Projev na 7. schůzi Poslanecké sněmovny dne 28. 2. 2018 k návrhu poslanců Vladimíra Koníčka, Stanislava Grospiče a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) a zákon o daních z příjmů.
Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, paní a pánové, dovolím si repliku na vystoupení pana poslance Miroslava Kalouska. On to ví velmi dobře, že neřekl pravdu, náhrada se daní. Řeknu prostý důvod - podívejte se, byly povodně, ať v roce 2002 ty velké, nebo v roce 2012 a 2013 a každá pojistná náhrada, která byla vyplacena kterémukoliv občanovi, pokud byla k podnikání, tak byla zdaněna. Takže náhrady se daní. Neříkejme si, že tomu tak není. To je první moment.
Druhý moment je ten, kterému se říká pacta sunt servanda, ano, smlouvy jsou platné, smlouvy se mají ctít. A řekněte mi, jaká byla úcta k těm smlouvám, které tady byly předtím. Nikdy nebylo řečeno poctivě, ani v této Sněmovně, každý z ministrů to odmítal zveřejnit, co bude vydáno, co nebude vydáno. Jak ctí ta druhá strana, když má stát ctít ty smlouvy, to, že dostává finanční náhradu vedle těch pozemků.
Jak je možné, že privátní podnik, řeknu to konkrétně, Rybářství Třeboň, který je v privátních rukou, byl zprivatizován na základě zákona o velké privatizaci, má vydávat pozemky církvi, která dostává kromě pozemků ještě finanční náhradu. Jak je možné, že má dál aktivní legitimaci ve sporu, že může žalovat stát, aby něco vydávala soukromá osoba. A to je rozsudek. Chápu, že je pravomocný a že tam je dovolání a že bude jistě ústavní stížnost. Ale co tedy platí? Platí to jenom pro jednu stranu, že pacta sunt servanda? Děkuji. (Potlesk komunistických poslanců.)