Snad každý, i méně informovaný přívrženec nákupu amerických vrtulníků, dokáže z následujících řádků pochopit, že z logiky věci není jejich plánovaný nákup dobrým rozhodnutím. Je tak špatný - jak je drahý a čistě politicky motivovaný. Každá země Severoatlantického paktu (NATO) má nějakou unikátní schopnost v rámci paktu a zároveň si každá členská země chrání a opečovává své "obranné" know-how v podobě výrobně technické základny, dohledu nad životním cyklem své strategické bojové techniky.
Armáda české republiky má svou unikátnost zejména ve vrtulníkovém letectvu, které sice není velké - ale je respektované a profesionální a závidí nám jej celý Severoatlantický pakt. V rámci státního podniku LOM Praha se podařilo doc. Jindřichu Plochovi a jeho nástupci Ing. Romanu Pláničkovi vybudovat naprosto ojedinělé certifikované servisní a modernizační pracoviště na obsluhu vrtulníků řad Mi (Mil). Tuto unikátní možnost jsme zúročili v přestavbě původních transportních vrtulníků Mi-171Š na modernizovanou verzi, která je schopna plnit bojové úkoly ve dne a v noci právě díky zástavbě moderního vybavení. Ze zahraničních zkušeností je patrné, že naše vrtulníkové letectvo rozhodně nepatří do starého železa. Byť modernizace dalších strojů je žádoucí.
Česká republika tedy skrze státní podnik, zaměstnávající přes 1000 lidí, drží ve svých rukou nezcizitelné strategické know-how, které je podpořeno i možností výcviku pilotů a dalších servisních činností, které zajišťuje nejenom pro českou armádu, ale i pro všechny armády Severoatlantického paktu.
Tím, že Česká republika udělala pouze "politické", nikoli strategické rozhodnutí o nákupu nových vrtulníků, je ohroženo nejen naše strategické know-how, ale zejména je ohroženo přes 1000 pracovních míst vysoce kvalifikovaných odborníků. O tom někdo vůbec uvažoval?
Proč tedy není v požadavku při nákupu nových amerických vrtulníků, aby servisním střediskem pro Evropu či střední a východní Evropu byl státní podnik LOM Praha? Je tady potřeba si uvědomit, že se vytváří závislost na nějaké dodavatelské firmě. Takže i kdybychom dostali ony požadované vrtulníky zadarmo, bude jejich financování za celý životní cyklus vždy daleko vyšší, než náklad na náš vlastní státní podnik.
Proč není vždy dodavatelem u strategických projektů náš státní podnik? Poláci jsou v NATO a v celé řadě případů to u sebe doma dokáží. "Pásová obrněná vozidla", nám může dodávat VOP CZ, kde je opět zaměstnáno přes dalších 1000 lidí. A pokud bude náš státní podnik držet výrobně technickou dokumentaci, včetně servisní podpory, opět podpoříme a nezavřeme dalších 1000 pracovních míst.
Další příklad strategie: před šesti lety byl díky neutuchající energii gen.por Ing. Františka Padělka a Mgr. Václava Irovského založen nový Státní podnik Vojenský technický ústav. Proč není tento podnik dodavatelem a servisním střediskem radarů MADR, to je dalších zhruba 400 vysoce odborných pracovních míst? Kdo se neustále snaží prodražovat každé pořízení vojenské techniky a materiálu?
Takovýchto příkladů bych mohl uvést mnoho. Proto se těch organizátorů byznysu ptám, zda skutečně souhlasí s cenou za nové vrtulníky a s organizací jejich servisu a logistiky, tak jak jsem výše nastínil. Já a skrze mne i celá Komunistická strana Čech a Moravy bojuje za zachování téměř 3000 vysoce odborných pracovních míst, místo další závislosti na zámořských dodavatelích. Domnívám se, že to není málo.