Zdálo se mně, že sním, když jsem uslyšela slova, jež vyslovil jeden dosud opoziční politik při besedě na Primě počátkem tohoto týdne. Řekl totiž, že »každé zvýšení důchodů, vyvolá zároveň zvýšení cen«. Jde vskutku o geniální myšlenku, jež, přeložíme-li ji do srozumitelného jazyka, znamená, že vlastně senioři zavinili, že řetězce, restaurace, výrobci potravin a vůbec téměř všeho zboží musí zvyšovat ceny a následně pak inflace znehodnocuje českou korunu. Je to podivná logika, ale vidno, lze ji využít, když argumenty chybí. Důchodci jsou tedy podle ní brzdou dalšího rozvoje. Je jich čím dál víc a mladá a střední generace je vlastně musí živit. Každé přidání penze znamená, že ti mladší musí víc dřít nebo dokonce dostanou méně ve »výplatních sáčcích«, protože ceny se zvyšují a mzda zůstává stejná. Podivná logika!
Ten politik, který to vyslovil, se jistě nebránil zvýšení mnohadesítektisícového platu poslance, když se jím ve Sněmovně zabývali. Má přece kvůli své »odpovědné práci« na to nárok. Nejen on, ale i soudci a další zákonem stanovené kategorie. Ti zvýšení cen zřejmě nevyvolají. Jen důchodci. Při tom penze důchodců nepředchází zvyšování cen, ale je následná. Je to jen jakési vyrovnání, které je stát dlužen těm, kteří před lety na něj vydělávali. I na ty dnešní politiky, na jejich školy, výchovu, potřeby. Aby se vůbec mohli těmi politiky stát. Taková je pravda.
U nás si totiž velmi rádi »hrajeme na pravdu«, na »lidská práva«, ale musí se týkat jen nás, pokud by se týkaly i někoho jiného, vznikají problémy, genderové, lokální, profesní a především, jak vidno, i generační. Tedy takové, které dál uměle zvyšují napětí a je možné je využít. Někoho přece ze stávající situace, na níž se také podílejí zmínění politici, je nutné obvinit. Ti důchodci, kteří často »mají daleko z ruky do úst« jsou nejpříhodnějším objektem. Kdyby nebylo jich, pak…
Proto se ptám: Neměli bychom takovým politikům, politických stranám vystavit červenou kartu při říjnových volbách? Já bych se za to přimlouvala.