Předseda Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory Vojtěch Filip na rozdíl od našich vládnoucích představitelů nevidí v Číně hrozbu pro naši zemi ani pro celosvětový mír. Ba právě naopak. A sdružení států BRICS podle něj znamená budoucnost a příští ekonomický rozvoj, což může být dobrý návod i pro další směřování České republiky.
Jak podle vás dopadne rusko-ukrajinský konflikt? A neobáváte se, že případný mír může být jen rozbuškou k další válce, která může za pár let vzplanout znovu?
Děkuji za velmi případnou otázku. Zaprvé jsem přesvědčen, že pravdu mají ti analytici, kteří říkají, že se ukrajinská armáda rozpadla a už je schopna pouze tzv. guerillové války a že budou útočit na cíle v Ruské federaci, protože – nejen podle mého názoru – Ruská federace uspěla a v podstatě naplňuje cíle Speciální vojenské operace, nejen proti ukrajinské armádě, ale proti vojskům, které žel posilují všechny státy NATO. Byl bych rád, kdyby válečný konflikt skončil do konce tohoto roku, a doufám, že k tomu přispějí i mírové iniciativy, které se množí.
K mírovým iniciativám se ještě dostaneme, nicméně vracím se k původní otázce. Nehrozí, že případný mír dlouho nevydrží a že se na Ukrajině brzy začne znovu bojovat?
Domnívám se, že ti, kteří rozdmýchávají válku, si najdou jiné teritorium než Ukrajinu, protože návrat těch fašizujících sil a přímo nacionalistických a nacistických sil na Ukrajině nebude po prohrané válce možný. Stačí se podívat do Afriky a vidíme hned, kde se rýsuje příští konflikt.
A teď k těm mírovým jednáním. Jedno nyní uspořádala Saúdské Arábie. Nicméně má to vůbec význam, když mezi zúčastněnými stranami chybělo Rusko? Už jsem četl i přirovnání, že je to, jako by se stavěl dům bez cihel…
Každá mírová iniciativa má význam. Problém je samozřejmě v tom, že bez obou sporných stran nelze dospět k výsledku, takže pravdu mají ti, kteří říkají, že jde ze strany pana Salmána spíše o zvýšení jeho vlastního vlivu v regionu. Přesto bych to nepodceňoval, naopak ocenil. Nakonec může do toho jednání Rusko přistoupit a byl bych rád, kdyby se tak stalo.
Jakou roli v mírových snahách může hrát Čína? Například prezident Petr Pavel prohlásil, že Čína nemá zájem na rychlém ukončení konfliktu…
Je úsměvné, co tvrdí pan Petr Pavel. Podle mého soudu si špatně přečetl pokyny ze Spojených států amerických. Čínská lidová republika je stálý člen Rady bezpečnosti OSN, čili její vliv na jakékoliv mírové jednání je obrovský a bez Číny podle mého soudu není možné dospět ke skutečnému výsledku a její předložený mírový plán je již dlouho znám. Role Číny se ukáže právě ve chvíli, kdy sporné strany nebudou schopny najít řešení. Čína velmi jasně už několikrát ukázala, že to řešení má, že ho předložila, ale žel Velká Británie a Spojené státy americké několikrát na Radě bezpečnosti zabránily tomu, aby byly prosazeny návrhy, které by v míru vedly.
Mohou v budoucnu Čína a USA najít společnou řeč, nebo zvítězí boj o unipolární svět na úkor multipolárního, jak jste o tom ostatně na několika seminářích Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory hovořil?
Myslím, že budou muset Spojené státy americké – ať už to bude až nový prezident, nebo současné politické vedení – uznat, že jednopolární svět skončil, že nemá perspektivu. Že bipolární svět nelze obnovit a že směřování k vícepolárnímu světu je nepochybný a správný směr vývoje lidstva právě proto, aby nedošlo k jaderné válce. Na tom se určitě Čínská lidová republika bude podílet, stejně jako Ruská federace. A pokud budou Spojené státy trvat na své nesmyslné politice »America first«, povede to k jejich úplnému upozadění ve světové politice. Ukazuje se to na aktivitách Jižní Ameriky, v jednání s Evropskou unií, nebo na afrických státech, které jednaly s Ukrajinou, s Ruskem a s EU i s G7. Jak říkal Ibrahim Traoré – po 60 letech od osvobození afrických zemí od kolonialismu oni mají právo na to, aby vznášeli nároky jako každý jiný stát OSN a bylo uznáno jejich právo takové návrhy nejen předkládat, ale i realizovat.
Spojené státy americké letos představily svoji »Indopacifickou strategii«, jejímž cílem je omezit vliv Číny v regionu. Co o tomto kroku soudíte?
To jsem naznačil v předchozí odpovědi na otázku, jestli Ukrajina bude znovu předmětem sporu. Je to jenom ukázka toho, že Spojené státy americké vždycky najdou nějaký region, kde lze vyvolat konflikt. Trvale vyvolávají konflikt na Blízkém východě, trvale se snaží hledat spory, které lze vyvolat v kterémkoliv regionu světa a ten spor v oblasti Indického a Tichého oceánu je v podstatě opět sporem, který má narušit spolupráci nejen Ruska a Číny, ale Číny a Indie a samozřejmě těch států, které mají vliv na vývoj v Malajsii, v Indonésii, ale například i ve Vietnamu a v celé té oblasti západního Pacifiku.
Není to tak dávno, co spolek Nespokojení Jiřího Paroubka, který podle všeho půjde do příštích voleb ruku v ruce s KSČM, vydal tiskovou zprávu o tom, že ideální by bylo přistoupení České republiky k BRICS. Co na to říkáte vy jako předseda Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory i jako bývalý šéf KSČM?
Že je to správný krok, protože BRICS je budoucnost. BRICS je příští ekonomický rozvoj. Dokázal to nejen projekt nové hedvábné stezky, který předložila Čína, ale je to i ukázka toho, nakolik se Indie, která samozřejmě už přečíslila i počet obyvatel Číny, hlásí o svá práva. Je to důkaz síly Jihoafrické republiky nebo obnovení politického vlivu Brazílie. Čili BRICS představuje budoucnost ekonomického vývoje celé planety a je podle mého soudu nesmyslné se spojovat s těmi, kteří jsou v recesi. Naopak je potřeba se spojovat s těmi, kteří představují ten nový rozvoj ekonomiky a technologií, ale i společenský vývoj.
A jak hodnotíte novou bezpečnostní strategii České republiky, podle níž je hrozbou pro naši bezpečnost Rusko, zatímco Čína podle tohoto materiálu »zpochybňuje mezinárodní řád, což přináší negativní důsledky pro euroatlantickou bezpečnost«. Souhlasíte? Nebo vidíte hrozbu úplně někde jinde?
Hrozbou je politika euroatlantismu. To je spojení, které v podstatě upozaďuje Evropu, řídí se politikou, že Amerika je první a že rozhoduje i o evropských zájmech. Evropa pak nedefinuje vlastní zájem a tedy i vláda ČR nedefinuje zájem České republiky, ale ani zájem evropský. Americký zájem nemůže být zájmem naším. K tomu nás Rusko ani Čína v minulosti nenutili ani v rámci mezivládní RVHP a dnes už vůbec nenutí. Jen připomínám, že EU je nadvládní organizace a po Lisabonské smlouvě si svou nadřazenost vynucuje.
Když to řeknu lakonicky, tak státy RVHP nás nikdy nenutily k tomu, abychom slepě sledovali politiku, která se ekonomicky formulovala v RVHP, kdežto nyní jsme svazováni evropskými předpisy, když Evropská unie podléhá zájmům Spojených států amerických a nesleduje ani vlastní ekonomický zájem. To je podle mého soudu cesta do pekel. Čili připojení se k BRICSu je správná cesta. Souvisí to s odporem proti byrokratizaci Evropy, proti politice, která nás vede ke stagnaci, a dokonce ke krizi. Je potřeba, abychom ji byli schopni odmítnout a formulovat vlastní politický zájem.
A ještě jednou k Číně. Co si myslíte o jejím »ekonomickém vynucování«, jak se o posledních aktivitách mluví na západě?
Je to pomluva a v podstatě jenom neschopnost G7, tzv. nejbohatších států, reagovat na to, když Čína řekla, že je pro svobodný trh, ale ten svobodný trh znamená, že státy, které jsou v ekonomické stagnaci, na to nejsou schopné adekvátně reagovat. Takže v podstatě Čínu omezují a samy svobodný trh zavrhly.
To je jejich krátkozraká politika, která dovedla Čínu k rozvoji, nikoliv k tomu, aby diktovala světu. Čína světu nic nediktuje, jenom nabízí svoji výrobní kapacitu, svoje technologie, své patenty a na to není schopna skupina G7 -takzvaně nejbohatších států – reagovat. A proto jsou v krizi, proto chudnou, zatímco Čína bohatne.