Každý den dostávám od mnoha lidí dopisy s dotazem co dělat se současnou situací. Jako v podstatě soukromá osoba, advokát a ještě k tomu už důchodce, mám zhruba stejné možnosti jako většina pisatelů, kteří si mi stěžují na současnou neúnosnou situaci.
Asi jako nikdo skutečně normálně uvažující, kdo neztratil zdravý rozum, neumím vysvětlit nevysvětlitelné, že lacino vyrábíme elektrickou energii, lacino ji prodáváme do sousedního Německa, abychom si ji pak odtud dražší koupili a pak ji ještě dražší prodávali vlastním občanům. To je opravdu nevysvětlitelné.
Nechápu, že někdo normálně uvažující bude tleskat ministryni obrany (války), že jede do USA podepsat se pod přijetí vojenské okupace vlastní země, navíc za podmínek, že okupační armáda bude beztrestná. Více než 20 let přitom upozorňuji na nepotrestaný zločin vojáků USA, kteří letadlem přeťali lano v italském Cavalese a nikdy nebyli odsouzeni za smrt 20 civilistů.
Neznám stát, kde by se trestu, tedy alespoň v rovině politické sankce, vyhnul ministr zemědělství, který se postaví do reklamní kampaně zahraničního obchodního řetězce. Ten náš ani není schopen nařídit vlastním kontrolním orgánům to, co nařídily všechny okolní státy, tedy kontrolu zdravotní nezávadnosti dovážených surovin pro potravinářský průmysl, a to už nemluvím o samotné kontrole dovážených potravin.
Odsuzuje se za názor, žel nemohu být konkrétní, protože jsem vázán jako advokát mlčenlivostí. To jsem naposled zažil v 90. letech, ale to se dalo při tehdejším znění zákoníku práce u soudu vyhrát. Teď se za názor vyhazuje z práce, aby atmosféra strachu byla dokonalá, aby si nikdo nedovolil reptat proti neustálým lžím o naší minulosti a současnosti.
Lidé, kteří byli ještě nedávno mými politickými soupeři, za mnou chodí a říkají, že takový marasmus ještě nezažili a že se současnou politickou garniturou nechtějí mít nic společného. Nedivím se jim, vždyť by doma nemohli ani přijít na předražené pivo.
Nevím, kolika lží se ještě musíme dočkat, aby lidé řekli dost. Jen mám obavu, aby to ještě chtěli říkat v intencích zákona a nebyli v situaci pro sebe tak bezvýchodné, že se budou dožadovat návratu vlastní důstojnosti a práva na vše, co je jim dnes upíráno, a nebude je přitom trápit forma protestu.