Počátkem ledna 2015, konkrétně osmého dne tohoto měsíce, přiletěl tehdejší ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk do Berlína, aby zde kancléřku Merkelovou poprosil o další půjčku pro svůj finančně krachující režim. Při té příležitosti poskytl interview německé televizi ARD, ve kterém řekl: »Ukrajinu a Německo pojí společný osud. My všichni si dobře pamatujeme na vpád Sovětského svazu na Ukrajinu a do Německa na podzim 1944. To se nesmí opakovat.« Takže zbrusu nové dějiny Evropy a světa byly v tom okamžiku na stole.
Hitlerův vpád na území Sovětského svazu, který stál jeho národy 27 milionů mrtvých, byl v Jaceňukově podání naprosto v pořádku, a zlo začínalo teprve až v okamžiku, kdy Rudá armáda začala hitlerovská vojska z území SSSR vyhánět. Konkrétně, když si ve svém postupu dovolila vstoupit i na území Ukrajiny a nacistického Německa.
Teprve až tohle byl tedy podle Jaceňuka válečný zločin. Takže Hitler měl – podle Jaceňukova vkusu, který byl z hlediska jeho postavení i vkusem celé nové ukrajinské vlády – v Německu vládnout dál a dál měla zřejmě trvat i nacistická okupace Ukrajiny. Rokle Babí Jar poblíž Kyjeva měla tedy k třiceti tisícům povražděných ukrajinských občanů pojímat další tisíce obětí a dál zřejmě měly planout ohně v plynových komorách Osvětimi, Sobiboru, Majdanku a desítkách dalších koncentračních táborů. A po vyhlazení Židů v Evropě měla před vrata plynových komor připochodovat i celá rasa slovanská. V prvé řadě s námi Čechy.
Tak pochopil ideální vývoj Evropy ukrajinský premiér Jaceňuk. A pozor: Nikdo z představitelů současného ukrajinského vládního režimu se od Jaceňukova prohlášení do dnešního dne nedistancoval, takže jeho pojetí dějin zůstává i pojetím současného režimu Porošenkova.
A my tento režim, jak prokázala prohlášení našeho ministra zahraničí Petříčka při jeho nedávné návštěvě Ukrajiny a následná prohlášení místopředsedy vlády Hamáčka, obou to politiků České strany sociálně demokratické, plně a bezvýhradně podporujeme. Čímž chtě nechtě platí odrazem i pro nás to, co na adresu pomajdanského ukrajinského režimu prohlásil Němec Günther Verheugen: »Je to vláda čistokrevných fašistů z masa a kostí«.
K čemuž pan Petříček dodává tuto zajímavou větu: »Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním.«
Řekl bych, že stát jen v úžasu nad tím, kam až jsme to dodneška došli, je skutečně málo. Opravdu si všechno tohle od lidí, kteří zjevně zešíleli, či nějak jinak ztratili rozum a soudnost, necháme líbit?