V pátek dopoledne 27. února 1948 o půl jedenácté složila slib do rukou prezidenta Beneše nová, obměněná vláda Klementa Gottwalda. Tehdy tak byla završena změna, která na dlouho předurčila dějiny naší země. A dnes po 70. letech toto téma slouží k šíření psychologie strachu, že tu snad jsou síly, které usilují o návrat do té doby. Jako by oligarcha Babiš byl novým Gottwaldem.
Ponechme stranou známý fakt, že do stejné řeky vstoupit nelze. Není tu přeci společenská atmosféra, kdy po válce vzrostla prestiž tehdejšího SSSR a kdy postupimské dohody vytvářely rámec pro geopolitické rozdělení Evropy. Podstatná je i rozporná zkušenost s minulým režimem, kdy i pro KSČM platí, že kritické myšlení předpokládá demytizovat tehdejší časy. A je faktem, že na rozdíl od roku 1946 v loňských volbách drtivě vyhrála politická pravice. A přeci si někdo nemyslí, že Andrej Babiš chce znárodnit své miliardy.
KSČM neupadá při slovním spojení “Vítězný únor” do rituálního uctívání minulých časů. Podtrhnu tři základní věci. Za prvé, po válce si naděje na lepší život většina populace nejen v Československu spojovala se socializací poměrů. Za druhé přes ústavní převzetí vládní moci bohužel přišlo s novým režimem zneužívání moci. Za třetí vedle nesporné sociální emancipace a jistého budovatelského elánu poškodila represe použitá k udržení dobytých pozic samotný ideál socialismu a vedla nakonec k prohře režimu v roce 1989.
Celý článek zde.