Rozhovor Haló novin s Alenou Vitáskovou, předsedkyní IAV.
Celý svůj profesní život jste pracovala na vysokých manažerských pozicích v energetice, můžete tedy hodnotit: ubírá se energetická politika Evropské komise správným směrem?
Jsem přesvědčena, že by měl být dosavadní vývoj vedoucí k chaosu v energetice napraven. Nastolit pořádek ve stávajícím směřování energetické politiky, které prokazatelně prohlubuje ztrátu energetické bezpečnosti, zavádí nový fenomén – energetickou chudobu, nejen hrozící, ale přibližující se blackout, nedostatek energií v dohledné budoucnosti, nezvládnutelné skokové zvyšovaní cen energií vedoucí k nepředvídatelné inflaci, chudobě a občanským nepokojům. Dosavadní naivistický neodborný přístup politiků k energetickým zdrojům, jejich neschopnost vyhodnotit dopady svých rozhodnutí, je populistky zakrýván bojem za ochranu životního prostředí, za ekologii. Někteří se dokonce nezdráhají nastrčit pubertální dítě Grétu jako symbol boje za ekologii a naplnění svých politických cílů. Dalším pokusem v tomto směru je prosazení projektu tzv. Green Deal, který nachází u části politiků podporu, naopak u skutečných odborníků odpor. Katastrofický scénář v oblasti rozbití fungujícího energetického systému by mohl být tímto krokem završen. Je nutné se vrátit k počátkům destruktivních změn v energetice, kterých jsme se dopustili. Je nanejvýše žádoucí, přes odpor některých zájmových skupin, učinit ve veřejném zájmu vyhodnocení dosavadních kroků, které jsme v tomto směru učinili. Počínaje unbundlingem (vyčleňováním přepravních či distribučních částí z energetických společností), liberalizací trhu s elektřinou a plynem, zákazem dlouhodobých kontraktů, kšeftováním s emisními povolenkami. Pokračuje to nesmyslnými dotacemi do jednoho energetického zdroje, a tím způsobení zásadního pokřivení cen energií, diskriminací účastníků energetického trhu, přechodem osobních automobilů na elektromobilitu bez zajištění zdrojů a končí např. paušální platbou za jistič, což doslova vyzývá k plýtvání elektřinou, nevede k jejím úsporám. A to vše s fatálním dopadem na konečné ceny energií, které pochopitelně uhradí zákazník, spotřebitel.
Co unijní energetická politika způsobila?
Při poctivém vyhodnocení těchto jednotlivých kroků (nikdy řádně vyhodnoceny nebyly) bychom si museli přiznat, že:
• unbundling přinesl vysoké náklady na jeho zavedení, rozbití dobře fungujících energetických celků, přičemž přínosy nejsou známy, ceny energií pro konečné spotřebitele se razantně zvýšily
• investice do energetických zdrojů (nepodléhajících dotacím) se téměř zastavily, stejně jako investice do tranzitních a přepravních cest
• liberalizace trhu s energiemi je úsměvná, pokud máme jen několik energetických zdrojů – například producenty plynu
• naopak, liberalizací se vytvářejí další řetězce – tj. celé řady obchodníků závislých na jednom nebo dvou dodavatelích, nyní jsme dokonce do řetězce přidali prostředníky obchodníků
• opět to zaplatí vše zákazník a přínosy pro něj nejsou žádné.
Naopak tento systém otevřel dveře mnoha podvodníkům, kteří důvěřivé občany mohou beztrestně podvádět a způsobovat jim škody pro vlastní obohacení. Pro ně se vžil mimo jiné název »energetičtí šmejdi«.
Začíná zima, cena energií nebývale vzrostla…
Zrušení systému dlouhodobých kontraktů v plynárenství vede ke zvyšování cen plynu, k deklarované obavě z nedostatku plynu pro zimní období. Povinnost pro obchodníky uskladnit dostatečné množství plynu v podzemních zásobnících se smrskla na minimum (legislativa jim to umožňuje), a tím se spotřebitel dovídá před zemním obdobím, že jsou podzemní zásobníky naplněny snad jen ze šedesáti procent, někdy i drancovány při těžbě až na plynovou podušku. Opět vznikl nový fenomén, »virtuální zásobník«, ve kterém se pro vykrytí dodávek jakoby uskladňuje zemní plyn. Ale to by musela být také »virtuální zima«. I laik vidí, jaký je to nesmysl.
V čem byly pro spotřebitele dlouhodobé kontrakty jedinečné?
Byly uzavírány na období dvaceti pěti, patnácti let apod. Pro producenta to byla jistota prodeje, na jejímž základě mohl investovat nejen do těžby, ale i do tranzitních cest – výstavby plynovodů. Mohl bance těmito kontrakty ručit při poskytování úvěru. Toto vše bylo zrušením dlouhodobých kontraktů ze strany EU znemožněno a nyní se Evropané diví, proč by měla být cena plynu vyšší. Opravdu si někdo mohl myslet, že jednoho z největších producentů se zemním plynem vytrestá podivnou energetickou politikou, ke které se neschopní politici propůjčili, a to v politickém boji k neprospěchu vlastních národů? V dlouhodobých kontraktech byla deklarována cena plynoucí ze vzorce, která mohla dostát revizí za určitých podmínek změny některého z parametru tohoto vzorce. Cenová revize nastala buďto v časovém horizontu, nebo když jedna ze stran kontraktorů k tomu vyzvala, a to v důsledku prudce se zhoršujícího či zlepšujícího se parametru vzorce vypočítávajícího cenu komodity. Například cena ropy, uhlí, kurz USD atd. Zjednodušeně řečeno, prudké výkyvy cen plynu v té době nebyly tak jednoduše možné a pro spekulanty či energetické šmejdy místo nebylo. Změny cen pak byly přijímány v dlouhodobém horizontu a nedocházelo k výkyvům, které jsme zaznamenali nyní. Byla zajištěna bezpečnost dodávek jak v množství, tak v cenovém vývoji.
A dnes?
Nyní spotřebitelé v České republice z velké částí dostávají ruský plyn, ale z Německa, od německého dodavatele. Bezpochyby za jinou cenu, než by byl z přímého kontraktu s ruským dodavatelem. K porušení unijních pravidel a nákupu zemního plynu na bázi dlouhodobého kontraktu přímo od Gazpromu (Gazexportu) se odvážilo pouze Maďarsko. Tím pochopitelně nepopírám, že i v této oblasti by měla být zajištěna určitá diverzifikace zdrojů, tak jak tomu bylo v ČR v dřívější době, tj. cca 80 % zemního plynu bylo z Ruska, cca 20 % zemního plynu bylo kontrahováno z Norska. Vlastní těžba pokryla nějaké procento. V té době byly tyto kontrakty u obou významných partnerů dlouhodobé.
Vidíte nějaké východisko z naší situace?
Evropská energetická politika, tak jak je prosazována a implementována politiky a některými zájmovými skupinami do národních legislativ, je v rozporu s veřejným zájmem, s národními zájmy. Přivádí spotřebitele – občany i firmy - do neřešitelné spirály inflace, energetické chudoby a následnému zaostávání evropské ekonomiky ve srovnání s vyspělými státy světa. Považujeme za žádoucí, aby se odborníci v energetickém odvětví ve veřejném zájmu spojili s cílem vyhodnotit dosavadní kroky a navrhnout nápravu vedoucí k odvrácení hrozby blackoutů, energetické chudoby a hospodářském zaostávání nejen Čechů, ale všech Evropanů za vyspělým světem. Závěrem je nutno opakovaně připomínat, že za situaci, která v oblasti energetiky v ČR nastala, je plně zodpovědná česká vláda na čele s jejím premiérem. Tuto odpovědnost z vlády nikdo nesejmul a vláda je plně odpovědná pouze svým občanům – obyvatelům České republiky.
Jaký je váš názor na dovoz břidlicového plynu z USA do Evropy?
Již v dřívější době jsem tento záměr kritizovala, a to z několika důvodů. Tím zásadním je jeho cena. Břidlicový plyn má podstatně vyšší cenu, o čemž se mohli přesvědčit Poláci, kteří (pokud se nepletu) nějaké množství kontrahovali. Tím druhým důvodem je jeho nedostatek, v USA se těžba (jako neekologická) omezuje. USA snad měly dodávat do Evropy cca 18 mld. m3 tohoto plynu v letošním roce. Nakonec uzavřeli – nebo uzavírají pro ně podstatně výhodnější kontrakty s Čínou a tento plyn se na evropský trh nedostane – lodě poputují jiným směrem. Bezpečnost dodávek je u plynovodních systémů vyšší, jen těžko se mění teritorium dodání.