Dnes by byl mohl oslavit 70. narozeniny jeden z novodobých českých myslitelů, politik, filozof a historik Miloslav Ransdorf. Jedněmi vysoce uznávaný, druhými zatracovaný pro své neortodoxní postoje a názory, které se holt po listopadu nenosí, dalšími pak využívaný i zneužívaný. V každém případě nepřehlédnutelný.
Osobně mě velmi obohatilo, že jsem měl možnost se s ním potkávat a debatovat, v závěru jeho života pak i částečně sdílet problémy, které se na něj doslova hrnuly. Byl výjimečně vzdělaný a určitě měl v tomto směru co dávat. A také dával…
Miloslav Ransdorf se narodil 15. února 1953 v Rakovníku. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 (dizertace – Politické teorie rané renesance a reformace), titul CSc. v roce 1982 (dizertace – Husitská ideologie a vznik raně buržoasního myšlení). V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV.
Byl jazykově až neuvěřitelně zdatný. Podle svých slov ovládal na různé úrovni angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž státní jazykové zkoušky měl z němčiny a ruštiny. Za svůj koníček pak označoval čtení ve staré řečtině a hebrejštině.
Jako vědec neustále rozvíjel a zdokonaloval své vědomosti. Dokázal přečíst obrovské množství knih. Získal doslova encyklopedické znalosti. Na základě jeho obsáhlé knihovny byla založena Knihovna Miloslava Ransdorfa, která vznikla v prosinci 2017 a nachází se v Chodové Plané u Mariánských Lázní. Obsahuje 67 000 svazků, které vlastnil a přečetl. Jde o odbornou literaturu z nejrůznějších společenskovědních oborů. Jsou zde zastoupeny tituly v 15 jazycích.
A samozřejmě také sám psal. Připomeňme knihy Kapitoly z geneze husitské ideologie (1986, 1987), Zdeněk Nejedlý (1988), Z myšlenkového světa reformace (1989), The Roots of American Political Culture (s V. Dvořákovou; 1989), Anatomie parlamentu I–III (1992), Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (s V. Dvořákovou a J. Kuncem; 1992), Mistr Jan Hus (1993), Muž velké touhy. Komenský proti proudu dějin (1995), Nové čtení Marxe, I. díl (1996), II. díl (2012), Hledali spravedlivější svět. Díl 1. Od Luthera po Jeffersona (1996), Muž svědomí: Ernesto »Che« Guevara (2000), …není všem dnům konec (2006), Svět zleva (se Stanislavem Sujou; 2007), 2. vydání pod názvem Svět zleva: Nový pohled na současný svět (2008).
Angažovanosti jeho tvorby odpovídala i jeho aktivní účast v životě společnosti, v politice. Po Listopadu byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala změny ve fungování a programu komunistické strany. Po volbách roku 1990 zasedal za KSČ (později KSČS) v české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR. Poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1992 za KSČM, respektive koalici Levý blok. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Do Poslanecké sněmovny PČR byl zvolen ve volbách v roce 1996 a poslanecký mandát obhájil i ve volbách roku 1998 a 2002 (vždy za KSČM). Od roku 2004 pak vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. Řadu let také pracoval ve vedení KSČM, mimo jiné i jako místopředseda.
Byl skutečnou osobností. A tak byl samozřejmě nebezpečný pro hlupáky. Co v souvislosti s ním nejvíc propírala tuzemská mainstreamová média? Ne, nebyly to Ransdorfovy publikace a podnětné myšlenky. V centru pozornosti byly především jeho autonehody, takzvanými investigativci vyčíhaný snímek »spaní« v europarlamentě, údajné finanční podvody, přičemž se nikdy neprokázala jeho vina, a dluhy. Faktem je, že pro jeho důvěřivost se ho snažila spousta podnikavců zneužít a mnohým se to také dařilo. A tak, když skutečně pomohl mnoha lidem, sám nakonec zůstal bez prostředků a s dluhy.
Vzpomínám, když jsme spolu jeli do Štrasburku na jednání odborářů v Evropském parlamentu kvůli dalšímu omezování zaměstnaneckých práv. Tehdy už těch útoků na něj bylo moc, odráželo se to i na jeho zdravotním stavu. Když jsme o tom mluvili, najednou mi řekl: »Ivane, ta myšlenka ale za to stojí«. Nemusel nic dodávat, oba jsme věděli, co tím myslí, že jde o jím často zdůrazňovanou důstojnost člověka, skutečnou emancipaci člověka, a s tím související sociální spravedlnost. Měl tehdy i slzy v očích. Připomínám si to často, když dnes pozoruji kulturní úpadek české společnosti a myšlenkovou vyprázdněnost současné české levice. Avšak …není všem dnům konec – ta myšlenka za to totiž opravdu stojí.
Posledním hřebíčkem do rakve bylo neopodstatněné zadržení Miloslava Ransdorfa v curyšské bance Zürcher Kantonalbank švýcarskou policií. Drsné jednání s již hodně nemocným člověkem a následný hon uspořádaný hyenami z mainstreamových médií udělaly své. Brzy poté, 22. ledna 2016 je převezen do pražského IKEMu, kde ještě téhož dne na mozkovou příhodu umírá. Bylo mu teprve 62 let.