Rozhovor s předsedou Asociace Vojáci proti válce Jiřím Burešem.
● Tentokrát mě v rozhovoru s vámi zajímají pobaltské země. Nyní jsou posilovány vojáky z jiných zemí NATO. Zdůvodněno je to tím, že hrozí podobná situace ze strany Ruska, jako byla kolem Krymu. Mne ovšem zajímá, kdyby se Rusko, což nemá logiku, pokusilo Pobaltí napadnout, zda by kontingenty z jiných zemí dokázaly vzdorovat?
Srovnávání situace Krymu a pobaltských států je zcela mimo jakoukoliv logiku a nemá smysl se nyní v této souvislosti k tomu vyjadřovat a zbytečně mrhat místem a časem. Myslím, že otázky typu »co by, zda by, kdyby« v souvislosti se zájmem o reakci Ruska na přísun vojenských kontingentů z jiných zemí do Pobaltí nemají ve vážné diskusi místo. Viz například - co by kontingenty, kdyby se Rusko pokusilo… Rusko se o nic nepokusilo a zřejmě se ani k žádnému pokusu nechystá, tedy Rusku nepodsouvejme jakoukoliv činnost vyžadující vojenská protiopatření! Nezaregistroval jsem žádnou reakci Ruska.
V této souvislosti je ale namístě jiná otázka. Proč a na čí popud byly tyto vojenské kontingenty včetně Armády ČR do Pobaltí vyslány? Dostanu zřejmě obligátní odpověď »Rusko pobaltské státy ohrožuje svým jednáním a pobaltské státy mají z Ruska obavy«. Jednání Ruska ohrožující jiné státy není specifikováno.
Přesunu se tedy k další otázce, zda, kým a komu byla stížnost na Rusko podána a s jakým výsledkem? Žádná stížnost na Rusko nebyla oficiálně nikým nikomu podána a rozhodnutí k přítomnosti vojenských jednotek jiných států v Pobaltí, s cílem odstrašení Ruska, bylo provedeno pouze ve štábu NATO. Není mi zcela jasné, od čeho vlastně má být Rusko »odstrašováno«. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v souladu s Chartou OSN jakýkoliv vojenský nápravný, odstrašující nebo donucovací zásah prováděný pověřeným státem nebo skupinou států vůči jinému suverénnímu státu nebo skupině států je možný pouze na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Při schvalování vyslání kontingentu Armády ČR do zahraničí v Parlamentu ČR by toto měli mít poslanci na zřeteli.
● Jak vy, jako bývalý vysoký důstojník, vnímáte reálnost ruské hrozby?
Není mi zcela jasné, proč se stále hovoří o jakési ruské hrozbě a ještě ve spojení s válkou. Je nutné již pochopit, že Rusko válku nepotřebuje, že Rusko válku nechce. Když se podíváte na mapu, je zřejmé, že Rusko je opravdu obklíčeno sítí zejména vojenských základen USA. Na cca 20 000 kilometrech dlouhé hranici těžko najdete stát s přátelskými, nebo dokonce spojeneckými vztahy s Ruskou federací. Nejsložitější je zřejmě 5000 km dlouhá hranice právě s pobaltskými státy, kde vzájemné vztahy jsou nejsložitější. Zde je napětí uměle živeno a posilováno zejména zásluhou USA. Jsou zde pořádána častá vojenská cvičení s účastí vojenských jednotek jiných států–členů NATO, většinou s asistencí jednotek US Army, simulující obranu proti ruské armádě, která přepadla ten který pobaltský stát.
Vojensko-námořní síly sedmi zemí Aliance (Německo, Dánsko, Norsko, Polsko, Lotyšsko, Estonsko, Litva) mají v baltském regionu čtyři torpédoborce, 26 fregat, devět korvet, osm minolovek, 16 raketových člunů, deset strážních člunů, 16 dieselových ponorek. Území pobaltských států je ze strany NATO-USA dobře vybudovaný nástupní prostor pro vstup do zájmové oblasti, tj. území Ruské federace. Je velmi dobře zajištěna i podpora a přísun posil a materiálu, jednak po moři a pevninou přes území ČR s vybudovanými základnami. Tak takto tedy vypadá ruská hrozba.
V této souvislosti si dovedu představit jednání a chování administrativy Spojených států v případě, že by na území Mexika probíhalo společné cvičení vojenských jednotek Mexika, Ruska a Číny.
● Pokud by přece jen došlo k situaci, tedy že by se v Rusku dostal k moci nějaký šílenec a nařídil obsadit pobaltské země, co by to z vojenského hlediska znamenalo?
To se dostáváme do oblasti různých spekulací a to bych nerad. Je možné, že by to mohlo způsobit i ozbrojený konflikt, protože je snaha ze strany NATO na území pobaltských států udržovat neustále přítomnost vojenských jednotek jiných členských států Aliance včetně vojenské přítomnosti USA. Tyto jednotky by se zřejmě střetu s jednotkami Ruské armády nevyhnuly. Tedy jinými slovy řečeno, tento konflikt by mohl přerůst do velkých rozměrů, který se dá již velmi těžko uhasit.
Jak jsem již řekl, Rusko válku nepotřebuje a válku nechce. Je otázkou, zda NATO a zejména Spojené státy ustoupí od provokací, které by samy ve své blízkosti těžko trpěly. To by ale musela být změněna Nová obranná strategie Spojených států přijatá počátkem tohoto roku. Stále se potvrzuje, že Evropa potřebuje jiný systém zajištění bezpečnosti, než je stávající.
● Takže suma sumárum. Proč vůbec se tam musí přesouvat zahraniční kontingenty, a tím případně i náš?
Řeknu to velmi zkráceně a možná se to nebude zamlouvat. Nejen náš kontingent tam musí jít proto, že jsme členy NATO, které po celou dobu své existence prosazovalo silou zájmy především Spojených států. Představitelé evropských členských států NATO si nechtějí přiznat svou závislost na Spojených státech a vést samostatnou politiku. Příslušníci naší armády musí jít do Pobaltí proto, aby v podstatě hájili zájmy Spojených států, které jsou skryty pod maskou pomoci státům Evropy, které jsou ohrožované »rozpínavostí Ruska«. Ve Strategické koncepci Spojených států prezident Trump uvádí, že Spojené státy musí aktivněji prosazovat své zájmy a spojenci Spojených států musí podporovat prosazování zájmů společných hodnot a způsobu života Spojených států na celém světě.
● Stále se píše o ruském vojenském nebezpečí a o tom, že Rusko je schopno a ochotno začít preventivní válku. Věříte tomu?
Takovéto formulaci nevěřím. Opakuji již poněkolikáté. Rusko válku nepotřebuje a nechce. Rusko důsledky války zná z kruté vlastní zkušenosti. Tato válka by byla jiná než všechny dosavadní, byla by to válka všezničující. Těžko by se v Evropě udržela malá lokální válka mezi dvěma státy. Rusko přijímá kompromisy, ale musí hájit také zájmy své a svůj stát. Prezident Putin pouze prohlásil, že pokud bude ohrožena samotná existence státu a jeho občanů, použije všech prostředků k jeho ochraně. To není v žádném případě jakákoliv výhružka preventivní válkou.
● Proč se tedy v Evropě soustřeďují síly proti Rusku?
Protože hlavními inspirátory tohoto snažení jsou Spojené státy pod různými záminkami a s různými »prostředníky«. Chápu tento proces jako snahu Spojených států obnovit svou hegemonii na celém světě. O ztrátě hegemonie Spojených států hovořil před svou smrtí zapřisáhlý nepřítel Sovětského svazu, ale i současného Ruska Zbigniew Brzezinski, který celkem reálně nakreslil současnou a v nejbližší budoucnosti možnou úlohu a postavení jednotlivých velmocí v současném světě. Spojeným státům přisoudil zcela reálně úlohu regionální velmoci a nutnost kooperace s dalšími velmocemi především Ruskem a Čínou. Donaldu Trumpovi a jeho administrativě tato úloha zřejmě nestačí, a proto v bezpečnostní strategii Spojených států přijaté počátkem t. r. zakotvuje obnovu světové hegemonie Spojených států v dalším vývoji světa.
● Neměli bychom se opravdu bát, že tolik zbraní v Evropě by přece jen mohlo být využito?
Samozřejmě, nahromaděné zbraně a emoce ve spojení jsou vždy velmi nebezpečné a hrozí výbuchem. Ale bát se nestačí, musí se pro odvrácení tohoto nebezpečí něco udělat. A to něco je i v našich silách. Znamená to podpořit ty, kteří nejenže mají možnost něco řešit, ale především chtějí doopravdy, aby zmizela hrozba války. Začínají se objevovat některé první pokusy v tomto směru. Na zasedání Stálé rady OBSE dne 3. 5. 2018 vydali představitelé osmi členských států OBSE prohlášení, ze kterého vyjímám: »V situaci, ve které se množí nové bezpečnostní výzvy a zahraniční hrozby, je dnes opět potřebné spojit úsilí států na půdě OBSE o vyřešení současných konfliktů a zabránit vzniku nových. Jsme přesvědčení, že je to jediný způsob, kterým můžeme uchránit současnou a budoucí generace od nových válečných utrpení. Mír ve 21. století stojí za to, abychom o něj bojovali stejně cílevědomě a vytrvale, jako to dělali lidé ve století minulém. Musíme se vážně a zodpovědně zamyslet nad budoucností našich dětí a vnuků.«
Myslím, že k tomuto není co dodat, jen snad to, že je naší povinností »přesvědčit« naši politickou reprezentaci (nebo ji vyměnit), aby v tomto duchu pracovala a jednala v příslušných organizacích a institucích na mezinárodním fóru.