Mechanismus spravedlivého přechodu je více marketingový tah než reálná pomoc
V úterý 14. ledna představila Evropská komise dlouho očekávaný rámec pro Mechanismus spravedlivého přechodu. Mechanismus, který má údajně obsahovat balíček 100 miliard EUR a který by měl pomoci uhelným a průmyslovým regionům s přechodem na čistou, resp. zelenou ekonomiku. O tomto mechanismu (fondu) se mluvilo v kuloárech nejméně poslední rok a půl a očekávání všech byla proto obrovská a jak se záhy ukázalo, pravděpodobně dosti přehnaná. Co je zjevné ihned po představení, reálných peněz ve fondu bude málo a zájemců o ně strašně moc. Komise sice navrhla na papíře rozpočet pro fond 100 miliard EUR. Bohužel, Víceletý rozpočet EU, plánovaný na období let 2021 až 2027, by z této částky měl poskytnout pouhých 7,5 miliardy. Navíc se tyto peníze teprve musejí někde najít, protože Víceletý rozpočet EU na další období stále ještě není schválen. A se zbytkem peněz to vypadá ještě hůř.
Druhý pilíř mechanismu představují prostředky ve výši 35 miliard EUR z programu Invest EU, což jsou z mého pohledu již jednou rozdělené peníze, se kterými se počítalo někde jinde. Zbytek peněz má doplnit Evropská investiční banka (EIB) v podobě úvěrů, které sice pravděpodobně budou mít lepší podmínky, než ty komerční, ale stejně je nakonec státy budou muset vrátit. Z těchto informací vyplývá, že při 7,5 miliardách EUR nových peněz pro až stovku uhelných regionů v celé EU na sedm let, vychází na jeden region cca 10 milionů EUR ročně, zbytek jsou pouze fiktivní či hypotetické prostředky. Podle některých propočtů tak má na ČR připadnout celkem 14,6 miliardy korun.
Tyto peníze samozřejmě nemohou stačit na transformaci ani jediného ze 3 českých uhelných regionů. EU tak znovu prokazuje, že má nereálná očekávání, co se týče snižování emisí a ekologizace ze strany členských států, ale na druhou stranu není schopna zasaženým státům poskytnout dostatečný objem finančních prostředků na zmírnění sociálních dopadů těchto změn. Z mého pohledu se tak z tohoto mechanismu (fondu) stává promarněná šance. Deklarovaný „spravedlivý přechod“ je více líbivým marketingem, než opravdovým nástrojem schopným pomoci nám zvládnout transformaci uhelných a průmyslových regionů. Což je špatná zpráva nejenom pro lidi žijící v těchto regionech, ale i pro celou EU, ve které nadále poroste sociální napětí.