Koronavirus nás zasáhl všechny. Co mohla, vykompenzovala vláda. Chápu, že obchodní organizace hodně tratily, ale zdražení některých služeb a prodávaného zboží, přičemž kromě toho potravinového šlo vlastně povětšině o staré zásoby, mě překvapilo. I obyčejné posezení v restauraci nám sáhne daleko hlouběji do peněženek.
Solidarita, kterou jsme, tedy alespoň média, chválili, jako by se ztratila v honbě za kompenzacemi, až si kladu otázku, zda vůbec nějaká byla. Zda příkladní jednotlivci, jak to obyčejně bývá, dokázali pomáhat, ať tak či jinak, a ostatní stáli a čekali, jak všechno dopadne. Jako obyčejně většina se vezla, aby pak někteří z těch vezoucích se začali vyskakovat a hlásit se o svá, byť povětšině sobecká, práva. Děkuji lékařům, sestrám, policistům, hasičům, těm, kteří šili roušky a donášeli potřebné starým lidem domů, děkuji těm, kteří zabránili panice, jež mohla způsobit mnoho zla, a dokázali zabezpečit potřebný přísun potravin, děkuji i těm, kteří vlastně přijali taková opatření, že jsme nebyli postiženi tak jako Američané, Švédové a další.
Nemohu poděkovat však těm, kteří jen čekali, jak to dopadne a okamžitě zvýšili své marže, aby vykompenzovali ztráty. Neděkuji ani těm politikům, kteří dnes v jedné řadě kritizují vládu za cokoli a přitom sami nepomohli v ničem.