Před více než sto lety, v nejrůznějších projevech živelného lidového odporu, ať to byly vojenské vzpoury, stávky či hladové bouře, se organicky spojovalo volání Čechů a Slováků po národním sebeurčení a demokratizaci společnosti s voláním po zlepšení sociální situace širokých vrstev obou národů. Toto odhodlání jistě povzbudila také revoluční vlna vyvolaná nejprve únorovou a pak říjnovou socialistickou revolucí v Rusku v roce 1917.
Československá republika, která vznikla 28. října před 106 lety, však byla založena na sociální nerovnosti a tehdejší kapitalismus samozřejmě nemohl obstát a překonat náročné období druhé světové války, po němž se společnost rozhodla přejít k jinému ekonomickému systému, k prosperitě pro široké masy, k socialismu. Ten prokázal svou životaschopnost, ale nakonec neustál kombinaci geopolitického tlaku a vnitřních rozporů. Republiku ale předal do rukou nové vládnoucí garnitury v dobré kondici.
Dnes už máme více než třicet let opět kapitalismus. A tak, jako se před 106 lety hroutilo rakouské mocnářství, hroutí se současný systém. A opět voláme po tom, aby byl hlas naší malé země na mezinárodním poli slyšet. Opět otevíráme otázky demokratičnosti našeho zřízení. Opět musíme mít strach z chudoby a hlubokých sociálních rozdílů. Opět plní stránky noviny zprávy z fronty.
A bude opět jen na nás - na lidech - k jaké změně se odhodláme. A tak si k dnešnímu výročí přeji, abychom si všichni uvědomili, že tu změnu máme ve svých rukou, jak vyplývá z Ústavy ČR. Společně dokážeme veliké věci, jen nesmíme rezignovat na úsilí o vytváření lepšího světa.
Lid je zdrojem veškeré státní moci.
A lid jsme MY, ne bankovní domy a nadnárodní korporace