Rozhovor Haló novin s Janem Korosem, vedoucím kandidátem KSČM ve volbách do Sněmovny v Libereckém kraji
Není příliš obvyklé, aby se mladý člověk angažoval v KSČM. Co vás k tomu vede?
Začátek mého levicového smýšlení začal, když jsem si na střední škole přečetl Karla Marxe. Pamatuji si, jak jsem po nocích seděl se slovníkem a Kapitálem v posteli a pročítal si některé kapitoly. Pokračovalo to Leninem, Žižekem a Ransdorfem. Do politiky jsem původně nechtěl, ale kamarádi mě přemlouvali do té doby, dokud jsem do ní nevstoupil. KSČM pro mě byla jasnou volbou, je to jediná strana, které jsou milejší lidé než nadnárodní korporace, jež utužují svůj vliv a rozdíly mezi chudými a bohatými se kvůli nim stále prohlubují.
Neustálou motivací jsou pro mě lidé, kteří mají sociální problémy. I oni mají právo na důstojný život. Možná, že nikdy nebyl socialismus ideální a měl chyby, ale je to pokus o něco lepšího než tento bordel, ve kterém žijeme.
Co byste chtěl v případě zvolení ve svém volebním obvodu změnit, s jakými prioritami jdete do voleb?
Je toho několik. Přes 300 miliard korun nám kvůli nadnárodním korporacím uniká do zahraničí. To jsou peníze, které musejí zůstat v České republice, a jako každý komunista chci tyto peníze udržet u nás. Díky nim můžeme zlepšit školství, zdravotnictví nebo zvýšit ochranu životního prostředí. V Libereckém kraji je řada problémů, které nikdo dlouhou dobu neřeší. Zároveň bych rád zlepšil komunikaci mezi poslanci a občany. Jak může poslanec, který bere plat kolem 100 000 korun, rozumět problémům lidí, kteří poctivě pracují a zažívají krize kapitalismu? Proto chci změnit přístup v komunikaci s lidmi a bojovat za to, aby poslanec bral průměrný plat.
Pracujete jako učitel. Jaké jsou z vašeho pohledu dnešní děti? Co jim chybí a co naopak přebývá?
Každé dítě je jiné, nelze napsat specifické znaky. Myslím, že největší problém této generace je, že mají přehnané ambice. Myslí si, že každý na ně venku čeká, a obvykle zažijí krutou realitu. Problém je v tom, že na děti přenášejí svoje nesplněné sny jejich rodiče, kteří od nich mnoho očekávají, i když na to třeba nemají. Každý by chtěl mít doma doktora nebo právníka, a každý rodič to tak trochu očekává a díky tomu dělají z řemesla něco, co nevoní. Ale my nepotřebujeme tisíce psychologů, ale tisíce řemeslníků ano.
Jinak dětem chybí ve většině případů pohyb. Problémem je závislost na počítačích a mobilech, což by se mělo začít ve společnosti více řešit. Naopak většina dětí má příliš ambicí a příliš přístupu k mobilům.
Co byste v případě zvolení ve Sněmovně prosazoval v oblasti školství?
To nejdůležitější je zrušení inkluze. Jako učitel se bohužel musíte žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami věnovat více a na ostatní žáky se potom nedostane tolik, kolik by si zasloužili. Takže inkluze bohužel trestá nadané žáky, kterým se nemůžeme ve vyšší míře věnovat. Navíc i dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami je obvykle lépe »mezi svými«.
Dále se chci pokusit o legislativní definici kyberšikany, kterou české právo bohužel nezná, a kyberšikana je přitom stále větším problémem.
Školství také potřebuje navýšit platy, a to nejen učitelům - i uklízečky, kuchařky a školník se podílejí na tvorbě školské atmosféry, a i oni by měli být za svou práci důstojně odměněni.
Dále je také potřeba zavést brannou výchovu, která chybí. Tento nedostatek jsme všichni zaznamenali v době epidemie koronaviru, když jsme viděli absolutní nepřipravenost na mimořádnou událost.
Dalším problémem školství je, že chybí aktualizace vzdělávacích programů. Nedávno byla představena malá revize vzdělávacích plánů a ta pouze rozšiřuje hodiny informatiky na úkor jiných předmětů, jako jsou třeba dějepis nebo zeměpis. Je taky možné, že jde o účel současného systému, aby děti neznaly dějiny. Kdo ovládá přítomnost, ten ovládá minulost, kdo ovládá minulost, ten ovládá budoucnost. Alespoň tak to napsal G. Orwell a měl svatou pravdu. Přitom jsme tu před rokem 1989 měli jedno z nejlepších školství. Velkou roli na tom měl profesor Zdeněk Nejedlý, který zavedl princip jednotné školy, která v současnosti funguje například ve Finsku, kde je školství na velmi vysoké úrovni.
Mohl byste pojmenovat, co vnímáte jako současné největší problémy Libereckého kraje?
Je to určitě důl Turów. Dalším problémem našeho kraje je nedostupná zubní pohotovost, která zde opravdu chybí. Stále nemáme důstojnou přímou linku z Liberce do Prahy. Jako další problém vidím kůrovce v Lužických horách či nepřiměřené ceny v kultuře. Například zámek Zákupy a zámek Frýdlant mají jeden prohlídkový okruh za 190 korun, Sychrov za 200 korun. A teď, když jde celá rodina na výlet, tak aby si pomalu brala úvěr. A to nebudu ani komentovat ceny do Divadla F. X. Šaldy nebo do muzeí v jednotlivých okresních městech.
Dále vedení kraje neumí Liberecký kraj »prodat«, přitom Ještěd je unikátní stavba, řekl bych, světového významu. Jablonec nad Nisou, Harrachov, Nový Bor nebo Kamenický Šenov, znáte sklářsky významnější města? Jsme také významný průmyslový kraj, který měl i automobilky jako RAF (Reichenberger Automobil Fabrik) či LIAZ. Toto Liberecký kraj má a bohužel to celorepublikově neumíme prodat. A to jsem ještě nevyjmenoval místa jako Český ráj, Máchův kraj, Holanské rybníky, Zoo Liberec (nejstarší zoologická zahrada v ČR), Kozákov, Jizerské hory, Rádlo nebo Jindřichovský mokřad.
Samozřejmě dalším problémem je chybějící infrastruktura. Omezují se železniční zastávky nebo se omezují autobusové spoje, přitom se stále zdražuje jízdné. A samozřejmě jako celá Česká republika máme problémy s bydlením, které se vůbec neřeší. Je načase přijít zase s výstavbou nových bytů.
Jaký je váš názor na situaci kolem dolu Turów?
Problém s dolem Turów je primárním úkolem, který se musí vyřešit. Tento důl odvádí vodu z České republiky a tu vodu nezaplatí Poláci, ale samozřejmě ji zaplatíme my. Velmi mě irituje, že si na tom udělal jméno hejtman Martin Půta, protože ten chtěl ještě před deseti lety kupovat teplo z elektrárny u dolu Turów, tím by ten důl finančně podpořil. Samozřejmě Polsko nepřestane jen tak s těžbou, protože tato surovina je pro jejich průmysl velmi významná, ale je potřeba se jasně vyjádřit o budoucnosti těžby a o náhradách pro Českou republiku.
Velkou část práce Sněmovny tvoří implementace směrnic a nařízení EU do českého práva. Jaké je podle vás postavení ČR v EU, co byste případně na fungování Unie změnil?
Postavení ČR v Evropské unii je velmi špatné. Jsme druhořadým státem, který je hospodářsky a mocensky silnějšími sousedy využíván. Stali jsme se kolonií, jak o tom píše například docentka Ilona Švihlíková. Myšlenka evropské integrace původně vznikla kvůli tomu, aby byl v Evropě udržen mír. Silnější státy ovšem využily prvního pilíře Evropské unie, který deklaruje svobodný pohyb kapitálu - rázem se z našeho průmyslu stala montovna pro Německo a Francii. Pokud má Evropská unie existovat dál, tak se musí změnit několik věcí - zrušení prvního pilíře o svobodném pohybu kapitálu, zrušení druhého pilíře o stejné zahraniční politice (nikdo nemá právo nám říkat, s kým můžeme a nemůžeme spolupracovat).
Dále by Evropská unie nesměla vnucovat svoje euro jednotlivým státům, protože jsem pro solidaritu s našimi seniory, kteří mají problém zaplatit nájmy nebo léky, nebo pro solidaritu s lidmi, kteří si to zaslouží. Solidární s Řeckem být nechci, protože naši občané svou budoucnost neprojedli jako Řekové. A poslední věc, kterou by měla Evropská unie změnit, je jednoduše návrat k normálnosti - neřešit křivost okurek, správné žárovky nebo zakřivenost banánů. Tím, že nám vezmou náš rum nebo cukrovary, dokazuje EU svou absurdnost. Pokud se toto nezmění, součástí Evropské unie být nechci.