Usnesení »o evropské paměti«, které Evropský parlament schválil jako doporučení pro své členské státy, se stalo vděčným nástrojem SPD, jehož prostřednictvím útočí na europoslankyni za KSČM, právě proto a tím spíš, že je jedinou českou europoslankyni, která hlasovala proti tomuto usnesení. Spolu s ní hlasovalo proti i 65 dalších europoslanců napříč různými frakcemi. Důvodů, proč toto usnesení odmítnout, jsou desítky. Od naprostého ignorování zrady západních spojenců vedoucí k mnichovské dohodě, přes lživou manipulaci o rozpoutání druhé světové války přičiněním Sovětského svazu až po navrhované intervence do správy kulturního dědictví a učebních osnov v zájmu současné politické moci.
Kateřina Konečná své důvody vysvětlila a jsou racionální, ať už na ní Ivan David v sebeobraně kydá jakoukoliv špínu. Ráda bych ale uvedla překlad části vysvětlení hlasování lotyšské europoslankyně Tatjany Ždanokové (Verts/ALE), zveřejněný na stránkách Evropské unie: »Pane předsedající, hlasovala jsem proti usnesení jako celku, i když s některými odstavci souhlasím. Jsem proti přirovnávání nacismu ke komunismu. Jsem proti primitivnímu přístupu k dějinám druhé světové války, které toto usnesení prokázalo. Kde je Mnichov? Zapomenutý. Kde jsou bilaterální dohody uzavřené před 23. srpnem 1939?«
S některými odstavci se skutečně dá souhlasit, jiné jsou ale tak plytké a relativizující, že by se za ně mohl člověk postavit pouze při absolutní neznalosti dějin nebo zcela účelově. Usnesení o Evropské paměti nemá sice právní závaznost pro členské státy, ovšem důrazný protest proti jeho samotné existenci je nezbytný. Fakt, že se na tématu chce SPD opět přiživit a vtahuje KSČM do stoky svých manipulací, je sice tragikomický, ale nesmí to znamenat, že polevíme v našem úsilí toto evropské usnesení kategoricky odmítnout a pomoci tak uchovat historickou pravdu.