Od voleb velmi přemýšlím, proč jsme, ač ještě před nimi jsme byli agenturami tipováni jako druzí, se propadli až na páté místo. Bylo jistě mnoho důvodů, že tradiční strany kromě ODS neuspěly. Ale ani ta ódéeska si nemůže vyskakovat, i když nyní po volbách se o to pokouší a hledá cesty, jak se pokoutním způsobem dostat do čela země. Jen z popela vyskočila trochu na povrch a již sdružila celou pravici, aby si přivlastnila co nejvíce rozhodujících míst ve sněmovně a postupně se pokusila rozložit hnutí ANO a zaujmout vládní křesla. Že by toužila po nových volbách, se mi zdá nepravděpodobným. Její pravicoví spojenci by se totiž do sněmovny ani nemuseli dostat.
Mně ale jde o nás, o komunisty a komunistky. Zatím hledáme viníky. Místo sebereflexe každého z nás. Nejde totiž jen o vedení a jeho zavinění, ale o míru odpovědnosti za výsledek voleb nás všech. Navíc, jak vím, dokonce komunisté volili ANO, jen aby toto hnutí vyhrálo s dostatečným počtem hlasů a potom společně s námi, nebo za naší podpory, vládlo zemi bez Sobotkových sociální demokratů a Bělobrádkových lidovců. Bylo to naivní, ale bylo to tak. Mám informace od řady soudruhů, které to potvrzují. Prostě zavádějící předvolební preference mnohde způsobily, a to i mezi funkcionáři krajů a okresů, jisté uspokojení z dosavadní práce a vyvolaly stagnaci v aktivitě. Ze zkušenosti bývalé vedoucí pracovnice, a jistě mi dáte za pravdu, vím, že nikdo nepracuje stejně a se stejným nasazením.
Je tu i další moment, který jsme, my všichni, nedocenili. Program úspěšnějších stran a hnutí se sestával z několika bodů, řekla bych dokonce hesel, která zabrala. Okamurovi stačil boj proti imigrantům a tzv. přímá demokracie, pod níž si každý představoval něco jiného, Pirátům svobodný internet a výkřik, že »půjdou na nás ostatní« a že budou prosazovat jisté povolení některých drog. ANO zase profitovalo na špatné politice sociálních demokratů, účelovém obvinění Babiše, a dokonce i na zneužití našich aktivit, například pokud jde o lithium, které si připsalo sobě.
A my? Náš program byl dobrý. Podílelo se na něm nemálo soudruhů. Nejen vedení strany, ale zástupci krajů, okresů, různých komisí a také byl v této podobě všemi orgány schválen. Jenže byl to program, který nebylo možné vykřikovat na ulicích. Musel obsahovat podle názoru jeho tvůrců, tedy mnohých z nás, všechno, a někdy všechno je míň než nic. Ani přílišné lpění na minulosti nám nepomohlo. V době sílícího předvolebního antikomunismu a antikomunistické výchovy mladé generace jsme se svou nostalgií nemohli uspět.
I z toho všeho je zřejmé, že nejen vedení, jehož členové vystupovali v médiích, pokud dostali slovo, vcelku úspěšně, je na neúspěchu strany vino. Je třeba opravdu si zamést před prahem každého z nás a vyvodit z tohoto neúspěchu závěry, ale ne tím způsobem, že odvoláme tři funkcionáře z vedení strany a máme hotovo. Buďme kritičtí, ale tolerujme se navzájem, naslouchejme jeden druhému, nerozdělujme se generačně, buďme k sobě solidární. Nevytvářejme uvnitř strany různé tábory, které jdou proti sobě nenávistně, vulgárně a navzájem se napadají. Budeme-li jednat tímto způsobem, strana se rozdělí anebo zahyne.
Chceme-li, aby po komunistické straně byla poptávka, musíme lidem především něco nabídnout. To něco musí být pro ně lákavé, zajímavé a musí to plnit jejich konkrétní požadavky. Občany nezajímají žádné vzpomínky, žádné poučky ani žádná daleká vize. Je zajímá, co konkrétního pro ně udělá ten či onen zastupitel či poslanec. KSČM není strana jednoho či dvou mužů, je to strana, ve které rozhodují kolektivní orgány. Je to živý organismus, který se může někdy ocitnout na samém dnu jako život každého z nás.
Je pouze na nás, jestli přestaneme politikařit a silnou vůlí a prací se z toho dna zvedneme. Mějme na paměti, že komunisté jsou jedinou stranou, která se staví za zájmy prostých lidí a naše národní zájmy vůbec. Musíme to však těmto lidem svojí prací a chováním dokázat.