Viděl jsem tiskovou konferenci slovenských koaličních stran, zejména projev pana poslance Blahy i pana poslance Danka. A neshledal jsem na nich nic výhrůžného, nic “pinochetovského”! Vůbec nic takového. Níže vysvětlím, proč.
Naopak, na stránkách Lidových novin ze 16.května 2024 se mi udělalo doslova zle u komentářů pana Zvěřiny a pana Schustera na margo vyjádření vládních stran Slovenska k fašistickému atentátu na pana premiéra – Bůh nám ho zachovej!
Tak podle pana Zvěřiny šlo o “mentální zkrat” a podle pana Schustera o vyjádření “přes čáru”?? Podle mne ani náhodou!
Pan Blaha ani slovem nenapadl současnou opozici Slovenska z podílu na kriminální vině! Ani slovem. To, co učinil, byl jasný a jednoznačný rozbor politické, morální a doslova i metafyzické viny, kterou současná slovenská progresivistická opozice válečníků nemůže donekonečna popírat – i kdyby ji přišla na pomoc celá hvězdná pěchota válečníků na světě, od Veliké Ameriky až po maličké protektorátní Česko.
Pan Blaha jasně ukázal na kořen zla z Handlové. Je to ideová a morální indoktrinace, která podle mne vrazila zbraň do rukou pana atentátníka – a proto jeho otec mlčel, proto jen poukázal na legitimní fakt, že syn Fica nevolil. Ale legitimní nevolba není indoktrinace, kterou tak pilně, farizejsky, pokrytecky zatloukají naše euromédia. O jejichž neobjektivitě v daném případě nemám pochybnosti.
Pan Blaha poukázal na šílenou lavinu politické a společenské nenávisti vůči nejen politické straně Smer, ale zejména proti její současné hlavě, proti panu premiéru Robertu Ficovi. Proti tomu, za něhož se my všichni chcimírové modlíme, aby vše přežil a dočkal se znovunabytého zdraví a sil. Vnímám slova o nepřípustnosti atentátu a o útoku na demokracii (paní prezidentka Čaputová) jako samozřejmou zdvořilost, kterou projevují náhle všechny politicky pomazané hlavy od pana prezidenta Bidena až po pana presidenta Pavla (a někteří to možná i myslí upřímně?). ale nic neslevím z názoru, že morálně politická vina slovenské progresivistické opozice je nevymazatelná.
Proč si to myslím a proč na tom trvám?
Znalci novodobých dějin Německa zajisté znají epochální dílo filosofa Karla Jasperse “Die Schuldfrage”, překladem “Otázka viny (Příspěvek k německé otázce)” jejíž první vydání vyšlo hned po II. válce roku 1946. Na toto dílo páni komentátoři zcela zapomněli – anebo je účelově vytěsnili ze svých ustaraných hlav?
Aby to příliš nezatížil – filosof historik Jaspers uvádí hned čtyři druhy vin – a platí to nejen na poválečné Němce – je to i všeobecná problematika!
První vina je vina kriminální. Tu mohou a někdy i soudí právní soudy, i soudy mezinárodní, jako byl Norimberk.
Drhá vina je vina politická, i tu mohou výjmečně soudit právní soudy. Ale pak jsou ti ještě dvě další viny! –
Vina morální a vina metafyzická. Jaspers je rozlišil, řečeno jeho slovy, takto: “Rozlišování mezi různými pojmy viny nás má uchránit plochého tlachání o vině, které klade všechno bez rozdílu na jednu rovinu a posuzuje to v hrubém záběru jako špatný soudce”.
A přesně tohoto hrubého zjednodušování se dopustili páni komentátoři i někteří politici, jako pan Skopeček, nebo k mé velké lítosti i madam Schillerová.
Pan Blaha se nedopustil žádného zjednodušení, žádného “mentálního zkratu”! Pouze výstižně a přesně poukázal na semeniště politické a doslova zfyzičtělé nenávisti, kterou vůči panu Robertu Ficovi systematicky, programově, účelově šířili takzvaní liberálové, progresivisté a nevím ještě jak se všichni tito elitáři, osobující si právo na společenská jedině platná pravidla, nazývají.
Ty roky systematické štvanice na celý Smer a zejména na jeho předáka pana Fica jim žádný politruk, politolog ani hvězdopravec z hlav nikdy nesejme. (Už slyším hlasy obhájců progesivistů, že se nezdaří prokázat spojení atentátníka s progresivisty. Možná přímé nikoli – ale já celou dobu vyprávím o něčem jiném, jak se ráčil čtenář dozvědět… Já tu vyprávím nikoli o přímém kriminální spojení, vyprávím – abych to ukázal jako baba Jaga na lopatě – o indoktrinaci, o vyvolávání dojmu, o psychologickém nátlaku na veřejnost, aby se z pana Fica učinil jakýsi “tyran, chcimír, kremelský posel” a já nevím, co ještě mu nasadili na hlavu. A trvalo to celá léta.)
Jednou v budoucnu snad bude nějaký historik studovat celou genezi tohoto atentátu v pyramidách tisku, zpráv a videozáznamů (pokud je progresivisté nevymažou z archivů – třeba tak, jak se to u nás dělo a děje v případě takzvaných protektorátních restitucí – tam se taky z viníků dělají oběti a z poškozených viníci! Máme v tom mnoho otřesných zkušeností.) Takže u výlevů pánu komentátorů, kteří tvrdí naprosto nečestně, že vyjádření vládních slovenských stran k atentátu “bylo přes čáru”, můžeme morálně konstatovat jen jedno – Podle skutků poznáte je.
Možná by se to dalo i insitně zveršovat:
“Fašistův argument je kvér,
vždyť fašista neví, co je to fér.