Soudobé tendence k očerňování všeho národního nepovažuji vůbec za náhodné. Vidím v nich naprosto cílený záměr sledující cizí zájmy. Velmi mě inspiroval brilantní text pana Václava Vlka staršího nazvaný Jak dodatečně vyhrát druhou světovou válku.
Již slavný klasik válečnictví Mistr Sun-c´ formuloval 3 kroky, jak postupovat při rozvrácení „národa nepřítele“ (rozuměj zde českého národa):
První krok říká, že je třeba zasévat mezi obyvatele nepřátelského státu vášně a neshody. Ty spatřuji v cíleném rozdělování české společnosti, např. záměrným posilováním sociální nespravedlnosti.
Druhý krok k plánované destrukci praví, že je nutné stavět mladé proti starým. To dnes činí různé neoliberální, ale i neomarxistické ideologie (nemající však s učením Karla Marxe vůbec nic společného), jež si osvojili např. Piráti.
Třetí a poslední krok ke zničení národa představuje tzv. výsměch tradicím a hodnotám. To se děje jak v oblasti kulturní, tak v oblasti náboženské, ale nejvíce především v oblasti historické. Souvislost s pře-formováním historického vědomí národa je až do očí bijící.
Prezident Václav Havel nedlouho po svém nástupu do funkce rozklížil pilíře české státnosti. Omluva sudetským Němcům i poukazování na „čecháčkovské pokrytectví“, jehož byl Václav Havel sám nedílnou součástí, to vše nastartovalo jakýsi revizionistický proces nejnovější česko-německé historie. Apel na „nelegitimnost“ Benešových dekretů převzal i Havlův blízký spolupracovník, kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg. To paradoxně nejvíc pomohlo vyhrát první přímou prezidentskou volbu Miloši Zemanovi. Takže největší službu prokázal Zemanovi při volbě hlavy státu sám jeho protikandidát Schwarzenberg.
Symbolicky se dalším odnárodňujícím krokem stalo nové vlastnictví hory Říp zahraničním vlastníkem. Proč český stát nevyužil nabídky na odkoupení tohoto „posvátného místa našich národních dějin“?
Pangermanistické a pan-evropanské intence nám chtějí ukrást odkaz našich předků. Největším „kopancem“ se v současné době stává teze, která tvrdí, že Češi jsou spolupachateli holocaustu. Oč tu jde? Skrývá se za tím snaha přepsat historii druhé světové války. Češi mají být dáni na stejnou lavici obžalovaných jako Němci. Všimněme si, jak se např. pracuje s terminologií Němec a nacista. Zločiny prováděli nacisté (nikoli Němci), ale po válce byli „vyhnáni“ Němci (nikoli nacisté). Čemu slouží tento záměr? Odpověď se nabízí sama. Tzv. sudetští Němci si stále brousí zuby na majetky v českém pohraničí.
Za velmi zásadní považuji nutnost trvat právě na historickém termínu České pohraničí. Nesmíme připustit za žádnou cenu akceptaci termínu Sudety. Vždyť tato území byla nedílnou součástí historického Českého státu a německé obyvatelstvo se sem přistěhovalo až v rámci tzv. dosídlení za vlády posledních Přemyslovců.
Útok na Dekrety prezidenta republiky (Benešovy dekrety) znamená pokus o revizi výsledků druhé světové války. Na tomto místě bych ex post chtěl vzdát hold dvěma bývalým prezidentům: prezidentu Miloši Zemanovi za jednoznačné odmítnutí těchto tendencí a prezidentu Václavu Klausovi za antifašistickou a pro-mírovou iniciativu. Současný prezident Petr Pavel jim oběma nesahá ani ke kotníkům.
Všímejme si však bedlivě, které politické strany v našem parlamentním spektru představují tzv. „sudeťáckou kliku“. Jména jako Herman, Bělobrádek či Fiala netřeba obšírněji charakterizovat. Vidět však musíme i tzv. pátou kolonu, infiltrovanou do různých vzdělávacích institucí. Muzea, knihovny, historické ústavy, diskusní fóra,… Zde musíme být obzvláště pozorní a ostražití. Nejvíce se „strom po ovoci“ pozná v otázce husitské epochy a v otázce odkazu prezidenta Edvarda Beneše.
Pátá kolona usiluje o reinterpretaci dějin, a to např. i předěláváním heraldických symbolů. Např. ve městě Táboře byl v rámci rekonstrukce fasády staré táborské radnice instalován znak, v němž se namísto českého lva objevil lev lucemburský. Adorují snad radní husitského města symbol cizího mocnářství? Navíc zastupitelé za dost pofiderních finančních okolností nechali zhotovit multi-kulti modernu husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Kam nám zmizel vlastenecký „husitský egregor“?
Devalvace husitství znamená také negaci idejí Palackého a Masaryka. To mějme stále na paměti. Filmová tvorba se též prosazuje v duchu pangermanismu, navíc s tím historickým vědomím, že soudobá Evropská unie (nedávno ještě s Angelou Merkelovou v čele) byla takovým „pokračováním“ Habsburské mnohonárodnostní říše, jíž vládla Marie Terezie. Proto nám před časem jako „houby po dešti“ vyrostly symboly adorující „velkou vládkyni evropské říše“. Tzv. každodennost vyšších aristokratických vrstev, jejíž nabídka v historické vědě značně dominuje nad poptávkou, jistě také není náhodná.
Všimněme si i onoho „zlidšťování“ různých německých válečných zločinců – „rád hrál karty, byl citově labilní“ apod. Zní a rezonuje ono „zlidšťování“ válečných persón až do takových poloh, které působí téměř až jako adorace - jako jakýsi obdiv k nim. Variace na temnou strunu „každodenního života zločince“ se totiž projevuje ve finále jako morální relativizace. „Hitler měl své zásady!“ četl jsem nedávno v jednom článku.
Jistě není od věci zamyslet se nad „fanklubem“ nacistických pohlavárů v některých dokumentech naší veřejnoprávní televize. Fascinace nacistickým zlem, vyplňujícím večery v hlavním vysílacím čase, se plíživě stává normou. Relativizace zla ukrajinského „banderovského“ nacismu z druhé světové války se vlivem procesu tzv. ukrajinizace přesouvá z Ukrajiny už i do ČR a zákeřně se plíží jako nové nebezpečí naší budoucnosti.
Václav Havel se v devadesátých letech hystericky rozčílil nad tzv. čecháčkovským pokrytectvím. Vadilo mu, že na něj čeští občané údajně „delegují své svědomí“. Bylo to však Havlovo osobní černé svědomí, které demytizovalo „auru Dalajlámy pravdolásky“…
Ano, Václav Havel (ale nejen on sám) skutečně přispěl k likvidaci Masarykova společného československého národa. Otázkou však zůstává, zda vůbec nějaký československý národ (v Masarykově čechoslovakistickém konstruktu) měl šanci na přežití, když sami Slováci (a nebylo to v dějinách poprvé) projevovali silné autonomistické tendence k rozbití Československa. Nebo se zkrátka „jelo podle předem určeného plánu“??? Hrozila zde snad podobná situace jako na Balkáně?!
Podle Havlových omluvných gest směrem k sudetským Němcům by člověk mohl nabýt dojmu, že „je mu až stydno za češství“. Tato premisa se mi jeví jako velmi nebezpečná. Nutno říci, že Němci si nás podmaňují ekonomicky přes bankovní vazalský systém. Přitom nám stále ještě dluží dosud nezaplacené válečné reparace!!!
V posledním dějství třiatřicetiletého destrukčního procesu českého národa půjde hlavně o rozeštvávání mezigenerační (zřejmě „pod vedoucí úlohou“ Pirátů).
Seberme proto všechny síly, mobilizujme vlasteneckou pospolitost a postavme v rámci vlastenecké a levicové fronty společnou hráz, jež bude bránit, čelit a odolávat onomu dovršení destrukčního procesu.
Jinak se z nás, Čechů, stanou pouze „čecháčkové“…
Nesmíme se nechat zatáhnout do špinavé politiky páté kolony, která nám přisuzuje roli „užitečného idiota“ a vede nás proti dalším Slovanům v Evropě.
Zabraňme tomuto vidění Čechů v očích Rusů, Srbů a dalších slovanských bratrů.
Tak, jak nás vnímal „největší apologet humanitárního bombardování“, tak už nás nikdy nesmí vnímat naši slovanští sousedé!
Hlavně – nesmíme se tak vnímat my sami!!!
Máme teď poslední šanci.
Fotogalerie
