Keller bez cenzury: Jan Keller dnes píše o trojím symbolickém významu rozhodnutí odborového předáka J. Středuly odstoupit z prezidentských voleb…
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula se v sobotu 7. ledna zúčastnil brněnského sjezdu ČSSD, kde vystupoval v roli kandidáta na prezidenta plně podporovaného touto stranou. O den později svoji roli odložil v televizní šatně a na závěr široce sledované debaty prohlásil, že z volby prezidenta odstupuje. Doporučil svým voličům, aby své hlasy odevzdali Danuši Nerudové.
Aritmeticky to příliš velký význam nemá, poslední průzkumy Středulovi přisuzovaly kolem tří procent. Má to však obrovský význam symbolický, a to hned v trojím smyslu.
Za prvé odborový předák ztrapnil celé vedení současné sociální demokracie. „Takový podraz jsem od Středuly nečekal,“ reagoval na kandidátovo odstoupení Zdeněk Škromach. Podotkl, že na včerejším sjezdu ČSSD spolu mluvili, řešili i prezidentské volby, a přesto to Středula ani nenaznačil.
Je pravda, že strana ho dlouhé měsíce inzerovala na svých webových stránkách jako svého favorita. Od jeho aspoň trochu slušného výsledku si slibovala jeden z impulzů, který by mohl pomoci ke zviditelnění současného vedení, a viděla v něm jeden z prvních krůčků k návratu do Parlamentu. Vydávala ho za jediného skutečně levicového kandidáta v těchto prezidentských volbách. Středula způsobil, že pár dnů před volbami stojí vedení ČSSD zcela bezradně. Nemá svým členům a sympatizantům pro příští pátek a sobotu koho nabídnout. Bude zajímavé sledovat, zda Michal Šmarda a jeho kolegové rovněž doporučí volit Danuši Nerudovou, anebo se budou od Středulova kroku distancovat.
Za druhé na tento krok doplatí naše největší odborová centrála. Po docela trapném fiasku s nepovedenou demonstrací na Václavském náměstí v říjnu loňského roku by se nyní měly odbory vyjádřit, zda také na ně vyzařuje z Danuše Nerudové sociální cítění jako na jejich předsedu. Její výroky o tom, že reforma penzijního systému si vyžádá zavést školné na vysokých školách a zpoplatnit další části lékařské péče, nejsou přece ještě zapomenuty. Existuje ve vedení odborů nějaký mechanismus, jenž by umožňoval demokraticky se zbavit šéfa, který celé hnutí diskredituje? Pokud se nic takového neprojeví, pak lze jen smutně konstatovat, že naše odbory ztratily i poslední pud sebezáchovy.
A do třetice je to, co nazval Zdeněk Škromach podrazem, další tvrdá rána pro celou levici. Ukazuje se, že kandidát, který byl vedením ČSSD vydáván za levicového, takovým vůbec nebyl. Jestliže nyní levicový volič postrádá v nabídce těchto voleb nějaký aspoň přibližně levicový objekt, nezbude mu než volit podle jiných kritérií. Pokud si pragmaticky vybere dle zkušeností s dříve realizovanou sociální politikou, bude volit Andreje Babiše. Pokud se rozhodne pro politika, který levicově skutečně smýšlí, odevzdá svůj hlas Jaroslavu Baštovi.
Může se tak snadno stát, že z celého potenciálu, na kterém pracovali poslední rok v ruku v ruce odboráři a sociální demokraté, zbude pro Danuši Nerudovou tento pátek jediný hlas – hlas Josefa Středuly.