Něco víc než dva měsíce chybí k datu, kdy z restaurací zmizí popelníky a spousta hospodských, zejména v menších městech a na vesnicích se obává, že to bude pro ně likvidační. Ve svých důsledcích údajně daleko více, než zavedení EET. Každopádně jde o výrazný zásah do svobody podnikání. Asociace hotelů a restaurací ČR považuje normu dokonce za další krok k likvidaci živnostníků v pohostinství.
Dělal jsem si takovou malou sondu v Táboře. Jako nekuřák. Podle mého střízlivého odhadu je více než polovina restaurací v centru města již dnes nekuřáckých, a to vyhovuje určitě nejen mé osobě. Způsobila to zřejmě (i bez zákona) společenská poptávka. Kouření a nekouření v restauracích by mělo být konec konců věcí provozovatelů těchto zařízení a hostů, kteří mají stále větší možnost se rozhodnout, kam půjdou. Ta možnost je také v našem městě více než bohatá. Ostatně, i v restauracích kde se stále kouří, pokud se v nich vaří, jsou hodiny kolem poledního nekuřácké.
Ale nejde jen o přežití či nepřežití hospodských. Po živých celospolečenských diskusích se protikuřácký zákon nyní nelíbí ani některým zákonodárcům. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se začne jako soudce zpravodaj zabývat v těchto dnech stížností skupiny senátorů. Podle stěžovatelů odpovídá část zásahů zákona situaci, kdy stát hledí na své občany jako na otroky. Stát by rovněž neměl normativně předepisovat lidem styl života, o kterém si myslí, že je prospěšný. Mám zato, že tato myšlenka je rozumná a stojí za zvážení.