S postupující digitalizací a robotizací vyvstává otázka budoucího pojetí společnosti, role individua a také socialismu, potažmo komunismu. Z filosofického hlediska můžeme volně navázat na koncept vědeckotechnické revoluce, který byl rozvíjen v 60. letech minulého století. Tento nový koncept se vyznačoval novým pojetím práce a zapojením vědeckých objevů do tohoto procesu. Nicméně tenkrát nikdo nemohl tušit, že na konci 80. let dojde ke kolapsu alternativy vůči kapitalismu – socialismu sovětského typu. Od toho je potřeba se nyní odrazit, abychom mohli načrtnout nové pojetí společnosti a postavení práce v ní samotné.
Jelikož čím dál více profesí nahrazují roboti a umělá inteligence se prosazuje, musíme promýšlet nové trendy, které nyní hýbou globálním světem. Odrazovým můstkem nám budiž poučení se z kolapsu sovětského modelu socialismu, který narazil na své limity a zkostnatělost státního aparátu, který v té době rozhodoval téměř o všem. Jasně se ukazuje, že některé prvky tehdejšího socialismu lze aplikovat i na současnou rozvinutou globální společnost, ale jsou neustále upozaďovány současným kapitalistickým systémem. Systém, který je dnes postaven na atributu dluhu, neustálého konzumu, ničení přírody a honbou za penězi rovněž naráží na své limity. Mnoha lidem tento systém vadí a hledají k němu přidružené alternativy. Nicméně ani ony alternativy dnes nejsou s to, aby převzaly otěže moci. Dnes je moc poměrně rozteklá a nekoncentruje se pouze na jednom místě, tak jako tomu bylo v případě soupeření dvou bloků za studené války. Současná podoba moci je rozeseta skoro po celé planetě, kde se centra moci nacházejí hlavně v nejvyspělejších státech a poté v Asii. Evropa, jakožto kontinent, kde se historicky vedly těžké války, zažívá svůj postupný pokles.
Jak bude postupně robotika pronikat do různých oborů, kde dnes jsou zaměstnáni lidé, tak vyvstane otázka, jak je zaměstnat. Případně jakým způsobem to udělat, aby lidé, kteří budou nahrazeni robotem, nepřišli o své zaměstnání. V tomto případě se promýšlí koncept zdanění práce robotů a základní příjem. Oba dva koncepty mohou být použity při budování nové socialistické společnosti, která by ve své vyšší fázi přešla do automatizovaného komunismu. Ve 21. století by nás moderní technologie měly osvobodit od práce. Již tedy nebudeme muset vykonávat žádnou, nebo téměř žádnou práci a získáme tak více volného času.
Automatizace našeho života i světa kolem nás namísto podkopávání ekonomiky založené na plné zaměstnanosti posunula směrem ke světu svobody, luxusu a štěstí naprosto pro každého. Moderní technologie nám v tomto století umožní snížit ceny zboží. Vše se ale bude dít jen za předpokladu, když si globální hráči uvědomí potřebu tohoto procesu. Není nutné, aby lidé chodili denně do zaměstnání, protože je nahradí stroje, případně mohou v určitých fázích vykonávat práci za svého domova. Umělá inteligence nahradí podstatnou část lidské práce, která se formovala v raných dobách vývoje kapitalismu a její modifikovaná verze zde zůstala do dnešní doby.
Budoucnost ale nebude bez problémů. I automatizovaný komunismus, kde bude lidská práce nahrazena roboty, bude mít své problémy. V případě, že společnosti přejdou k automatizovanému komunismu, tak zcela jistě zůstane zachován i koncept státu jakožto dohlížitele nad tím, zda vše funguje a přerozděluje se dle pravidel. Zatím nepůjde o to, že stát postupně odumře a zanikne, ale o to, aby fungoval správně a ve prospěch všech lidí, bez vysoké nerovnosti a přístupu k různým typům zaměstnání, které jsou dnes v důsledku kapitalistické globalizace mnohým lidem zapovězeny.