Pro úvahu, jak bude vypadat rok 2022, si musím v rámci objektivní informace půjčit více citací, než mám ve zvyku, a tak prosím o trpělivost a shovívavost i s některými výrazy, které bych osobně jinak nepoužil. Nejsem zastáncem toho, házet všechny americké politiky do jednoho pytle, stejně jako nelze odsoudit jen tak jiné názory, pokud nám slouží k pochopení toho, co se děje a co nás čeká. Musím konstatovat, že když jsem si přečetl komentář někdejšího kandidáta na amerického prezidenta, a ještě předtím poradce prezidentů Nixona a Forda, republikána tělem i duší Patricka Buchanana, tak jsem žasl nad jeho upřímností. Obsah naznačuje už samotný titulek: »Rusko jsme podvedli, Čína je už před námi, Nový světový řád selhal.«
Buchanan se zamýšlí nad uplynulými třiceti lety po rozpadu Sovětského svazu. K tomu dodává, cituji: »Náš hlavní protivník, Sovětský svaz, se právě zhroutil a rozpadl na 15 států. Varšavská smlouva byla rozpuštěna. Celá střední a východní Evropa byla volná. Stali jsme se jedinou přeživší supervelmocí. Jenže místo toho, abychom udělali z Ameriky opět ‚normální zemi v normální době‘, jak nabádala Jeane Kirkpatricková, vydali jsme se na cestu ke stvoření celosvětového impéria…« Tehdy se u nás hodně arogantně vykřikovalo o »unipolárním okamžiku«, ve kterém nastolíme »liberální globální hegemonii« a světu vnutíme Nový světový řád pod nadvládou a poručnictvím USA. S onou příslovečnou arogancí to obhajovala i ministryně zahraničí Madeleine Albrightová: »Pokud musíme použít sílu, je to proto, že jsme Amerika. Jsme nepostradatelný národ. Stojíme vysoko a vidíme do budoucnosti dále než jiné země! A jak jsme na tom tři desetiletí po těch opojných dnech?« No, namyšlenosti a neochoty uznat, že i ostatní mají co do budoucna říct, v tom bylo opravdu hodně.
Ani v odpovědi na tuto otázku se Buchanan v zásadě nemýlí. Jistě jsou k diskusi více méně nepodstatné a velmi subjektivní názory a detaily či hodnocení osobností, které bych jistě nepoužil, avšak zdravý nadhled a dostatečnou objektivitu mu určitě nelze upřít. Ba naopak. Prosím druhý citát: »Další dvě světové velmoci, Rusko a Čína, proti nám stojí sjednoceny ve ‚vztahu‘, který, jak říká autokratický prezident Si Ťin-pching, ve vzájemné blízkosti, schopnostech a možnostech… už přesahuje možnosti a schopnosti Severoatlantické aliance… Rozšíření NATO bylo nejosudovější chybou americké zahraniční politiky v celé éře po studené válce… Protože jsme do Severoatlantické aliance zatáhli všechny jeho bývalé spojence z Varšavské smlouvy – včetně tří bývalých sovětských republik (a porušili tak všechny sliby a záruky Gorbačovovi), jsme nyní blízko bodu zkřížení mečů s Ruskem. A právě tak naše vlastní činy nás zahnaly do ponižující dohody s největším rivalem, jakého kdy USA poznaly: s Čínou,« zdůrazňuje.
Je až úsměvné jak Čínu a její ekonomický růst hodnotí Buchanan bez typicky českých politických předsudků: »Vždyť kdo nejvíce pomohl přetvořit moderní Čínu se čtyřnásobkem naší populace v první světovou mocnost a se schopností postavit se Americe na všech frontách – strategické, vojenské, diplomatické i ekonomické? Ovšem, kapitalistická Amerika.«
V této souvislosti ještě okatěji vyplouvá na povrch primitivnost a ubohost některých českých politiků, kteří vůči Rusku a Číně srší nenávistí a jen papouškují to, co jim kdesi v Bruselu vtloukají do hlavy. O skutečném stavu věci, na rozdíl od Buchanana, nemají ani potuchy. A musím citovat po třetí: »Clintonovští demokraté a Bushovi republikáni, omámeni představou bohatství, které bude znamenat globální obchod pod naší kontrolou pro naši prosperitu, otevřeli americké trhy produkci odkudkoli na planetě. Americké korporace začaly rychle přesouvat výrobu ze Spojených států tam, kde to šlo nejlevněji – do ČLR. Od roku 1991 začala Čína obrovským tempem růst a nakonec se jako první výrobní velmoc na světě přehnala i přes USA…«
A tak vlastně Buchanan zároveň definuje tři základní historické chyby, jejichž vinou přišly USA o jedinečné postavení ve světě po konci studené války. Opět citát: »Za prvé – neslýchanou arogancí se nám podařilo odcizit si Rusko tím, že s ním bezdůvodně zacházíme jako s nenapravitelným a trvalým nepřítelem, a abychom tomu dali korunu, přemístíme mu NATO ne na jeho dvorek, ale přímo na hlavní verandu.«
Za druhé – explozí globalistické obchodní politiky Nového světového řádu jsme umožnili Číně, aby se stala přinejmenším rovnocenným ekonomickým a vojenským rivalem Spojených států.
Za třetí, zbytečné a nesmyslné americké invaze na Blízký východ s našimi věčnými válkami v Afghánistánu, Iráku a poté v Sýrii, Libyi a Jemenu. Nic nám nepomohly. Vedly jen ke smrti a zkáze.
Ptáme-li se dnes, jak jsme přišli o úchvatné prvenství, které jsme měli v roce 1991, odpověď zní jasně: »Způsobili jsme si to sami.«
Opravdu tak často necituji politiky, a tím méně amerických republikánů, ale tentokrát jsem musel.
Jistě mne stihne spravedlivá zloba našich neschopných, či spíše všeho schopných pisálků, ale budiž jim odpuštěno, že mne pomluví, když alespoň někdo se nad tímto textem zamyslí.