Petr Braný: Jít, či nejít?

Jedním z hitů sestřihů vyjádření politiků po loňských volbách do sněmovny se stala řeč Lubomíra Zaorálka z ČSSD na téma, že by občané měli číst volební programy politických stran a hnutí. Jeho rozverný apel »Lidé, čtěte« po volebním debaklu alespoň pobavil. Pro nadcházející první kolo prezidentských voleb ho mnozí ale stěží využijí. Často se totiž setkávám s váháním, zda k této volbě vůbec jít. O většině z devíti kandidátů toho totiž moc nevíme. Podle jejich klipů se stěží můžeme orientovat. Všichni tvrdí, jak budou hájit české zájmy. Ostatně, kdo by si troufl říkat, že cizí.

Zkušenosti z politiky mají jen dva kandidáti, přičemž ten jasně pravicový byl premiérem neúspěšné »škrtací« vlády. Nebo doufá, že jsme to zapomněli? Zdálo by se, že řada občanů by mohla mít jedinou volbu. Muže, který svůj zájem o naši zemi i o nás samotné už mnohokrát osvědčil. Na jihu Čech si Miloš Zeman získal sympatie svým postojem k situaci v Národním parku Šumava a podporou šumavských obcí. Podobně to dopadlo i při jeho návštěvách ostatních krajů. Zaplňoval náměstí i sály a přítomní jeho výrokům často tleskali. Zejména v době, kdy vypukla migrační krize, a mnozí lavírovali, jak se k ní postavit, zaujal jasné stanovisko. Nenechal se zastrašit silným mediálním tlakem a otvíral dveře nejen podnikatelům do Ruska a Číny. Jistě, jeho výroky někdy nebývají zrovna uhlazené, ale opravdu by v čele státu měl stát někdo, kdo sice nikoho neurazí, ale také se nikoho nezastane?

Přesto se ve svém okolí setkávám i s váháním nad první volbou každého občana. Tedy, zda jít, či nejít volit. V poslední době totiž některé zklamala jeho bezvýhradná podpora členství ČR v NATO a zahraničních misích, jiné zase kontroverzní milost Jiřímu Kajínkovi, odsouzenému za dvojnásobnou vraždu, který si teď žije »ve vatě« jako mediální hvězda. Volba nebývá jen věcí rozumu, ale i pocitů. Na ty hrají zejména sdělovací prostředky, které rozlítila neochota prezidenta Miloše Zemana nechat se od moderátorů zkoušet v rozličných debatách kandidátů. Jistě zvážil, co by mohl čekat třeba od České televize, která se na něm »pase« celé volební období. Jeho politickým postojům se, alespoň podle mého diváckého dojmu, věnovala méně než trenýrkám vlajícím nad Hradem a červeným kartám v rukou pár odpůrců při setkáních s občany.

Miloš Zeman není kandidát, s nímž bych se plně ztotožňoval. Přesto jsem svou první volbu dávno rozřešil. Půjdu volit už v prvním kole. Některý z kandidátů totiž bude určitě zvolen. Po pravdě řečeno si nepřeji, aby to byl někdo z jeho protikandidátů, z nichž žádný mě nepřesvědčil, že jeho údajné zanícení pro české zájmy není jen fráze. Motivace pro volbu mohou být různé. Ale neměli bychom ji přenechat někomu jinému.