Tak jsme se pomalu probrali z povolební kocoviny. Povolební nebe nad hlavou se nám až podezřele zklidnilo, i když jasno ještě zcela není.
Údajně ruské drony nad střední Evropou už nelítají a podceňovaný profesor může v klidu odcházet ze svých funkcí. Kdo ví, možná bude vykopnut výš, třeba někam do bruselských struktur.
Každopádně svět se mění, byť pomaleji, než by si mnozí z nás přáli. Důvod k bouchání šampaňského ale přesto jaksi není.
Českému národu politicky a konceptuálně zřejmě ještě úplně „nestačilo“, a tak se nám silný hlas umlčované většiny jaksi odmlčel a přesunul někam do hnutí ANO či k Motoristům.
Kde (jsme) udělali (my) soudruzi (se srdcem nalevo) chybu?
Tak za prvé jsme byli příliš ujišťováni v tom smyslu, že profesionální marketingová agentura ze Slovenska ví nejlépe, jak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku promlouvat k umlčovanému lidu.
Za druhé se opět potvrdilo ono známé, že když dva dělají totéž, není to totéž. Že levice prostě musí umět přesvědčit obsahem, a nikoli obalem. Že vytahování kostlivců a starých struktur ze skříně může mít ve finále efekt polibků smrti. Že marketingové „STAČILO“ prostě nestačilo.
Jestli je třeba něčeho člověku prostému, pak je to naděje lepších zítřků!
Andrej Babiš to uměl shrnout do tří slov – Ano, bude líp! Naproti tomu levice, jejíž výlučnou předností byl již od počátků avantgardní předobraz lepšího a spravedlivějšího světa, se nezmohla na nic lepšího, než na eschatologické až apokalyptické ukončování „starého řádu“, aniž by nabídla frustrovanému proletáři alespoň kapku nové naděje.
Namísto řešení reálných problémů unaveného a konceptuálně vyhořelého elektorátu obdržela protistrana náboje na střelbu do naší vlastní nohy rovnou na zlatém podnosu. Drobných chyb a chybiček v programu, jenž (nevím, proč) nebyl utvářen zdola, bylo až příliš. A ono pověstné stokrát nic umořilo osla i levicového voliče.
A tak se unavený volič dozvídal o „kádrování věřících“, o „legitimizaci dvojí kvality lékařské péče“, o „znovu obnovování branné povinnosti“ atd. Namísto toho, aby mu levice nabídla perspektivu zastání v podobě elementárních sociálních jistot. Prostě volič nenašel to, co chtěl slyšet, aby mohl alespoň v něco doufat.
Můj mozek rovněž nepochopí, proč na stránkách levicového tisku namísto útoků na kmotrovský lobbing musel sledovat vnitrostranické vytahování se a přetahování se o to, kdo tahá za delší konec provazu.
A proč si levice nenašla lepší témata než nepříteli nahrávající odsudky na Trumpa, Robinsona či Kirka. Namísto toho, abychom usilovali o bránění svobody člověka a namísto volání po ochraně lidského a snesitelného světa.
Je po volbách. Nezabrala ani nostalgie po rudých vlajkách, ani profi marketingová taktika mediálních agentur, ani nedomyšlené nahrávání na smeč ideovým odpůrcům, jež ve finále přiživovalo pouze antikomunistické mýty a stereotypy. Dnešní lidé totiž žijí jinak. Přesto naděje zcela nevyschla. Ba naopak. Stojí před námi právě tři zásadní nové výzvy.
Tou první, byť velmi náročnou, bude rehabilitace koncepce národní ekonomiky. Že půjde o úkol velmi obtížný, leč nutný pro perspektivu přežití národa a světa, netřeba více akcentovat.
Druhou výzvou bude nechat předvést Andreje Babiše a jeho pravicové partnery, aby ukázali, co umí a neumí bez přičinění autentické levice. Jaké jsou jejich možnosti a jejich limity. Obnažit až na dřeň podstatu globálního kapitalismu a přistihnout jej „in flagranti“ právě při špatném nasazení masky lidské tváře.
Třetí a poslední výzvou pak bude přesvědčit všechny ty, k nimž se poměry v kapitalismu čím dál tím víc točí zády a jimž ukazují onu nelidskou tvář kapitalismu, že nestačí proklamovat jen „konec něčeho“.
Ale že dokážeme přesvědčit ty neprivilegované o tom, co a jak jim umíme přidat a předat pouze my, a nikdo jiný, pro naši společnou věc – jednoduše proto, aby svět byl lepší. Aby kapitalismus nepřerostl ve válku a aby nedocházelo k další fašizaci společnosti.
Kdo ví, možná nakonec Donald Trump obdrží Nobelovu cenu míru. A možná se Babišova vláda (s údajně lidskou tváří) znemožní.
Bude ovšem zajímavé sledovat, jak se EU začne v jednotlivých státech sypat. A bude pro nás paradoxně moc dobře, že při tom nebudeme sekundovat na vládní či parlamentní úrovni. Takhle si to „globalistická mafie vyžere až do dna“. Šance pro národní scénu zdola. My už tentokrát nebudeme za užitečné a ohebné otloukánky.
A třeba brzy vznikne poptávka po hlasu tradiční levice. Abychom to byli právě my, kdo ten bordel jednou přijde uklízet.