Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, kdy se odstřelila socha Josifa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy.
Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském Václavském náměstí naplnily odpadkové kontejnery členskými legitimacemi KSČ.
Není to tak dávno, kdy poslanci Federálního shromáždění přemalovali kopii tanku T 34 na růžovo.
Není to tak dávno, kdy bylo z lidického pietního parku zcizeno pětadvacet tisíc keřů růží, darovaných Lidicím z celého světa. Není to tak dávno, kdy před orlojem na pražském Staroměstském náměstí stál na piedestalu růžový trabant.
Není to tak dávno, kdy přes jednu noc zmizely všechny bronzové tabulky z hrobů padlých rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Není to tak dávno, co se totéž odehrálo na Národním hřbitově v Malé pevnosti Terezín. Není to dávno, že se zemí rozléhalo volání: Nejsme jako oni!
Není to tak dávno, kdy se nad Pražským hradem rozzářilo neonové Havlovo srdce. Není to tak dávno, kdy se kradl pod patronací Balbínovy poetické strany, v přítomnosti primátora a exprezidenta, z blízkosti sochy svatého Václava Myslbekem navržený měděný řetěz.
Není to tak dávno, kdy za jiného panovníka plul po Vltavě koráb s mamutím mužským pyjem. Obrácený k oknům pracovny hlavy státu. Není to tak dávno, kdy před dočasným objektem Knihovny a muzea Václava Havla na Kampě byla instalována kinetická socha dvou mužů, podnes čurajících na obrysy hranic České republiky.
Není to tak dávno, kdy v pražské čtvrti Michle byl otevřen hostinec se symboly české státnosti a s portrétem hlavy státu ve výkladní skříni. Jmenoval se „U starý svině“.
Není to tak dávno, kdy byla ze střechy sídla – hradu českých prezidentů stržena prezidentská standarta, a posléze byla jako lavičník barbarsky rozstříhána a po kouscích rozprodána.
Není to tak dávno, kdy se z iniciativy Českého olympijského výboru zrodil nápad pozměnit rytmus Škroupovy písně, české státní hymny Kde domov můj. Dát jí více bojového ducha. Ještěže autor melodie František Škroup spí svůj věčný sen v Rotterdamu.
Není to tak dávno, kdy z trikotů československé hokejové reprezentace zmizel státní znak.
Není to tak dávno, co brněnští brusiči vybrousili Stalinův rozkaz v ruštině na pomníku Rudormějce, pomníku oslavujícího osvobození města Brna.
Není to tak dávno, co pražští sprejeři opakovaně obarvovali dejvickou sochu maršála I. S. Koněva.
Není to tak dávno, kdy neznámí sprejeři potřísnili Karlův most.
Není to tak dávno, kdy se zrodila petice, aby 17. listopadu 2019 byl Hrad zcela bez kontroly otevřen všem návštěvníkům památných míst českého národa.
Není to všechno tak dlouho, abychom si to všichni nepamatovali.