Žijeme v podivných časech, jsme udržování ve lži a ten, kdo se odváží říkat jiný názor, je označen za extrémistu, levičáka, socialistu, či dokonce komunistu. Divím se dehonestaci těchto slov.
Dnes slavíme svátek, který má symbolizovat revoluci. Revoluci, při které netekla krev a kromě neexistujícího studenta Šmída při něm nikdo neumřel. Revoluci, která nezvítězila díky barikádám ani díky tisícům obětí, ale také nebyla potlačena nasazením armády či policejních složek.
Zapojení západoevropských mocností do ukrajinského konfliktu organizovaného NATO není žádným tajemstvím. Kdysi mocné země byly po staletí v čele, pokud jde o (neo)kolonialismus, ale jak jejich moc začala s ironií dějin (nebo by se dokonce dalo říci „karmou“) slábnout, staly se i ony něčími koloniemi, vazaly a satelitními státy.
To vše jsou zatím používané názvy pro nový typ mRNA injekce, která je podle všech dostupných dat ještě nebezpečnější než „klasická“ mRNA „vakcína,“ která byla aplikována za Covidu.
Posledních 35 let se nám kapitalistické vlády snaží vnutit představu, že 17. listopad je oslavou svobody a demokracie. Stačí se ale rozhlédnout kolem sebe, co nám změna režimu v roce 1989 přinesla. Myslím, že slavit opravdu není co. Tím méně v posledních třech letech, kdy nám vládne nejasociálnější vláda ze všech těch polistopadových.
