Rozhovor Haló novin s poslancem Alexanderem Černým (KSČM), místopředsedou sněmovního výboru pro obranu. »Česká armáda v podstatě byla obětována tomu, že sloužila jako expediční sbor podle toho, jaké požadavky měla Severoatlantická aliance, hlavně USA«.
Potřebuje vojsko skutečně nákupy za 61 miliard, není to nadsazená částka?
Ta částka počítá s tím, že výdaje na obranu budou neustále narůstat tempem, které koaliční vláda stanovila tak, aby se dopracovala zhruba na 1,4 procenta HDP výdajů na armádu kolem roku 2021. Ale to předpokládá, že se budou výdaje ročně zvyšovat o 8–9,5 miliardy. Součet těch částek, které budou navíc, se téměř zcela má promítnout do programového financování, tedy do té pasáže, ze které se nakupuje technika. Těch 61 miliard je pouhým součtem toho, co za následující tři roky chce armáda do roku 2021 utratit.
Problém je v tom, že jsme se teprve nedávno, v roce 2017, dostali nad 50 miliard výdajů na obranu. Do té doby to bylo 1–0,97 procenta HDP, že někdy byly výdaje i jen kolem 42 nebo 43 miliard ročně. To byla ta hubená léta, kdy se armádní rozpočet poměrně značně propadl, a odhadovalo se, že vnitřní deficit dělá zhruba 100 miliard. Logicky z toho vyplývá, že ani ta tempa růstu, jež jsou nyní nastavena, nestačí pokrýt ten obrovský stomiliardový deficit, která armáda měla.
Čím vznikl?
V uplynulých letech se mluvilo o tzv. afghanizaci armády, prostě nebyly peníze na nic jiného než na to, aby se financovaly ty projekty, které nějakým způsobem souvisely s vysíláním našich vojáků do Afghánistánu. Nejen tam, ale byla to vždy nejvíce dotovaná mise. Afghanizace způsobila, že armáda ztratila celou řadu dalších dovedností a schopností, které bude velmi těžko nahrazovat, pokud to vůbec bude v budoucnu možné. V podstatě byla obětována tomu, že sloužila jako expediční sbor podle toho, jaké požadavky měla Severoatlantická aliance, hlavně USA.
V posledních letech, kdy se ekonomika začala zlepšovat, dostával se armádní rozpočet nad 50 miliard. Už bylo možné do programového financování uvolňovat větší částky, vloni to bylo přes deset miliard. Ale problém byl, že ačkoli armáda ty peníze měla, a dokonce byla příznivá atmosféra pro pomoc armádě, chtěli jsme dodat ještě další peníze. Ale ministři obrany to odmítali. Nebyli schopni je efektivně využít. Tak se stalo, že bez ohledu na to, že měli mimořádně výborné podmínky, neudělali nic.
Takže ministr obrany Metnar přichází, jak se říká, s křížkem po funuse?
Ministr Stropnický jako jeden z mála, nebo snad jediný ministr obrany, vydržel ve funkci celé volební období. Sám řekl, že během krátké doby si provede audit, co vše je potřeba, a pak se bude masivně starat především o akvizice. Ale během celého jeho působení na ministerstvu se nic moc nestalo. Když odcházel z funkce ministra obrany, ještě nám na výboru sliboval, že řada projektů je rozjednána, že jsou připraveny. Ale řekl, že by bylo neseriózní, aby je on spouštěl, když po něm nastupuje nový ministr. Jím byla paní Karla Šlechtová, která místo toho, aby ty projekty podepsala a začala realizovat, tak jich celou řadu zpochybnila, některé skončily u vyšetřovatelů, a dnes jsme v situaci, že ty dva, o nichž se stále víc mluví, to je nákup vrtulníků a radiolokátorů, nyní podepsat ani nelze, protože probíhá vyšetřování.
Kvůli tomu, že se tolik let nic nedělo, jsme v situaci, kdy armáda opravdu nezbytně nutně potřebuje doplnit prostředky balistické ochrany jednotlivce, nové osobní zbraně, celou škálu druhů techniky. Jde většinou o velmi dlouhodobé projekty. Když se podepíše smlouva, může trvat několik let, než se uskuteční první dodávky. Zbraně se nakupují na desítky let. Proto musí být vše vyladěno do posledního detailu. Bude-li nyní muset ministerstvo jednat pod obrovským časovým tlakem, obávám se, že se mohou objevit komplikace. A nechci spekulovat, kdyby se zhoršily prognózy ekonomického rozvoje, a signály už tu jsou, ruka Páně by nemusela být tak otevřená jako doposud. Zvyšování armádního rozpočtu by se mohlo zadrhnout.
Není to vina ministra Metnara, ale on teď bude muset řešit celou řadu věcí pod velkým časovým tlakem. Zaklíná se transparentností a průhledností, ale to dělali všichni ministři před ním. Slyšel jsem, že se v mnoha případech bude nakupovat napřímo, bez výběrových řízení, a to je z důvodu možných různých obvinění nebezpečné. Stát se může cokoli. Není to jednoduché a panu ministrovi nezávidím, tlak na něho je obrovský.
KSČM podporuje zvyšování bojeschopnosti armády, ale zároveň dlouhodobě odmítá její zapojení do zahraničních misí, v nichž by se nová výzbroj uplatnila…
Chci zdůraznit, že odpor KSČM k misím je všeobecně znám. Někteří si z nás už dělali legraci, že neumíme nic jiného, než odmítat mise. Ale KSČM neodmítá mise a priori. Dokonce jsme některé v parlamentu podpořili. Když se vyhlásila válka Islámskému státu, byli jsme z těch, kdo podpořili vyslání našich vojáků. Pomáhali jsme s vysláním našich vojáků, když šlo o zabezpečení protichemické ochrany na olympiádě v Aténách a na podobné akce. Nikdy jsme nic nenamítali proti vojenské humanitární pomoci, mám na mysli hlavně polní nemocnici, kde máme opravdu dobré specialisty. To vše souvisí s misemi, a my je akceptujeme. Ale nikdy jsme nepodporovali afghánskou misi, od prvopočátku jsme tvrdili, že Afghánistán nemá vojenské řešení.
Když po dvaceti letech konečně k něčemu takovému dospěli představitelé nejsilnější velmoci, Spojených států – už Barack Obama uvažoval, že stáhne vojáky z Afghánistánu a teď to snad udělá Donald Trump – je pikantní, že se to stalo v době, kdy česká armáda svou účast v Afghánistánu na žádost z Bruselu posiluje. Američané plánují, že do konce příštího roku stáhnou z Afghánistánu všechny své lidi. Co budeme dělat my? Už tam na tuto dobu máme vyslané jednotky a teď budeme muset jednat asi s někým jiným než s Američany.
To, co donedávna bylo naprosto nepředstavitelné, že by někdo oficiálně jednal s Tálibánem, se stalo realitou. Američané donedávna tvrdili, že je pro ně partnerem oficiální afghánská vláda, tedy vláda, kterou sami dosadili. Najednou téměř za jejími zády vyjednávají s představiteli Tálibánu. Je to o to zajímavější, že pro tálibánce jsou všichni, kdo jednají s Američany, zrádci. Co bude? Role jednotlivých aktérů se asi budou přehodnocovat a vývoj bude velmi zajímavý. Jsem opravdu zvědav, jak na to bude reagovat naše vláda a jestli pan ministr bude mít ještě odvahu mluvit o Afghánistánu jako o prioritě, nebo zda začneme naše lidi pomalu stahovat. Doufám, že to bude ten druhý případ a rozum nakonec zvítězí. A že se z toho vleklého problému dostaneme.