babiš by v nich patrně zase o něco posílil, zatímco TOP 09, KDU-ČSL a ani Starostové by se nemuseli dostat nad pětiprocentní hranici. Začali by pak volat (nejhlasitěji samozřejmě Miroslav Kalousek) po dalším opakování voleb. To už by byla vážná ústavní krize.
Dobře. Ale může na současných problémech, pokud by přece jen byly v příštím roce nové volby, na tom vydělat zbylá pravice, tedy ODS, nebo populisté?
Velice nerad užívám slovo »populisté«. Základním znakem populismu je už od druhé poloviny 19. století poukaz na to, že takzvaná politická elita se odtrhla od zbytku lidu a sleduje jen své vlastní mocenské a majetkové zájmy. Pokud budeme každého, kdo o tomto tématu hovoří, označovat za populistu, prospějeme tím jenom oné mocenské elitě.
Co se týče pravice, opakované volby by, podle mého názoru, vyostřily spory mezi dosavadním předsedou Petrem Fialou a Václavem Klausem mladším. Co by to udělalo s ODS, je těžké dnes odhadnout. Asi by to záleželo do velké míry na tom, kdo z těchto dvou by vyhrál. A jak jsem už řekl, »topce« mohou každé další volby už jedině uškodit. To je jeden z důvodů, proč bych takové volby už dopředu neodmítal.
A co levice?
Levice je stále ještě v povolebním šoku. Takové bohumínské usnesení vypadá v této situaci docela legračně. Když si uvědomíte, že třeba Tomio Okamura získal prakticky jen svým vlastním úsilím více hlasů než komunisté či než sociální demokraté, pak si musíte položit otázku, kam se poděla práce všech těch sekretariátů, orgánů a oddělení ústřední, krajské, okresní a městské úrovně, ve kterých nepřetržitě působí stovky, pokud ne tisíce politicky motivovaných lidí dvou stran s dlouhou historickou tradicí. Jejich čas a energie se trestuhodně promrhala.
Jak si ovšem vysvětlit, že občané u nás jsou spíše nalevo od středu a přitom nechají vyhrát pravici či Babišův konglomerát?
Pravice rozhodně tyto volby nevyhrála. Babiše lidé vnímají jako alternativu k systému, který je dokázal docela znechutit. Okouzlení Babišem jistě časem přejde. Jde »jen« o to, co za ten čas stihne Babiš udělat a zda to bude dělat ve prospěch země, jak si myslí třetina těch, kdo k volbám přišli, anebo jenom ve prospěch svůj, jak si myslí zbylé dvě třetiny.
Přeci jen se tady zastavím s otázkou: Co vlastně konkrétně přivedlo Babiše k vítězství ve volbách, když jeho program je »nic moc«?
Babiš umí lidi oslovit, byl mezi nimi neustále. Je neuvěřitelně pracovitý, dokázal si vybrat několik hodně výkonných spolupracovníků. Nejvíce mu ovšem nahrálo ono znechucení lidí z ostatních politických stran. V tomto smyslu lze říci, že na jeho úspěchu pracovali i lídři a vedení většiny ze zbylých osmi stran, které se do parlamentu dostaly. Snad jen s výjimkou Pirátů a již zmíněného Okamury.
A jsme u tzv. populistických stran - mají naději na delší vývoj, anebo to jsou zase seskupení »na jedno použití«?
Pokud budou strany různě chytračit ve vztahu k migraci a pokud jasně neřeknou, kam až jsou ochotny jít při integraci Evropské unie, potom budou o dalším směřování země rozhodovat oni populisté, zatímco ti takzvaní nepopulisté to budou jen tiše pozorovat z pozic mimoparlamentních stran.