Svým slovenským bratrům jsme předchozí rok u československého památníku dali slib. Že nás letos bude o mnoho víc! A svých slov jsme se ctí dostáli.
Přijelo nás, komunistů, tentokrát hned několik autobusů. A proč taky ne?!
Vždyť to byli právě předci v naší Straně, kdo byli nejvíce politickými vězni nacismu. My, komunisté, a také sociální demokraté, ale i další antifašisté obecně.
Dále homosexuálové, tělesně i duševně postižení, Židé, Romové, a v neposlední řadě Slované. Na holocaust Slovanů jako takových se dnes nějak zapomíná... Asi proto, abychom neviděli, že slovanské národy čelí určitému ohrožení své existence i dnes.
Děkuji všem členkám a členům KSČM, Klubu českého pohraničí, Národní domobrany, Levicových klubů žen a prostě všem "chcimírům a chcimírkám" za to, že o druhé květnové neděli byli s námi právě tam, kde by - jako poznávací návštěvník a turista alespoň jedenkrát v životě - každý antifašista být opravdu měl.
Poznání těchto hrůzných míst je totiž varovným mementem dějin už proto, aby se tyto "hrůzy hnědého moru" už nikdy v dějinách znovu neopakovaly.
V komunistické společnosti neexistují rasy, třídy ani kasty. V komunistické ideologii jsou všichni lidé prostě sobě si rovnými lidmi. Proto nemohu nikdy akceptovat žádné pokusy rádoby historiků o srovnávání a porovnávání těchto režimů - režimu nacistického s režimem komunistickým.
V komunismu se naplňuje heslo, že všichni lidé bratry jsou! To jsme pochopili, když jsme viděli a cítili tu internacionální sílu levicových a komunistických stran napříč celým světem. A proto "vznešené ideje komunismu budou žít navěky..."
Naše velké poděkování patří organizátorům letošní výpravy do Mauthausenu, JČ KV KSČM a OV KSČM České Budějovice, jmenovitě zejména Aleně Nohavové, Květě Šlahúnkové a Jaroslavu Hanusovi.
Dovolte mi, prosím, pod svůj dík připojit i krásná a moudrá slova od Víti Baborové (viz její příspěvek nazvaný Sliby se plní ).
P.S. Sám ministr školství Mikuláš Bek na tomto památném místě s nepokrytým úžasem sledoval, kolik nás, komunistů, se pietního aktu aktivně zúčastnilo.
P.S.2 A ještě doplňuji (pozn. správce webu) fotky a článek od účastníka akce nečlena KSČM (z Čelákovic, má za nás kandidovat za STAČILO! ve středočeském kraji) + fotky (viz fotogalerie)
-----------------------------
186 schodů
U příležitosti 80. výročí ukončení nejstrašnější války v lidských dějinách zorganizovaly pražský krajský výbor a středočeský krajský výbor KSČM autobusový zájezd do koncentračního tábora Mauthausen v sousedním Rakousku. Rád jsem přijal nabídku od Zdeňka Milaty, předsedy OV KSČM Nymburk, hlavního organizátora a společně s dalšími nymburskými přáteli jsme se v neděli 11. 5. v časných ranních hodinách vydali na cestu.
Během cesty nás Zdeněk seznámil se smutnými fakty a historií tohoto, nechvalně proslulého místa. Při vyslovení tří zlověstných číslic doplněných podstatným jménem, 186 schodů, se vám vybaví trýzeň a utrpění vězňů tohoto prokletého místa. 186 schodů, to byl také jeden z mnoha důvodů, proč jsem se chtěl do Mauthausenu podívat. A schody si vyšlapat osobně. A to jsem ještě nevěděl, to podstatné.
Na benzince pod táborem se k nám přidali ještě soudruzi z delegace ÚV, kteří přijeli osobním automobilem. Na místo vybudovaném na kopci nad městečkem u Dunaje jsme dorazili krátce před půl desátou. Poslední kilometr jsme hlemýždím tempem jeli téměř půl hodiny, neboť před námi byla kolona dalších automobilů a autobusů, které se drápaly do vrchu, zatím co již prázdné autobusy sjížděly dolů. To pravé překvapení nás čekalo v cíli naší cesty. Rozsáhlé parkoviště zaplněné autobusy různých značek a států, nejen evropských.
Po organizačních pokynech jsme se vydali na prohlídku tábora. Již při vstupu za zdi této kamenné tvrze jsem se otřásl hrůzou z pomyšlení, kdyby tak chtěly prostory vydat hrůzná svědectví o utrpení a živoření vězňů. Na druhou stranu obrovská záplava projevené solidarity. Kam oko dohlédlo, všude jste viděli skupiny účastníků aktů, mnozí ve slavnostních národních krojích,
V táboře se s námi spojila skupina jihočechů s delegací přátel KČP v e slavnostních uniformách, vedená Markem Adamem, dvojkou jihočeské kandidátky STAČILO! a Ríšou Štěpánem, hlavním organizátorem velkolepé akce 9. května v Praze na Klárově. V tomto místě musím ocenit Jiřího Horáka a Vladimíra Chaloupku z ÚV, že s sebou přivezli i žlutorudé vlajky KSČM, které jsme si rozebrali a zviditelnili tak naši skupinu. Bez nich už bychom byli mezi tisíci účastníků, téměř neviditelní. Prohlídku objektu jsme zahájili položením květů u pomníku československým obětem, pokračovali jsme k vedlejšímu pomníku vězňů ze Sovětského svazu a dalších. Poté si každý zorganizoval prohlídku dle svých možností. Ti fyzicky zdatnější se vydali po schodech dolů cestou k lomu, odkud vězni na svých bedrech nosili těžké opracované kamenné kvádry po schodech nahoru. V létě, v zimě, za každého počasí. Dole na louce, pod schody v lomu, jsme si prohlédli pamětní desku, připomínající toto nelidské utrpení, jezírko pod skálou “PARAŠUTISTŮ“, ze které vrahové shazovali vězně a vydali se po schodech vzhůru. Ve fyzicky zdravotně přijatelném stavu, dobře živení, nestrádající, bez zátěže na rozdíl od podvyživených, zubožených chudáků s těžkými balvany na zádech. S hrůzou jsme si uvědomili, že slabé jedince, kteří výstup nezvládli a upadli, čekala krutá smrt roztrháním psy, k tomuto účelu speciálně chovaných a cvičených, v lepším případě pád se skály.
Po fyzicky namáhavém výšlapu schodů a neméně dlouhé kamenité cesty vzhůru na louku, jsme se vydýchali a vydali na prohlídku dalších památníků a objektů. Krematoria, sprch ubikací vězňů …
A protože do plánovaného odjezdu zbývaly necelé dvě hodiny, zapojili jsme se do průvodu, který přes hlavní nádvoří procházel již od doby našeho příjezdu. Dlouhý, nekonečný, pestrobarevný had složený z národů a ras z celého světa, tisíce účastníků, kteří se přišli poklonit a vzdát úctu obětem fašistických vrahů. A protože i tento průvod byl řazený podle abecedy, naše delegace byla téměř na samém konci. Jsme sice Češi, ale v mezinárodním uspořádání ve francouzském jazyce uváděni jako Tsechische. Velmi mi tato situace připomínala průvod zúčastněných sportovců Olympijských her, ona to opravdu byla olympiáda, nikoliv sportovní, ale pietní. Zejména proto, že její převážnou částí byli mladí lidé a střední generace.
I když jsem napsal, že delegace Čechů působila ve srovnání s většinou ostatních jako popelka, tak díky vlajkám KSČM byla alespoň naše část pro přihlížející účastníky viditelnější. Po položení květin a vzdání poct před centrálním pomníkem se s objektem tohoto ponurého místa loučíme.
Po delším čekání na autobus odjíždíme plní smutných, ale i pozitivních zážitků. Cesta domů proběhla bez sebemenších komplikací, ostatně jak už známe z předešlých akcí Nymburáků.
V závěru musím a rád, poděkovat Zdeňkovi Milatovi za další skvěle zorganizovanou akci plnou nevšedních zážitků. Za to, že jsem mohl být u toho.
Vladimír Duník Čelákovice
---------------------------
Též pro zajímavost článek Krajských listech: Budeme tak dlouho bojovat za mír, dokud se nevybijeme. Pojďme hovořit o školství s učitelem | Krajské listy.cz
Fotogalerie
