Vážení spoluobčané, nastal čas zlomu a tedy i důkladného úklidu. Po 32 letech mnozí zjistili, co že je ta demokracie (resp. demokratura) zač. Je to kruté zjištění pro současníky, ale i mnoho příštích generací, které musí řešit zemi s montovnami, sklady a nadnárodními obchodními řetězci, v nichž český občan vytváří zisk a dividendy často pro své zahraniční nadřízené.
Proto se zamýšlím nad tím, co se ještě musí stát, aby někteří prozřeli a byli schopni si položit otázku, co nám nejen členství v EU dává a co nám bere. Na to první je odpověď snadná, vše co nám dalo ještě pořád má v Bruselu, krom falešného pocitu důležitosti, u toho druhého dlužno poznamenat – jako by toho viditelného, o co všechno jsme už přišli, nebylo málo.
Zadlužení domácností vzrostlo od vstupu do EU o 600 procent (raketově rostou zejména hypotéky na bydlení), státní dluh o 400 procent, když jeho zastavení přerušila pandemie, dluhy státu a domácností rostou rychleji než příjmy. Proti tomu minimální hodinová mzda patří k nejnižším v Evropě, výrazně rostou exekuce a milion domácností je pod příjmovou hranicí chudoby. A zda budeme mít co jíst, to záleží hlavně na dovozu zemědělských produktů a potravin ze zahraničí, nikoli na domácí produkci, jak tomu bylo v minulosti a která ve většině komodit už dávno soběstačná není. To není nic radostného. A nejen to...
Zhruba 1 bilion 210 miliard korun jsme od 1. 5. 1998 dodnes utratili na oltář NATO. Více méně se pohybujeme na úrovni příjmové položky ročního státního rozpočtu. Znamená to, že za oněch 23 let pod diktátem paktu žila ČR, resp. státní kasa, jeden rok jako s nulovými příjmy. Co nám to přineslo? Nákupy předražené a zastaralé techniky a pozici otloukánka, který koupí cokoli, byť už jiným neprodejné.
Diskutabilní jsou tyto gigantické investice i z pohledu obranyschopnosti země, resp. funkčnosti armády, která už nemá pluky civilní obrany, které by nejen nyní dobře využila např. v tornádem poničených oblastech nebo při jiných příležitostech. Nakupovaná technika spíše klade otázky, proti komu bychom se měli bránit? Myslíte, že proti Rusku a Číně, které nás neohrožují? Známe to z minulosti, např. 1938 – Mnichov.
Z našeho členství v NATO je jen byznys – pro nadnárodní zbrojařské firmy, kterým sklady s odumřelou technikou praskají ve švech, avšak zisk je zisk, takže prodávat se musí.
Vážení spoluobčané, dnes a zítra budete, jako nikdy před tím od roku 1993, rozhodovat o dalším osudu své rodné země. KSČM chce být slyšet ještě hlasitěji, než tomu bylo dosud. Situace je velmi vážná. Vstupem do EU a NATO jsme přišli o národní svébytnost a velký díl státní suverenity. Pro Brusel i Washington jsme pouhým místem pro realizaci jejich výroby a zdrojem peněz jako kupující přebytečné výzbroje pro špinavou politiku. KSČM vnímá tato členství jako škodlivá pro Českou republiku, proto v obou případech trváme na referendu, aby každý občan měl možnost projevit svůj názor.
Setrváme-li v současné EU, nemůžeme hovořit o zemědělské a potravinové soběstačnosti, poněvadž Brusel nám ji pod hrozbou tvrdých sankcí nedovolí. Polistopadové vlády nás prodaly. EU nám jasně určila, kolik čeho smíme vypěstovat a vyrobit, za kolik prodat apod. Tedy vyrobit tolik, aby nám to nestačilo a byli jsme závislí na dovozu.
Správný hospodář si dovolí jen to, na co má. Česká republika si žije nad poměry jen proto, že se zadlužuje, protože podstatný zisk, jenž by jí reálně onen život nad poměry umožňoval, nevytváří. Jsme spíše montovnou a žel zisky a dividendy odcházejí do centrál zahraničních vlastníků.
Prosím, zamyslete se nad tím.