Právě dnes je to 600 let od smrti jedné z nejvýznamnějších postav českých dějin - Jana Žižky z Trocnova, osobnosti s jejímž jménem je bytostně spjato slavné období husitského revolučního hnutí.
Jan Žižka patřil k těm, kdo se od počátku zastávali spravedlivého učení Mistra Jana Husa. Záhy po jeho barbarském upálení se stal jedním z čelných představitelů husitského revolučního hnutí a velitelem husitských vojsk. Z houfů chudiny, drobných řemeslníků a malých sedláků tehdy stmelil neporazitelnou armádu. Kromě válečnických schopnosti měl totiž také přirozené vlastnosti lidového vůdce a vynikajícího revolučního politika.
Pod jeho vedením se husitská vojska stala ozbrojenou silou středověkého lidového revolučního hnutí. Častokrát se utkal s nepřáteli, s mnohonásobnou početní i zbrojní převahou císařských, papežských a dalších žoldáckých vojsk. Ze všech bojišť odešel bez porážky. Připomeňme některé bitvy podle názvů míst, kde se odehrály: Sudoměř, Vítkov, Kutná Hora, Hořice, Malešov, Německý Brod… Poté, když 11. října roku 1424 u Přibyslavi zemřel, snažila se šlechta spolu s církví ještě deset dalších let porazit oddíly, které se řídily Žižkovým vojenským řádem a jeho zkušenostmi.
Jan Žižka zosobňoval jedno z nejslavnějších období naší historie, kdy se český lid, ozbrojený cepy a sudlicemi, postavil pánům celé Evropy. I 600 let po smrti slavného vojevůdce, je tento odkaz husitského revolučního hnutí, v jehož čele stál, stejně jako slov slavného chorálu, který zněl z úst Žižkových bojovníků: „Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme!“, stále živý.
