Aktuálně

Ještě nedávno to vypadalo, že neslavná kapitola s tzv. regulačními poplatky ve zdravotnictví skončila a s nimi i celý několikaletý ostudný proces od jejich násilného prosazení v roce 2007 - jako typického přílepku k zákonu o stabilizaci veřejných rozpočtů - až po začátek roku 2015, kdy byly zrušeny téměř všechny poplatky.

Prý konec dějin. Už od konce 80. let. Vybubnoval ho Francis Fukuyama. Prohlásil za něj despocii lakoty. Elity si ho platí dodnes. Pohádka pro dospělé se hroutí. Prst sliní i Lidovky.cz. Na téma Marxův Kapitál – debutoval před 150 lety – dávají celý seriál. O tom, jak kapitalismu dochází dech - rozhovor s Wolfgangem Streeckem. Roky šéfoval Max-Planck Institut for Gesellschaftforschung.

To se nám to dějí věci. Babišovo impérium se kymácí. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Babiš má zatím uši obě, jak jsme si všimli, ale jeho oblíbená rčení „stát se řídí jako firma“ nebo „všichni kradou, jenom já ne“, dostala podstatné trhliny na kráse. Žijeme v právním státě, a tak se nelze divit, že policie dělá svou práci.

Obyvatelé Česka platí za své zdraví čím dál víc peněz. Loni utratili za léčbu, kterou nehradí pojišťovny, v průměru 3300 korun na osobu. Jak se mají pacienti podílet na své léčbě? Kolik mají platit ze svého? A je čas zavést zdravotnické nadstandardy?