Pro připomenutí... zvěrstva napáchaná nacisty a nacistickými kolaboranty. Jako například 1. kompanie 118. praporu Schutzmannschaft což byla jednotka složena převážně Ukrajinskými kolaboranty. S podporou 2. brigády SS Dirlewanger, složenou z většiny odsouzenými vrahy a násilníky, stáli za vypálením vesnice Chatyň v Bělorusku a vyvražděním jejího obyvatelstva. Velitel skupiny 118. praporu v průběhu Chatyňského masakru byl Hryhoriy Mykytovych Vasiura, ukrajinský kolaborant původem z města Čyhyryn ležící v Kyjevské gubernii (dnešní Čerkaské oblasti)
Přibližně 149 lidí, včetně žen a 75 dětí a kojenců bylo upáleno, zastřeleno či se udusilo kouřem. Jedna maldá žena byla hromadně znásilněna Dirlewangerovými muži než byla rovněž s ostatními upálena. Vražedné řádění nacistů přežilo jen 8 obyvatel vesnice, z toho 6 bylo svědky samotného masakru (5 dětí a 1 dospělý) Jedno z přeživších dětí byl tehdy 8 letý Viktor Andreevich Zhelobkovich kterému bylo v době masakru osm let, zachránila a kterého zachránila jeho matka. Po válce vyprávěl, jak byli lidé během masakru bez sebe strachy, když si uvědomili, že budou upáleni.
V jednu chvíli chtěl vstát, ale matka mu přitlačila hlavu k zemi a řekla mu: „Nehýbej se, synku, lež klidně.“ Pak ho něco silně udeřilo do paže a on matce řekl, že krvácí, ale ta mu neodpověděla, protože už byla po smrti. Požár v kůlně nakonec přežil tak, že zůstal skryt pod matčiným tělem.
Další přeživší, Juzif Kaminsky, byl jediným dospělým, který z masakru vyvázl živý, a na děsivou scénu vzpomínal takto:
„Můj patnáctiletý syn Adam a já jsme byli blízko zdi, padali na mě zavraždění lidé, ti, kteří ještě žili, se kolem nás tlačili jako vlna, z těl raněných a mrtvých se valila krev. Hořící střecha se zřítila, šílený, strašlivý řev lidí zesílil. Ti pod střechou hořeli zaživa, křičeli a zmítali se v křečích, střecha se doslova protáčela.“
Velitel jedné z čet 118. praporu, bývalý sovětský mladší poručík Vasyl Meleshko původem z Khersonské oblasti na jihu Ukrajiny, byl souzen před sovětským soudem a v roce 1975 byl popraven. Náčelník štábu téhož praporu, již zmíněný Hryhoriy Mykytovych Vasiura , byl souzen v Minsku v roce 1986 a byl shledán vinným ze všech svých zločinů. Vojenský tribunál běloruského vojenského okruhu ho odsoudil k trestu smrti a v roce 1987 byl popraven.
Státní památník v Chatyni dnes připomíná nejen masakr ve vesnici Chatyň, ale i dalších 185 běloruských vesnic, které nacisté vyhladili podobným způsobem. Jako připomínka frekvence, s jakou během války přicházeli Bělorusové o život, v Chatyni každých 30 vteřin zní pamětní zvony. Během druhé světové války zahynuly více než dva miliony Bělorusů, přibližně 25 % z celkové populace, nejvyšší podíl ze všech zemí zapojených do války.
Více informací v krátkém dokumentárním videu přiloženým níže: