Také jste slyšeli 12. března v pražské hromadné dopravě ódu na oslavu 20. výročí vstupu České republiky do NATO a viděli ozdobené dopravní prostředky vlajkami? Teď si ministři zahraničí členských států připomínají ve Washingtonu 70. výročí založení Severoatlantické aliance. Co nám přineslo členství? Například - nucení do navýšení výdajů na zbrojení, obavy, že v Brdech bude umístěna protiraketová základna, účast našich vojáků na zahraničích misích, které už dávno nemají obranný charakter, ale spíše agresorský.
A co budou projednávat ministři v USA? Možnost vybudování základny v Polsku, posílení podpory NATO pro Gruzii i Ukrajinu, aby mohli zasahovat v Černém moři, dostali se k informacím. Ale hlavně chtějí vyzvat Rusko k dodržování smlouvy INF o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Jistě se dotknou i jiných »úspěchů« Aliance, např. proti Islámskému státu. A to vše pod taktovkou prezidenta Trumpa.
Já se ale ptám: Je co slavit? Na konferencích se předhánějí s úspěchy, které NATO zaznamenalo. Co ale ty neúspěchy, proč o těch se nemluví? Máme snad slavit agresivní politiku, kterou se současné velení Severoatlantické aliance vyznačuje? Místo posílení finančních prostředků do důležitějších oblastí, jako je například zdravotnictví nebo školství a sociální sféra, po nás chtějí Spojené státy americké, aby země NATO odváděly čtyři procenta HDP na zbrojení, a finance, které se na zbrojení vydávají, byly stejně vysoké jako v dobách studené války. Spojené státy americké vyvíjejí stále větší tlak i na členské státy Evropské unie, aby se mnohdy nedobrovolně podílely na válečných taženích během zahraničních misí. Naše armáda má ale sloužit především k ochraně našich obyvatel.